milda píše:Nj a máš nějakej příklad v historii, nebo ve světě, kde diktatura dobře fungovala? Já znám jen samý špatný případy.
Asi se budeš divit, ale i já znám "jen samý špatný případy".
Jenomže když se na diktaturu podíváš trochu blíž, tak zjistíš, že to má, jako ostatně většina věcí, několik aspektů.
Když Židovi řekneš, že je "něco dobré", tak se Tě nezapomene zeptat: "A pro koho?"
On každý diktátor podporuje hospodářství jenom své vlastní země a zajímají ho jenom jeho vlastní občané, což má velice blízko k nacionalizmu, viz třeba Hitler. Pokud se podíváš třeba na takového Kaddáfího, tak o něm nenajdeš na Wikipedii slova dobrého. Přitom některé jeho do praxe zavedené zásady by byly nejspíš docela ochotně přijímané i u nás. Třeba to, že každý občan má ze zákona nárok na bezplatné užívání bytu a bezplatné energie a nebo příspěvek v nezaměstnanosti že mu musí zaručit důstojný život. Tolik omílaná vysoká míra nezaměstnanosti Libyjců nemá důvod v tom, že by pro ně nebyla práce, ale v tom, že například manuálně pracovat vůbec nemuseli - a přitom si docela slušně mohli žít. Na manuální práce byli v Libyi zaměstnáváni téměř výhradně cizinci, jejichž práci si mohli Libyjští nezaměstnaní dovolit platit. Samozřejmě taková sociální politika musí být podložená adekvátně fungujícím hospodářstvím. Pro jeho prosperitu vybudoval Kaddáfí dokonce i Umělou řeku a jeho vizí bylo spojení celé Afriky do jediného a hospodářsky samostatného celku.
Dalším aspektem jsou diktátorovi nepřátelé. Vnitřní z těch, kterým tento systém z nějakého důvodu nevyhovuje, nejspíš proto, že chtějí v něčem víc - větší majetek nebo výhodnější postavení. Potom nepřátelé vnější - prosperující stát je příkladem i pro okolní státy, což třeba ohrožuje tamní kapitál, najmě pak zahraniční. Z toho vyplývá, že diktatura je provázena silnou armádou a silnou policií. Policie znamená značnou dávku nesvobody, která je proti "demokracii" - a už tu máme zase to kouzelné zaklínadlo. Armáda je natolik kvalitní, že se dokáže úspěšně vyrovnat s případným útokem některého okolního státu, který se následkem prohrané války stává nejspíš vazalem hospodářsky využívaným ku vlastnímu prospěchu vítězné strany. Celkem totéž platí i v případě, kdy se diktátor rozhodne sám nějaký sousední stát napadnout.
O občanské válce v Libyi je sice dost informací, které zdůvodňují její nutnost a oprávněnost, ale jen velice málo se jich zabývá skutečnými příčinami a skutečným průběhem.
Předkládá se nám k věření, že ti zubožení nezaměstnaní se nějak vyzbrojili a dali se do vybojování si možnosti pracovat. Jejich počet a výzbroj stačily, pochopitelně s mezinárodní pomocí, na likvidaci Kaddáfího armády. Takže teď už jsou konečně svobodní a mohou pracovat, jak těžce a dlouho se jim zlíbí - amen.
Zdravím - poota
P.S. To milda: z toho ocenění si nic nedělej, já na ně nekoukám a ani tu kvůli nim nepíšu. A mně se diktatura taky moc nezamlouvá
)
U Tebou oceněného příspěvku se Ti změní ikonka na "paleček dolů" a tím můžeš ocenění zase odebrat - poo.
