Líbí se mi myšlenka, že by vzniklo vlákno, kde budou lidé psát o tom, co jim pomohlo k uzdravení. Bylo by to dobré nejen pro to, aby se nemocní mohli rozhodnout pro nějakou léčbu, ale i proto, aby viděli, že těch vyléčených celkem čímkoliv a z čehokoliv je taky dost. A to by bylo, dle mého, úplně to nejdůležitější poslání takového "seznamu". Jsem přesvědčená, že lidi uzdraví to, čemu věří rozum i duše, (která se navíc nerozhodla, že už to "balí" a půjde "jinam"). Když někdo bezmezně věří v alopatickou medicínu, proč mu brát naději? A naopak - když se jí hrozí, tak ať má na výběr, ono už mu něco zabrnká na jeho "strunku". Hlavně nikomu nic nenutit a pokud už se pro nějakou léčbu rozhodl, podporovat ho v ní, i kdybychom si o tom nemysleli nic pěkného.segal-j.f píše:...
Všechno začíná myšlenkou a jestli z ní něco vzejde se uvidí :-)...
Jenže - i já mám zkušenosti, že pokud je lidem fajn, už se moc neozývají, užívají života a dohánějí čas, o který je nemoc "obrala"... což je správné. Jen pro tebou navržené téma nevýhoda, ale třeba se mýlím a bude i dost takových, kteří sem svoje zkušenosti popíší. Nebo aspoň jejich blízcí.( Mám i takové zkušenosti, že lidé na některé svoje neduhy a nemoci zapomenou, když se vytratí ) U někoho zase může působit strach, aby něco "nezakřikl", protože mu někdo řekl, že je ještě x let kritických...
Myslím si, že nějaké lékařské zprávy nejsou třeba - pokud sem někdo napíše, co měl za nemoc a jak postupoval, proč bychom mu neměli věřit? Myslím si, že je tu dost takových, co by případný podvod vycítili a vyjádřili by se.
S utajováním vlastní nemoci je to různé. Měli jsme v rodině oba "typy". Ten, kdo to tajil, spíš nechtěl trápit blízké, řekla bych.
Ale mohlo by to být opravdu optimistické téma, které by dávalo naději a potěšilo.
kachna