Našel jsem to.
Betonová Gíza
Byly kamenné bloky vyřezávány z přirozeného vápence, nebo vyrobeny metodou odlévaného betonu? Nová studie popisuje překvapivá fakta o konstrukci pyramid.
Jakým způsobem stavěli Egypťané pyramidy?
Starověcí Egypťané nepřesouvali obrovské kamenné bloky z lomů, ale pyramidy budovali odléváním „betonu“ do bloků až na samotné stavbě. Potvrdila to nová francouzsko-americká studie.
Podle archeologů a historiků těžili stavbaři kamenné bloky v nedalekých lomech a dopravovali je po obrovských rampách postupně až na vrchol pyramidy. Generace školáků na celém světě si představovaly a představují obrovské skupiny egyptských otroků, kteří lámali a opracovávali kámen, dopravovali bloky na stavbu kde je vláčeli až na její vrchol. Velká pyramida sestává z 2,5 miliónu bloků, z nichž většina má hmotnost 2 tuny. Po jednom by je mohlo přesouvat minimálně 60 mužů. Některé bloky v pyramidě jsou však až sedmdesátitunové a nebyly zabudovány u základny, ale ve výšce 40 metrů. Takovým blokem by muselo pohybovat na dva tisíce mužů…
Teorii o umělém původu vápencových bloků představil světu koncem sedmdesátých let francouzský lékárník Joseph Davidovits. Podle něj byly kvádry na stavbu pyramid vyrobeny ze směsi vápence, jílu, kaustifikované sody a vody. K výrobě takové sody je zapotřebí reakce natronu (uhličitan sodný) a hašeného vápna. Takto lze získat sodu, která reaguje s jílem. Vznikne tak čistý vápenec a hydrosodalit (nerost ze skupiny foidů, případně zeolitů).
Chemický vzorec 1
Si2O5, Al2(OH)4 + 2NaOH -> Na2O.2SiO2.Al2O3.nH2O
kaolinit + soda -> hydrosodalit
Chemický vzorec 2
Na2CO3 + Ca(OH)2 -> 2NaOH + CaCO3
uhličitan sodný (egyptský natron) + hašené vápno -> hydroxid sodný + vápenec
Shrnutí chemického vzorce pojiva reaglomerovaného kamene
jíl + natron + vápno -> foid + vápenec (tedy přírodní kámen)
Takto vyrobený umělý kámen je výsledkem geopolymerizace. Vzniknou tak nerosty: vápenec a hydratovaný živec (foidu), které lze jen ztěžka rozeznat od přírodních usazenin.
Joseph Davidovits během deseti dní dokázal vyrobit dva mnohatunové umělé bloky. Takové, jaké byly použity při stavbě Velké pyramidy v Gíze.
Podrobný popis výroby umělých vápencových bloků je popsán ve
WM magazínu č. 44 (viz také http://www.davidovits.info/). Egyptologové tehdy novou teorii odmítli jako „nepřijatelnou a málo pravděpodobnou“.
Celé generace egyptologů se mýlily
Ještě donedávna bylo pro geology těžké rozlišit přírodní a uměle vyrobený vápenec. Při zběžném pohledu nelze rozeznat, zda jde o usazeninu starou miliony let nebo hmotu vyrobenou člověkem.
Davidovitsovy teorie se chopil profesor Michel Barsoum z Univerzity v Dexelu. Během výzkumu probíhajícího téměř pět let prováděl různé zkoušky materiálů použitých při stavbě pyramid. Poprvé zde použil rastrovací elektronový mikroskop (SEM). Naměřené hodnoty srovnával s usazeninovým vápencem. Na vzorcích zjistil „stopy rychlé chemické reakce, která není v přírodě běžná“. Výzkum prokázal fakt, že pyramidy v Gíze sestávají ze dvou druhů kamene – přírodního a umělého.
Podrobný rozbor vnitřních a vnějších kamenů použitých při stavbě pyramidy potvrdil, že 95 – 97 % těchto bloků bylo původně vyrobeno z rozředěné vápenné hmoty (betonu). Mnohatunové bloky mají vysoký obsah vody neobvyklý pro suchý přirozený vápenec, který se nachází na Gízské plošině. Jejich atomy navíc nejsou uspořádány podle regulérního schématu. Takové vlastnosti nenajdeme u žádného usazeninového – přírodního vápence.
Do výzkumu se zapojil i postgraduální student Aaron Sakulich, který ve vzorcích objevil přítomnost oxidu křemičitého. Tento fakt už jen potvrzuje, že bloky nejsou z přírodního kamenného vápence.
Starověká technologie litého umělého vápence použitého při stavbě pyramid je natolik dokonalá, že po celých 4500 let nebylo možné rozeznat přírodní originál od uměle vyrobeného kamene. Generace egyptologů a geologů se prostě mýlily a dnes jen ztěžka přijímají nová fakta. Zdá se, že nové závěry odborného výzkumu ke změně pohledu na způsob stavby pyramid archeologům nestačí, a proto odborníkům položme otázku: „Jak je možné, že mnohatunové bloky jsou tak perfektně opracované a vyrovnané aniž by mezi nimi propadl lidský vlas? Proč se nenašlo ani jediné, pravděpodobně měděné dláto, kterými otesávali milióny tun kamene?“
Výzkum profesora Barsouma sice nevysvětluje všechny otázky kolem stavby pyramid, nabízí však řešení hlavního problému, a to jaký způsobem byly přesouvány mnohatunové bloky na vrchol stavby. Podle něj nebyly kameny na stavbu složitě dopravovány, ale odlévány do připraveného bednění vždy na nejvyšší úrovni stavby. Měkký vápenec byl těžen na vlhkých jižních pláních Gízské plošiny a rozmělňován v bazénech vodou z Nilu. Zavlhlou směs dopravovali dělníci do připraveného dřevěného bednění. To vysvětluje přesnost osazení a dokonalost spár mezi nimi. Toho bylo možné docílit pouze technologií postupného „betonování“ kvádrů.
Teorii „litého betonu“ potvrzují i zjištěné rozdíly v hustotě pyramidových kvádrů, která je v jejich dolní části vyšší. V horní části je hmota naopak řidší a mnohdy plná vzduchových bublin.
Stále však zůstává nevyřešeno, jak starověcí Egypťané dopravili a vyzvedli 70 tun těžké žulové desky zabudované do středu Velké pyramidy. Oponenti nové teorie rovněž poukazují na různé tvary použitých kamenů, což podle nich potvrzuje, že nemohly být odlévány do bednění. K výrobě „betonu“ by bylo zapotřebí velkého množství vápence a dřeva, což se jim zdá zbytečné a nákladné. Staří Egypťané podle nich disponovali obrovskou armádou pracovních sil, schopnou manipulovat s jakýmikoli kameny...
Spor mezi klasickými egyptology a zastánci nové teorie výstavby pyramid je současné době na mrtvém bodě. Pro další výzkum je potřebné větší množství vzorků kamene z pyramid, a to egyptské úřady nechtějí povolit.
Zemní cementy – technologie budoucnosti
Můžeme využít 4500 let starou technologii? Odpověď je zdá se velmi jednoduchá. Základní suroviny pro výrobu „umělého kamene“ (zemního cementu) – vápenec a rozsivkové zeminy – jsou dostupné kdekoliv na světě. Použití umělého kamene by vedlo k minimalizaci stavebních nákladů a zvýšilo životnost stavby. Tato technologie je také mnohem šetrnější k životnímu prostředí, než současná produkce stavebních hmot. Při výrobě portlandského cementu je například vypouštěno do ovzduší 6 miliard tun kysličníku uhličitého ročně!
Další výzkum 4500 let staré technologie se tedy netýká jen minulosti, jde o budoucnost.
Irtisenova stéla C14 z muzea v Louvre je autobiografií sochaře Irtisena, žijícího za vlády jednoho z faraonů XI. dynastie, Mentuhotepa, (2000 př.n.l.). Popisuje techniku výroby soch ze syntetických kamenů (z „odlévaného kamene“).
Stéla hladu vytesaná do skály na ostrůvku Sáhel u Asuánu. Text hovoří o architektu Imhotepovi, staviteli první pyramidy v Sakkáře. 650 hieroglyfů popisuje buďto skály a nerosty, anebo postup jejich transformace. Ve sloupci 12 se dočteme: „Pomocí těchto látek (nerostů) byla postavena [...] královská hrobka (pyramida)“. Ve sloupcích 18 až 20 dává bůh Chnum Džoserovi nerosty potřebné k stavbě těchto posvátných staveb. Seznam se vůbec nezmiňuje o tradičních tvrdých a kompaktních stavebních kamenech, jako je vápenec (inr-hedž), monumentální pískovec (inr-rwdt) nebo asuánská žula (mat). Při studiu textu konstatujme, že logicky nelze postavit pyramidu nebo chrám pouze z nerostů – jedině tehdy, jsou-li použity k výrobě pojiva z reaglomerovaného kamene.
Článek byl otištěn v čísle 74
The hardest part of being a teacher is not teaching what I know but knowing what not to teach.
-----------------------------------------------------
. 
