Slíbil jsem diagram, ale stejně bych to musel popsat, takže jen popis.
Poté, co jsme se napapali, nebo napili, se počnou některé látky, hlavně voda, ale i alkohol a spousta dalších látek vstřebávat už přes žaludeční stěnu, byvše sbírány žilami v žaludeční stěně, které ústí do portální žíly. Další látky se vstřebávají stěnami dvanáctníku a tenkého i tlustého střeva a opět jsou sběrným systémem žil dopraveny do portální žíly. Portální žíla dale sbírá krev ze sleziny, ze žlučníku a ze slinivky břišní. Je dlouhá jenom nějakých 7 cm a opět se rozvětvuje do systému žil, které končí ve tkáni jater. Játra jednak některé živiny mění, jednak některé důležité látky tvoří. Dále odstraňují jedy a to, co považují za tělu neprospěšné, či prospěšné jinde než v krevním oběhu a to šoupnou do žlučovodu, na to do žlučníku, který žluč vyprazdňuje do tenkého střeva.
Žlučník, díky tomu, že je propojen krevním pod-sytémem s játry, se jasně jeví ne sice jako naprosto nezbytný orgán pro dostatečnou činnost těla, ale také se nejeví jako naprosto zbytečný orgán, jak nám předstírá, či se domnívá většina MuDrů, specielně chirurgů. Játra definitivně něco ze žlučníku v případě potřeby berou jako ze zásobníku, jinak nač ty spojovací žíly. Žluč pak odchází a kdo má žlučník tak na požádání do střeva, kde slouží především na rozbití tuků. Žluč je tedy nejenom odpadištěm jedů, ale i enzymatickým zásobováním střeva. Pokud žlučník není, žluč odchází stále a pokud ve střevě není nic, specielně tuky které by mohla žluč štěpit, nebude asi střevním stěnám dělat moc dobře, stejně jako trávení nedělají moc dobře tučná jídla v případě nemocného, nebo chybějícího žlučníku.
V každém případě, než se živiny a vedlejší produkty trávení ze zažívacího systému, stejně jako nějaké produkty sleziny a slinivky dostanou vůbec do těla, prochází játry, které jsou veledůležitou čistící stanicí, která mimo jiné odstraňuje z krve nečistoty dřív, než se dostanou do všeobecné krevní cirkulace do srdce. Poškození jater způsobuje především všechny žloutenky, z čehož lze usoudit a všeobecně se soudí, že játra sice při žloutence nějak pracují, ale že žluč se ve značné míře místo do žlučovodu dostává do krve.
Dalším čistícím orgánem krve napojeným na všeobecnou cirkulaci krve jsou ledviny, které na játra napojeny nejsou. Jejich krevní vývod jde do všeobecného krevního řečiště, ne do portální žíly. Jak vyplývá z kdejaké literatury, ledviny neodebírají z krve jedy, ale odstraňují prý všeobecně jednak vodu a dále momentální minerální a bílkovinné přebytky. Slovo momentální je velice důležité, protože nemá nic společného s dlouhodobými přebytky, či nedostatky čehokoliv v těle. Nicméně toto tvrzení nevypadá jako naprosto přesně s přihlédnutím k tomu, že moč plodu je to, co se v placentě střádá jako plodová voda, ale zatím budiž. Každopádně jakékoliv tvrzení, že moč je odpad, pochází pouze ze skutečnosti, že takto s močí díky naší sociální výchově zacházíme, jenže tento přístup nemá s faktuální realitou nic společného. Jde o psychologický blok který sami vytváříme jak u našich dětí trénovaných na nočník a později na záchod, tak u našich vyloženě domácích miláčků trénovaných na písek. U ostatních zvířat to není až tak jednoznačné, jenže pro ně je moč, specielně vlastní, poněkud nedostupná díky močícím zvykům také fyzickým proporcím , i když například pes si moči psice někdy s chutí dá a prý se neví proč.
Další filtrovací stanicí těla, která je nezávislá na krevním řečišti, je systém mízních kanálků a uzlin, který ústí opět do střeva. Tento sytém odvádí nečistoty z neprokrvených tkání, a dutin, především kloubních, včetně páteřního tunelu atd. a blán, jako jsou pobřišnice, pohrudnice, mozkové blány atd.
Posledním, a zdaleka ne nedůležitým orgánem považovaným za čistící je největší organ ze všech, a to pokožka. Pokožka je velice dobře prokrvena a opět patří k orgánům napojeným na krevní oběh. Slouží stejně jako plíce, i když v daleko menší míře, k okysličování krve a vylučuje vodu spolu se solemi a stuky z potních žláz, ale ne podle momentálních potřeb krevního systému, o které se starají ledviny. Vylučování pokožkou není vylučováním, ale vyměšováním , které se řídí především teplotou, což naznačuje, že se zůčastňuje regulace tělesné teploty. Dále vyměšuje látky, které slouží jako “opalovací krém”, což znamená látky, které snižují propustnost ultrafialového světla a udržují pokožku vláčnou a chrání ji před vysycháním (sole a mazivo). Pokožka zdravého člověka nevylučuje organické jedy vznikající kdekoliv v těle, jako to dělá mízní systém, a jako to dělají játra přibližně z 25% (75% jde z trávícího systému a některých vnitřních orgánů portálovou žílou).
Pokožka zdravého člověka nevylučuje nic, co by se byť i zdaleka podobalo například žluči a v čem by se dalo najít něco škodlivého. Pouze pokožka nemocného člověka vylučuje jedy. Pot zdravého jedince má definitivně ochranný účel a jde opět o zahuštěnou, silně odfiltrovanou krevní plasmu spolu s mazivy produkovanými pokožkou. Pokud jsou v krvi obsaženy jedy, které mohly přijít s potravou a o které se nepostaral ani zažívací system, ani játra, nebo častěji ty, které vznikají v těle díky nějaké patologii, projevuje se jejich obsah na zdraví pokožky především díky jejich zvýšené koncentraci v pokožce, ať již různými vyrážkami, zbarvením například u žloutenek atd. Tato intoxikace pak také dává vznik povrchovým patologiím pokožky v podobě plísní i bakteriálních a virových onemocnění, stejně jako podráždění a reakcí na relativně vysokou toxcitu koncentrované krevní plasmy. Pokožka je především filtr, který brání přístupu nepatřičností do těla, ne filtr, který filtruje krev a odstraňuje nepatřičnosti z krve, i když k tomu samozřejmě v nemoci, pro pokožku nechtěně, dochází.
Posledním filtrem napojeným na krevní oběh je dýchací systém, jehož rolí je okysličování krve a vylučování CO2 a dalších plynných složek z krve a opět zabránění vstupu škodlivých látek do těla. Je tedy skutečným krevním filtrem jako jsou játra, ale se specializací na plyny. Jeho úloha v odfiltrování prachu a živých patogenů je podobná, jako je funkce pokožky. Plíce opět nevylučují (kromě plynů), žádné patogeny z krevního oběhu, pokud není jejich činnost narušena nemocí.
Takže první filtr napojený na krevní oběh je zažívací systém, který se snaží zabránit skutečnému odpadu, především ze stravy, ale i z jater a mízního systému ve své dutině ve vstupu do krevního systému, aby je vyloučil v podobě výkalů. Druhý systém, skutečně čistící krev a napojený pouze na krevní oběh jsou játra, která se vyprazdňují do střeva, tedy do dutiny trávícího systému. Třetí, skutečně čistící je mízní systém, který se opět vyprazdňuje do střeva, tedy do dutiny trávícího systému. Čtvrtý, nikoliv čistící systém, jak nám experti namlouvají,je pokožka, která se snaží udržet patogenní vlivy mimo tělo, podobně jako trávící system se je snaží udržet ve své dutině před vykálením. Poslední filtr napojený na krevní oběh, plíce, pak mají dvojí úlohu. Specializují se na výměnu kyslíku a COě a na vylučování dalších plynných složek z krve, ale čistí pouze samy sebe pomocí hlenů, pokud jde o částice, ať již organické, nebo inorganické.
Ledviny pouze zaručují momentální rovnováhu složek krevní plasmy. Zde je však celkem očividné, že oddělení uriny od výkalů má u svaců nějaký účel, stejně jako má účel vše, co se v přírodě děje a jak se její složky vyvíjejí. Rozdělení “vylučování” na moč a na výkaly je dáno pouze savcům a pokud by jak výkaly, tak urina měly být rovnocenným odpadem, není žádný důvod k tomu, aby je přirozený vývoj živočišstva oddělil. Důvod k oddělení lze hledat v existenci plodové vody, kterou po početí (a šástečném vývinu) plod lidí nejen produkuje, ale i cca 8 měsíců dýchá a ve kterém je vnořen. Zde je jasně vidět, že urina je životadárná tekutina, která se stará o spoustu funkcí tvorby plodu. Placenta nejspíše reguluje a do nějaké miry přispívá ke složení plodové vody, ale základem je urina plodu. Je tedy pošetilostí se domnívat, že u funkce ledvin jde o vylučování. Jde o naprosto jasné vyměšování, které je po porodu kompletně nevyužité díky sociální předpojatosti.
Urina je vice méně krevní plasmou v zahuštěné formě a není důvod se domnívat, že se po porodu její složení příliš mění ve své funkci. Naopak lze předpokládat, a léčebné klinické zkušenosti takový předpoklad naprosto potvrzují, že urina reguluje vývoj plodu a to především dělení buněk plodu. Zároveň se však dá také velmi odůvodněně předpokládat, že urina plodu je naprosto převažující součástí vlastního imunního systému plodu, ne-li výlučnou součástí, protože další složky IS nejsou u plodu nijak vyvinuty a plod si je prý půjčuje od matky. Akorát, že matka si může projít různé nemoci, které se plodu nedotknou. Jsou i ty, které se dotknou a pak často dochází ke znetvoření plodu. Jenže zde hledíme i na funci výměny dvou krevních systémů přes placentu a je otázkou, kdy dojde první k onemocnění placenty, které se pak přenese i na plod krevním systémem mimo dosah dětské uriny, která navíc postrádá protilátky díky vlastnímu imunologickému nedostatku v krevním řečišti.
Rozdíly ve složení uriny před a po porodu samozřejmě přicházejí a to v podobě kvantitativních změn díky změnám v dietě, v podobě kvalitativních změn díky hormonálnímu vývoji člověka a díky změnám “paměti” vyvíjejícího se IS, ale princip a kvalitativní funkce ledvin a tím funkce uriny zůstávají zachovány. Tyto změny lze považovat nikoliv za degeneraci imunní funkce uriny a močového systému, ale za její přirozený vývoj. Díky tomu jde i po porodu o naprosto životadárnou tekutinu nad kterou všichni ohrnujeme nos, sem tam někdo dokud se mu v hlavě nerozsvítí, či nepropadne zoufalství, a většina z nás nadosmrti, a to jenom proto, že nám rodiče a společnost
![Eusa Naughty :enaughty:](./images/smilies/eusa_naughty.gif)
vytmavila, že moč je fujtabl a že ledviny jsou orgán nikoliv s vnějším vyměšováním, ale s vnějším vylučováním. Jak málo stačí, že?
S laskavým pozdravem, Slávek.
Je-li tvá přítomnost ve výhni okolností, vyuč se kovářem své budoucnosti.