Prostor

[Schneider]

// Samotný vakant do toho nemá co mluvit; je to pasivní, vlečený, prvek pole. //
// Je to nemožnost hmotového pole vakantu změnit svůj fyzikální stav!//
Na první pohled se zdá, že se tyto dva výroky mezi sebou trochu tlučou. Druhý pohled bohužel nemám. Vakant má hmotové pole nebo svou přítomností vydráždí k
vytvoření hmotového pole KV?
Když jsem se na setrvačnost ptal tak jsem měl na mysli všem známý efekt když zastaví prudce autobus letím dopředu díky tomu, že nejsem stejně dobře
bržděn jako autobus. Ale pokud to ustojím tak se objeví zpětný ráz. A o to jde. O kvartonové vysvětlení zpětného rázu. Pro zpětný ráz je třeba naakumulovat
energii.
A podotázka: existuje setrvačnost přímo ve struktuře kvartonového vakua. Jak se dá VK, který je vtahován neustále na své trase pohybu KV zastavit.
Právě se dívám na lžičku na kafe. Jak pozná VK, který je na cestě ven ze lžičky, že už je na kraji kovu lžičky a dál už nemůže? V kvartonovém vakuu hranice
vzduch-kov je těžko rozlišitelná a KV částic vzduchu by měly být stejně silně exitovány jako KV kovu. Takže proč se mi lžička všelijak tvarově nemění. Není
třeba mi vysvětlovat molekulární vazby mezi molekulami a pod. Tak pitomej ještě nejsem. Každý VK, podle složení PE představuje jadérko nějaké částice.
Takže přímo v kvartonové síti se musí dít něco co udrží částice tam kde mají být, aby hranice mezi kovem a vzduchem zůstávala přesná a neproměnná.
To co jsem poslal, ten text, není totožný přesně s mou představou ani v animacích, ale podobnost s ní je překvapující. Kvantové fluktuace produkuje struktura
vakua v nepřítomnosti silného kmitočtového módu. Čím silnější a kvalitnější mód, tím nižší pravděpodobnost vzniku vady. Kvantové fluktuace v prostoru vnímám
jako šum zapnutého zesilovače bez modulace silným signálem. Na internetu jsem našel text, že takový šum byl zjištěn a experimentálně ověřen. Mimo to co
jsem poslal pošlu včetně tohoto ještě několik dalších článků, které je třeba podle mně oboustranně znát než se dáme do diskuze. Nechci o něm v současnosti
diskutovat, neposílej stanovisko. Nejdříve je třeba odpovědět na otázky, které jsi poslal.
Zatím se měj. JSCH

[sokrateus]

Zdráv buď mistře jihlavský, Ty máš teda formu. Tys mohl ve Vancouveru chytit nějakou medaili v rychlostřelbě od boku . Já mám od odpoledne trochu náročnější sportovní víkend, takže zatím jen telegraficky:
1/ // Vakant má hmotové pole nebo svou přítomností vydráždí k vytvoření hmotového pole KV? //
Jendo, Ty si těmi zkratkami sice o trochu zkrátíš text, ale ty zkratky nevyjádří jejich slovesný tvar ve větě. Takže asi takhle obměním Tvoji větu tázací : Vakant má hmotové pole, neboť svou přítomností vydráždí KV k vytvoření hmotového pole.

2/ //Pro zpětný ráz je třeba naakumulovat energii.//
Jo. Když brzdí autobus, Tvoje kosterní svalstvo se napne proti tvému setrvačnému pohybu a zruší asymetrii Tvé hmotnosti získanou pohybem v autobusu. V okamžiku kdy autobus zastaví, Tvoje svalstvo je nějaký moment ještě napnuto v protisměru a tak s Tebou trochu smýkne do zadu. U vlaku je to jednoznačné: při brzdění se stlačí pružiny nárazníků mezi vagony. To je ta Tvoje akumulace asymetrie pro zpětný ráz vagonů

3/ // A podotázka: existuje setrvačnost přímo ve struktuře kvartonového vakua. Jak se dá VK, který je vtahován neustále na své trase pohybu KV zastavit.//
Jendo, podle mne, setrvačnost, podobně jako rychlost, není objektivní materiální veličina jakou je třeba hmotnost, nebo el. náboj. Je to empirický antropismus. Nevyjadřuje to materiální vlastnost, ale pouze lidskou, odpozorovanou zkušenost. K 2. větě: trochu se podivuji téhle otázce. Myslím, že jsem ji dostatečně vysvětlil v předešlém majlu. Ale zopakuji to: zrušením asymetrie jeho hm. pole. Ale tohle nedokáže vakant sám! On je vlečen! V tom je ten princip setrvačnosti: všechno to musí 'zařídit' jiný hm. objekt. Pokud neexistuje, hm. pole vakantu setrvává v klidu, nebo v pohybu!
Jendo, zatím cau, zítra večer více. José
PS: dostal jsem druhý balíček, ještě jsem ho nerozbalil.

[Schneider]

Josefe ahoj!
Tak jsem včera ztrávil jízdu v autobuse sledováním chováni mého nákupu z hlediska setrvačnosti. Je fakt, že jsem měl těch pár lahví, nějakou konzervu a pár dalších nezbytností pro výživu staříka samotáře v tašce na klíně. Takže jsem jej držel oběma rukama. Čili onen zpětný maličký ráz mají na svědomí asi, jak tvrdíš, svaly bídné svaly mých rukou.
Mrzí mně, že jsi opět nepochopil na co se Tě doopravdy ptám. V momentu počátku zpětného rázu se musí hmotová těžiště částic posunout do směru, ve kterém zpětný ráz působí. ČILI PŮSOBENÍ GRAVITAČNÍHO TĚŽIŠTĚ KAŽDÉHO ČÁSTICE, SOUČÁSTI MÉHO JÁ ČI PIVA V NÁKUPU, SE MUSÍ PŘEMÍSTIT NA OPAČNOU STRANU. Jestliže je VK vtahován KV jejich hmotnostními poli tak logicky, aby VK změnily směr pohybu, tak se nejdříve musí stát něco s KV, které musí změnit rozložení svého hmotnostního pole pro pohyb v opačném směru.
Na zpětném rázu není nic tajuplného, přesto dík za vysvětlení, tělem nebo pružinou naakumulovaná energie se projeví pohybem směrem k uvedení těžiště do
energeticky ustáleného nulového stavu.
Ale jak to dělají-poznají KV jsou-li VK pasivními a KV aktivními aktéry pohybu VK prostorem? V našem případě VK relativně ,stojí,, relativně, protože nikdo
neví a ani se nikdy nedoví kolika směry a rychlostmi se v prostoru jen Vesmíru současně pohybuje, tak že nemůže být KV vtažen, pak ale VK vtáhne KV přes sebe na druhou stranu i s jejich hmotovým polem anebo KV přinutí, aby jeho hmotové pole přemístily na druhou stranu. Akumulace, velikost energie hmotového pole se asi projeví energetickým zesílením o naakumulovanou energii při zabrždění. Mezi koncem vtahování KV z jedné a počátkem vtahováni KV z druhé existuje časová prodleva (mám odzkoušeno). A to je ten nejzajímavější moment, KV musí nějak přemístit své hmotové pole na druhou stranu, což je pro ně hračka, jenže zabržděný VK musí zůstat po určitý časový úsek v některém z nich ,stojící,. Čili by měla setrvačnost existovat i na KV úrovni. A to nemluvím o tom, že tento děj probíhá cyklicky až do úplného ustálení gravitačního těžíště. Naštěstí takové těžíště NIKDY úplně nepostojí a tak se každá částice v prostoru chvěje. A to by mělo být to kvantové chvění, na které jsi se ptal. Nelze se dívat na průběh zvětšení nebo zmenšení hmotnostního pole jako na hladkou lineární křivku, ale křivku s namodulovanými kmity anebo plastelínu s různými různosměrnými boulemi podle momentálního směrového působení VK na dané hmotové pole KV. Čemuž se říká interakce.
JSCH - jen aby byla řeč.

[poota]

Tak jsem se Ti Sokratýsku vrátil,
ale jak to bude s tím zákonem, tak to teda nevím. Ale co vím – bude to delší, než jsem původně čekal, takže se vyzbroj trpělivostí. Jo, a jestli bereš nějaké prášky, tak je měj raději po ruce, hlavně ty na uklidnění, nerad bych Tě měl na svědomí.
Abys viděl, že jsem se neflákal, tak napřed jsem si z celého vlákna zkopíroval všechno, co souvisí s kvartounama, a je toho 123 stránek. Z toho jsem si vycuc všechno, co .. no .. to prostě co něco opravdu tvrdí. Víš málem jsem už napsal „to, co má taky nějaký smysl“, ale ono by se to mohlo přece jenom všelijak jinak a podobně vykládat, tak to teda raději ne. Ta tvrzení jsou téměř všechna Tvoje a je toho 8 stránek. Práce to nebyla marná, protože jsem už i pochopil, proč se Ti jednou líbilo, že mám vakant za částici, a jindy Tě to naopak téměř rozzuřilo.

Jak jsem slíbil, tak jsem i učinil – to jest srovnal jsem si to v makovici a co nejupřímněji jsem se snažil představit si, jak to všechno podle Tebe funguje. Musím říct, že při pozorném čtení se to docela daří a Tvoje kvartounovka u mě prošla ze všeho, co jsem na toto téma četl, tedy nejlépe. Abys rovnou nepuknul pýchou – zase tak moc jsem toho nečet, a už vůbec ne všechno, takže to taky může klidně bejt „jednovokej mezi slepejma králem“ .
Ledascos mě u toho čtení napadlo – jak víš, Dronti zásadně nemyslí (nemají totiž čím), pouze dostávají nápady – a to zvláště v místech, kde mi to představování tak nějak šlo tužejc nebo tak jako zadrhávalo. Přišlé nápady pochopitelně přidávám, ale rozhodně je nepovažuj za nějakou ucelenou teorii – prostě jenom kdyby se Ti něco z nich mohlo nějak hodit, tak je to volně k dispozici, tedy open source, a ani zdrojové kódy se k tomu nemusejí přikládat.
Vzhledem k tomu, že se v problematice příliš neorientuji, budu se vyhýbat zkratkám, a to zvláště těm, kterým nerozumím - takže všem. Pokud bych někde, spíš z neznalosti než zlého úmyslu, pokroutil či jinak zohavil Tvou Kvartonovou Fyziku, doufám, že mé pochybení bez nejmenších skrupulí uvedeš na pravou míru, za což Ti již předem děkuji. Své vlastní bláboly se pokusím nějak zřetelně oddělovat, aby snad probůh Tobě za ně nebylo spíláno.

A začnu zeširoka, napřed něco jako zahřívací kolečko.
Především je potřeba si uvědomit, že svět kvartounů a podobných okolostojičností se od toho, co kolem sebe běžně vidíme, zásadně liší. Pokud si to neuvědomíme, a budeme uvažovat v měřítkách našeho běžného života, nemůžeme se dostat až tam, kde už neplatí. Napřed tedy trochu o těch rozdílnostech.
Jsme zvyklí na to, že jestliže něco je, tak je to něco, takže to není něco jiného. Mezi kvartouny tohle sice platí také, ale je to tam přece jenom trochu složitější, a řekl bych, že i přesnější. Tam je totiž to „něco“ současně i svým opakem, protikladem. Zkusím to vysvětlit na barvách, tedy černé, šedé a bílé. Pro nás je šedá barva šedou, a dál není co řešit, protože bílá je něco jiného, a černá taky. V Kvartounsku je ovšem šedá barva všechno od zářivě bílé až po sametově černou, a skutečný momentální odstín záleží jenom na tom, v jakém poměru jsou „namíchány“, neboli jak daleko je to od kterého extrému. Pokud to někomu není jasné, může se podívat na různé východní filozofie, například princip jin-jang, případně se rozpomenout na pohádku „O chytré horákyni“ - pro ty, kdo ji neznají http://cist.cz/Pohadky/horakyne.htm
Základem je předpoklad, že každá věc se skládá současně ze tří komponent; dvě z nich jsou dva vzájemné protiklady a třetí je informace o poměru, v jakém jsou pro tuto věc použity. Podle tohoto schématu je černá ve skutečnosti šedá, která neobsahuje žádnou bílou, a bílá je také šedá, ovšem bez černé. Dalo by se o tom napsat ještě daleko více, ale provozní teploty již bylo dosaženo, takže vzhůru dolů mezi kvartouny.

K nakousnutému problému, kdy je vakant částicí a kdy ne:
vakant sám o sobě, tedy bez svého působení na okolí, částicí není, je pouze jejím „zárodkem“. Částicí se stává až tehdy, když působí na svoje okolí, což je, pokud se hrubě nemýlím, vždycky - tedy kromě případu, kdy je vázán v kvartonu.
Dalším nadhozeným problémem je částicově-vlnové chování fotonu, které se projevuje (ve zkratce) tak, že foton se zásadně chová jako částice, ovšem v případě, že má proletět jedním ze dvou otvorů, proletí oběma najednou a interferencemi za nimi prokáže, že částicí není.

Sokrateus: „dostatečně hmotný foton, což je vlastně rychlostí světla putující vysoká excitace kvartonů může v silně excitovaném hmotovém poli třeba atomu se "rozpadnout" na elektron a pozitron.“

Z citovaného se dá snadno usoudit, že foton se skládá ze dvou půlek (je mi jasné, co to evokuje, ale foton je opravdu něco jiného!), tedy z elektronu a pozitronu. Takže mu vůbec nic nebrání v tom, aby se včas na ně rozdělil, každý z nich proletěl jedním otvorem a pak už se zase může spokojeně zcelistvit. Technické provedení ještě bude probráno zároveň s pohybem částic.

Pro dnešek mám za to, že toho již bylo dosti, takže zatím končím se slibem, že bude ještě několikero pokračování, ba mám za to, že bude i hůř.
Zdravím - poota

[sokrateus]

Jendo, Jeníku, prosímtě, snad nemáš takový životní kvalt, abys nemohl vypsat ty Tvoje zkratky. Mě to připadá jako Mládkova písnička o zkratkách. Sám si to pak místy pleteš. Např píšeš: „tak že nemůže být KV vtažen, pak ale VK vtáhne KV přes sebe na druhou stranu i s jejich hmotovým polem .anebo KV přinutí, aby jeho hmotové pole přemístily na druhou stranu“. Nebo: „jak to dělají-poznají KV jsou-li VK pasivními a KV aktivními aktéry pohybu VK prostorem“. Já jsem z toho potom jelen (zatím bez paroží; to bych si snad všimnul,né? ), nebo co to tady furt lítá po lese? Obzvlášť ta první větička je velmi „vypečená“. Jax to vlastně myslel? Možná takhle: tak že nemůže být KVarton vtažen, pak ale VaKant vtáhne KVarton přes sebe na druhou stranu i s jejich hmotovým polem anebo KVarton přinutí, aby jeho hmotové pole přemístily na druhou stranu. Na tohle já se musím poradit s právníkem! Ale už teď Ti můžu říci, že vakant nikdy nemůže přemisťovat kvarton. Já vím, že je Ti proti srsti nazývat kvartonové kontinuum prostorovou mříží vakua, ale když oni ti kvartouni jsou takovou kvazinehybnou „kostrou světa“. A každý vakant je takový neúplný kvarton v té „zdi“. Já pro ilustraci používám jen singlvakant, tj. vakant s jedním protoelem, protože tak nejlíp vynikne kontrast mezi vakantem a kvartonem. Ale že by singlvakant, neboli samojediný obnažený protoel takhle cvičil s celým kvartonem, (aby ho přetahoval přes sebe), to jsi Jendo přehnal. Jendo, kvarton jako stavební prvek vakua je pro mne, zatím, prostorově stabilní ,asi jako cihla ve zdi. A každý vakant je takový neúplný kvarton v té „zdi. Jediné co se s ním děje zásluhou vakantů je jeho „nadmutí“, tj. excitace vakantem a sekundárně i nadmutými kvartony, které jsou blíže k vakantu. Jo, a pak je tu ještě jedna věc, kterou zatím beru jako axiom: polarizace kvartonů vakanty a el. nábojem. Ovšem ani jedno nemá vliv na pozici kvartonu v té ‚mříži‘ (promiň, Jendo )
Z celého tohodle sáhodlouhého povídání je důležité jen toto: vakant excituje a polarizuje kvartony, ale nepřemisťuje je. Zato kvartouni 1. exit. slupky si s ním hrají doslova ping,pong. On je ještě tak svým pánem, dokud je v prostoru široko,daleko sám. To úspěšně odolává kopulačním nabídkám kvartonů jeho 1. slupky. (Já jim důvěrně říkám: dvořani, možná že jsou to dokonce dvorní dámy ), ale běda mu jak se blízko objeví jiný vakant. Pocuchá mu jeho dokonale symetrické hmotové pole a milej vakantík je nekompromisně schňapnut tou nejroztouženější (nejexcitovanější) dvorní dámou a varuj dušu na dolině! Jenže dopadne jak kudlánek nábožnej: ještě štěstí, že se na druhé straně té zdivočelé dvořanky objeví jiný kudlánek (taky nábožnej)!
Konec kočkování! Jendo já tuším co asi máš na mysli: jak se nárazem do překážky obrací asymetrické hm. pole vakantu, tak, že se začne pohybovat opačným směrem. Tady platí: za vším hledej elektrony s jejich nesnášejícími se náboji! Jendo, my jsme dnes trochu oslavovali utrpěné vítězství, tak promiň tu ukecanost. Zítra snad budu při smyslech a napíšu něco „moudrého“. Zdraví Tě Chozéé.

[sokrateus]

Ahoj pootíku, jak už jsem prozradil Jendovi z Jihlavy, v důsledku březnového vítězství flákajícího se lidu, se mi „neudělalo dobře“. Ale jak pravil ten sladký Kozina: hin sa hukáže s kým sem přinde zákon! Takže, milý limonádníku, pooto, zítra si Tě „podám“ se vší (nebo raději s veškerou?) vážností. Už teď Ti ale mohu napsat: díky za obsáhlou studii. Dobrou noc Ti přeje Chozéé.

[Schneider]

Vážený p. Pooto! Dík za zachránění posledního zbytku mého duševního zdraví trochou rajského plynu Vašeho textu. Kéž bych se také odnaučil myslet a vynášet jen soudy. U mě se střídají místo ročních období už jen únavy. Zimní, jarní, letní a podzimní. Teď přibyla ještě celoroční kvartonová a to je na jednoho k nepřežití. Cítím se jako vakant částice zv. depresor, která i u blbě myslících hlav má na svědomí deprese a s nimi spojenou touhu věnovat své pravidelné vycházky výběru mostu se kterého bude nejvhodnější skočit a rozbít své kvartony o kvartony místa dopadu. Naštěstí se unavím už na náměstí, se svým srdcem nikam moc nedojdu, a má snaha končí u jedné nebo dvou dvojek v mé oblíbené vinotéce. Ale jak dlouho to ještě takhle vydrží.
Promiň, že jsem si pobrečel u Tebe, ale u Sokrateuse nemůžu, na to ho mám příliš rád. Nemůžu mu ani říci, že jsem objevil čtvrtý stupeň exitace kvartonů. Ten vzniká pravidelně v mé tělesné vakanto-kvartonové kvazituhé mříži. Stačí před ní si jen pomyslet kvarton nebo vakant a už je ve čtvrtém stupni totální exitace, která pak přejde do první záporné jejíž krédo zní :,Vše je marné, vše je marné. Takže bych byl velmi rád, kdyby to někdo táhl v dialogu za mně. Samozřejmě bych občas přispěl.
Heleď Pooto, buď i přes svou skvělou schopnost nemyslet, aspoň trochu člověkem a kámošem a napiš pokračování v historicky krátké době, ještě tento týden. Začátek se povedl. Nezkaž to.
Sokrateusovi se omlouvám, asi píši tak blbě, že nejsem schopen doštudovat ani první ročník mateřské kvartonové.
Tak se chlapi na mně nezlobte, asi je to tím, že jsem dva dni nic nepil a zima je tak dlouhá.

[poota]

je to tím, že jsem dva dni nic nepil a zima je tak dlouhá.

To Schneider:
příčinu jsi rozeznal správně, a navíc úplně sám a bez držení. Je to opravdu tou dlouhou zimou, a taky tím, že zanedbáváš údržbu Ti svěřeného stroje. Takže "mazací" procházku nezanedbávej, je pro Tebe zřejmě opravdu potřebná a Tvůj organizmus bez pravidelné dodávky "těch správných částic správně organizovaných" očividně strádá.
Tvoje potíže s myšlením mě, chlapče můj zlatý, poněkud děsí. Připadá mi to, jako bys nutil svůj mozek k něčemu, co není zrovna (momentálně?) jeho parketa. Ledaže bys byl - a to by asi tak přece jenom bylo ze všeho ještě tak nejlepší - třeba aspoň tak trochu - no nevím - jestli to nemám raději jenom tak zašeptat - Drontem??
Pak by ovšem bylo všechno v pořádku, a úplně by stačilo, když to pochopíš. Tedy pro případ, že by mě mé tušení neklamalo, Ti raději pro jistotu pošlu pár řádek, které jsem již kdysi komusi na toto téma posílal.

"Drontem buď člověk je, a nebo není. Jediný rozdíl může být v tom, že o svém drontství zatím nemusí mít, tedy alespoň zpočátku, ani tušení. V tom případě nastává fáze, kdy se mu jeho nejbližší okolí snaží tu jemně, ondyno pak ostřeji, naznačovat, že s jeho přemýšlením je cosi v nepořádku. S postupem času pak i sám pozoruje, že v jeho uvažování jsou opravdu jakési rozdíly oproti "běžné" populaci, nejčastěji v tom smyslu, že postrádá běžnou vychcanost, což okolí hodnotí jako nedostatek inteligence. Zatím je tento jedinec "Drontem ve stavu latentním", v němž setrvává až do té doby, než pochopí, že to není jeho nedostatečnost, ale naopak výhoda. Že totižto nejvíce chyb člověk napáše přemýšlením a vymýšlením, začne se tedy záměrně vymýšlení jakožto zdroji chyb vyhýbat. Tím se mění v "Dronta procitajícího", který postupně přichází na to, že jeho dokonale dutá a prázdná hlava je vynikající pastičkou na ty nejlepší nápady. Postupně přichází na to, že jeho "nedostatek inteligence" je právě jeho největší výhodou, která mu zajišťuje nad běžnou populací naopak převahu. Tím nahradí chytrost moudrostí. V tomto stádiu vývoje může setrvat jako "Dront neprojevený", případně může své drontství veřejně manifestovat, čímž se stává pravým a prostým "Drontem" bez jakéhokoli omezení a v celé kráse - jeho vývoj je tím zdárně ukončen. K hrdému titulu Dronta patří právo používat kdykoli zkratku tilulu Dr.Ont před či za jménem, jakož zvolit si i libovolný přídomek dle vlastního uvážení, stejně tak i způsob, jakým má být oslovován. Povinnosti, krom těch ke kterým se dobrovolně při svém zveřejnění sám zaváže, nemá žádné. Sympatie k ostatním Drontům v kterékoli fázi jejich vývoje jsou samozřejmostí, jinak se rozhoduje vždycky jen podle toho, co ho napadne, tedy správně."

Tak, to bylo něco málo osvěty, a kdyby se Tě to nějak dotklo a nebo ses dokonce urazil, tak to bys byl "vobyčejnej čoek" a v tom případě dobře Ti tak.

Pokračování budou, nic se neboj, a docela zajímavé čtení, už to mám sesmolené, ale chci napřed nechat Sokratýska zareagovat, aby toho potom na něj nebylo moc najednou. To víš, musíme si ho přece jenom šetřit, néni už taky z nejmladších, navíc je poslední, a tenhle typ už je dávno vyběhlej, takže se nevyrábí a nedodává, prej se už ani nemám ptát.
Tak jsem Ti toho naplácal až dost, venku už to začíná vypadat líp, kočka už dokonce i chvíli venku vydržela "dělat jaro", tak přestaň čumět na ty pitomosti v monitoru a koukej na postavu naaranžovat roucho choděcí a vyraž na doplnění správně organizovaných částic. Potřebuju, abys fungoval, až si to všechno přečteš, a né aby ses nad tím litoval.
Zdravím - poota

[sokrateus]

Tak koukám a vidím, že se tady formuje „panská“ východní koalice a schyluje se k restauraci „bitvy 3 císařů“. Tož mi nezbývá než obléknut dres toho krpatýho Korzičana a vyrazit ke Slavkovu. A začnu revoluční vojenskou taktikou: nejlepší útok je protiobrana! Na to jste holenkové krátcí! Kostky, nebo co to vlastně bylo, jsou ukradeny!
Takže začínám bránit na levém křídle. Jendo,Ty co to máš blízko k Hofburgu, máš smůlu a nezachrání Tě ani originální způsob lovu ryb. Uznávám, že vrhat se pro ryby skokem z mostu je na zápis do Guinese, ale moji obranu tím neoklameš; stáhl jsem se do předem připravených pozic a zkrátil frontu (Hitler se učil u mne!). S tím jsi určitě nepočítal a nevíš jak dál. Nedivím se; ani Kutuzov poota na pravém křídle to neprohlédl. Ten má, jak jsem zjistil, problém se svou drondskou identifikací a jeho způsob antimyšlení je sice udivující, ale neproduktivní. Takže pánové, zahájení partie mojí korzickou obranou jednoznačně vede k získání kvality. Vyčkám Vašich dalších (pst, předem prohraných) tahů.
Jendo, bohužel, moudro se zatím nedostavilo. Z toho co jsem nakoupil jinde Ti mohu potvrdit, že prý takový elektron se pořád třese jako ratlík. Oni tomu říkají vznešeně: scintilace,čili něco jako Flitterbewegung. Moje spekulace: vakant při nulové asymetrii svého hm. pole je v těsném obětí dvorních dam doslova neví s kterou a tak se tam chudák mezi nima motá a fyzicové tomu říkají scintilační pohyb a já bych skromně dodal: možná je to to kvantové chvění. I když, no, ještě že nás nečtou teoretici! Ti by mi dali. Jendo, Tys chtěl něco vědět o setrvačnosti kvartonů. No, já nevím, setrvačnost se váže k pohybovému stavu vakantů; kvartoni tomu dělají jen stafáž, čili jejich setrvačnost spočívá v setrvačném klidu. Nevím co víc dodat.

Teď „sežehnu“ pravé křídlo. Teda pootíku, Tvoje vedení boje je hodno stratéga Kutuzova: hezkými slovy ukolébat soupeře vlákat ho do ruských mrazů a vypálené Moskvy a potom u Malojaroslavli šachmat. Jenže, já nejsem dnešní! Ne že by mne Tvoje úvodní hodnocení nepřimělo k slzám; eště jsem tak chválenej nebyl. Měl bys slyšet Zoea z Aldebaranu. Ještě dnes mi běhá něco po zádech(že by blechy?) . Trošku jsi to pro sichr relativizoval řečmi o jednookým královi, ale pootíku, víš jak dokázal dělat dějiny takovej Žižka, nebo Václav I, jednooký? Ten dokázal i s jedním vokem zplodit velkýho Přemysla Otakara! Tak pozor na jednovoký! Co se týče problému, kdy je vakant částicí a kdy ne, tak tady jsi přesný! Co se fotonů týče, tak tady už nechodím po tenkém ledě, ale doslova se propadám. Opravdu nemám konzistentní představu jak vypadá foton. Mohu jen spekulovat, že to je každý "utržený" excitovaný kvarton. Vycházím z toho, že se excitované kvartonové pole elem. částice chová na dvojštěrbině jako normální fotony. Jo, fotony jsou hodně slabé místo kvartonovky.(To je to moje slabé postavení na pravém křídle.)
„Sokrateus: „dostatečně hmotný foton, což je vlastně rychlostí světla putující vysoká excitace kvartonů může v silně excitovaném hmotovém poli třeba atomu se "rozpadnout" na elektron a pozitron.“ No vidíš, tady to jasně ukazuje na diskretnost fotonu, t.zn. že se jeho hmotnost cestou nerozptyluje do šířky na vícero kvartonů. V tom kvartonu probíhá cyklický děj polarizace a depolarizace propojovaný na další kvarton magnetickým polem (o jehož podstatě vím také houbelec ). Všechno to klape až do chvíle kdy se ten “cirkus“ dostane do silně excitovaného pole třeba atomového jádra, které má silný kladný el. náboj. Tam ten náboj napomůže vnitřním polarizačním silám uvnitř kvartonu a už se to štěpí. No, nemusím snad připomínat, že vakanty elektronu a pozitronu jsou duony, čili vakanty se dvěma protoely uvnitř (p’n) a (pn‘). Když se to při tzv. jejich anihilaci spojí, je tu zpátky jeden kvarton.
Tak pánové z dvojkoalice, myslím, že dnešní ouverturu mírně vedu na body. Ale to je jen můj subjektivní dojem: zřejmě přání bylo otcem myšlenky. Přeji vám oběma klidnou noc. A těším se na další Váš postup. Chozéé.

[poota]

Je to dobrý, Sokrateus nic zlého netuší, takže tentokrát to bude bez rozcvičky a rovnou na komoru.

Začnu tím, kde se mi to zdá „drhnout“. Stavíš to celé na kvartonech, kvartony jsou základem, od kterého se ve všem vychází, je to pro Tebe základní kámen i základní úroveň. Z Tvojí pozice se tomu vůbec nedivím, protože kvarton je skutečný „majstrštyk“ a vlastně od něj, nebo lépe řečeno po jeho vyřešení jsi teprve mohl jít dál. Jenomže pokud se na to díváš „zpoza obloku“, je situace jiná. Kvarton sice dokáže neuvěřitelnou věc, to jest realizovat vysokohmotné nic, ale ruku na osrdí – kolik takových kvartonů, myslím v tomto stavu dokonale neexistující reálné hmoty, v celém širém vesmíru máme? Jestli jsem dobře četl, tak ani jeden! Osobně mi to příliš nevadí, ale stejně mám pocit, že by bylo lepší brát za základní prvek raději singlon v jeho čtverém provedení. Po definování jeho základních vlastností už je potom snadné vysvětlit i způsoby a důvody jejich sdružování do konfigurací, z nichž vrcholnou je kvarton.

Dalším drhelem je excitace, prezentovaná změnou tvaru či dokonce velikosti vakantů nebo kvartonů. To by totiž předpokládalo, že to všechno plave poměrně nařídko v jakémsi láku, který představuje další problém, najmě pak s jeho osidlováním do předem stanovených pozic – na spartakiádě se jednoduše naběhlo na značky, ale tady jak? Bez láku by se zase to zvětšování někde muselo dít současně se zmenšováním někde jinde, takže by se lokálně měnila hustota – což je sice jiný, ale taky problém.

Kvartonová mříž zní na první pohled docela rozumně, ale při bližším zamyšlení (u Dronta se jedná o pouhý slovní obrat!) už to tak růžové není. Kvartony se do toho dají narovnat docela dobře, ale co potom se singlony a duony, jak se tam budou kde plácat? Na zaplnění místa pro celý kvarton jsou moc mrňaví a pokud jich tam bude dost na kvarton, tak proč by taky rukou společnou a nerozdílnou rovnou nějaký nevytvořili.

Takže zatím čistě jenom tak pro sebe jsem si to poupravil tak, že základní jednotkou je pro mě Sokrateův singlon. Kvartonovou mříž nahrazuji singlonovou mříží (tu mám vopajcnutou taky vod něj), která je stejně jenom virtuální, protože „moje singlony“ jsou stejně velké kuličky, které svůj objem nemění a do té virtuální mřížky se rozestaví kdekoli, kam se „nasypou“. Pokud už někdo viděl „Cibulky ve sladkokyselém nálevu“, ví přesně, jak to vypadá, tedy alespoň na pohled. Jestli teď někdo čeká na nějakou atrakci, jako že se tam něco vrtí, nadouvá a nebo nějak někam pohybuje, tak ho asi silně zklamu. Nic víc už tam k vidění není a ani nikdy nebude. Od počátku světa až do jeho skonání prostě jenom přiblblé bílé cibulky ve sladkokyselém nálevu, jedna jako druhá a vůbec není vidět, že by se tam cokoli dělo. Chutí toho nálevu si sice nejsem jist, dokonce ani tím nálevem, ale zatím ho tam pro jistotu nechám a ještě se k němu časem vrátím.

To, co není vidět, je ovšem daleko zajímavější – jak taky jinak, když to, co je vidět, je takový nůďo. Z důvodů, které hodlám pitvat také až časem, vyčnívají nad povrch každého singlonu nevykompenzované části silových polí, jejichž střed, či chcete-li raději těžiště, leží mimo střed singlonu. Těmito poli se singlony, pokud najdou na některém sousedním singlonu vhodné protipole, mohou navzájem vázat. Zákonitosti těchto vazeb s pečlivostí sobě vlastní mimořádně přesně popsal již Sokrateus, a já k tomu nemám sebeméně co dodat.

Bystřejším čtenářům zřejmě neušel jeden drobný, nicméně podstatný rozdíl – zatímco u Sokratea jeho singlony a duony, dalo by se říci, rejdí svým „vystrkávacím“ způsobem aspoň do sousedních kvartonů, u mě se nic takového nekoná. Ty přiblblé cibulky vytrvale zůstávají tak, jak jsou a vůbec nic na nich není vidět. Pouze kdyby bylo možné vidět ta jejich silová pole, tak by se prozradilo, která že cibulka je právě vázaná na kterou, že jednou tvoří s tou vpravo duon a za chvíli zase třeba s tou spodní kvarton. Vlastně chyba ošibka – když tvoří kvarton, tak by měla být neviditelná neboli průhledná čili nebýt. Takže si opravte, prosím, příslušná místa v předchozím textu – děkuji. Vlastně se nám to tím podstatně zpřehlednilo, protože od tohoto okamžiku „vidíme“ pouze hmotu, kdežto kvartony jsou neviditelné. Dokonce se dá s téměř jistotou tvrdit, že to, co vidíme, jsou pouze singlony a duony. Triony a kvintony můžeme vidět pouze teoreticky, protože „bliknou“ jenom na tak krátký okamžik, že je naše otupělé čivy nestihnou zaregistrovat.

Pokud někomu neunikl ani takový detail, že místo „hmotových sil“ používám raději výrazu „silová pole“, pak si může připsat čárku za bystrost a slibuji mu, že i toto se pokusím dle svých chabých sil nějak vysvětlit. Ovšem rád bych to vysvětlil vcelku i s mnohým jiným, co s tím souvisí, takže to nechám raději napříště.

Zdravím – poota

[sokrateus]

Ty, Ty, pooto! Donutil jsi mě založit novou složku: Antipoota. Čili budeš pod dohledem . Zavinil sis to sám. Takhle hutné, myšlenkami přetékající texty, by se neměly posílat po 22. hodině. Na to by měl být zákon! Kdo má potom v klidu usnout?! Teď už jsem značné části rozumových neuronů dal volno, poslouchám snovou hudbu; zůstaly jen erotoneurony. Ty myslejí jen na to jedno. Ale zítra, milý pooto, zítra přijde den, z dolů jde kouř a dým… Už na první pohled vidím, co všechno jsem ve verzi A podcenil a nedomyslel. Díky za Tvoje bystré postřehy a přeji Ti dobrou noc. Chozéé

[poota]

... z dolů jde kouř a dým…

Sokratýsku, věz, že není kouře bez ohně - takže to, co jde z dolů, je oheň a dým.
A není to tak dlouho (ještě si to totiž pamatuji), cos mi sliboval veliké překvapení, když se zeptám, čímže my muži myslíme. Takže to by Ti mohly ty Tvoje čilé erotoganglie přijít naopak docela vhod
Zdravím - poota

[sokrateus]

Ha,ha Limonádníku, myslíš žes mě nachytal na ovoci a že po-e-si-e není mou silnou stránkou. Není, ale věz: „Všichni vy na Slezské, všichni vy, dím, hlubokých páni vy dolů, přijde den, z dolů jde plamen a dým, přijde den, zúčtujem spolu. Tak pravil Péťa Bezruč. Ale upřímně, pootíku, copak ten listonoš mohl vědět, že ze stovky metrů hlubokých ostravských šachet nemůže jít až na povrch oheň, nebo dokonce plamen? Já jsem to jen přiblížil realitě a kvůli rytmu jsem synonymem zesílil ten smrad co šel ven.
Ohledně těch erotoganglií: pootíku, my přece víme své čím myslíme, ale ženská zkušenost je na normální „lidi“ nepřenosná
Čau večer. Chozéé

[Schneider]

Dík za notnou dávku antidepresiva v podopě vitamínu D (drontium). Pomohlo to na poslední chvíli. Teď si ještě užiju tento zimní týden svých chmur ve své vinotéce a po Pepovi, v týdnu příštím bude mi už líp, vzhledem k slibovaným teplotám nastane potopa Čech a asi i Evropy. Už jsem si koupil Monastyrsko šošukaně za 40Kč, nekup to, a už se docela těším jak ze svého balkonu si tu potopu budu užívat. Slunce bude svítit a svět krásný. Žádné kvartony jen samé molekuly. A jak správný Čech si zaženu splín pocitem, že mě se netýká. Odhaduji, že si svou jarní únavu zmenším nejmíň o 50%.
Ale zpět k dronství. Drontem bych byl rád, ale bohužel v mé hlavě probíhá proces né nepodobný poslední fázi zrání kedlubny. Takže požedavek nemyslet hlava splňuje, jak my bývalí stachanovci s oblibou říkáme, na 150% ,ale k tomu je ještě blbá a stále blbější. Vždyť kolikrát mi Pepa Sokrateus už vysvětlil jak to s kvartony je a já místo toho abych byl chytřejší tak jsem na tom dramaticky naopak. Takže, přesto že bych strašně rád Drontem byl,nechci jim dělat ostudu svým ANTI-IQ. Oni si to nezaslouží a ani já. Co když se stane zázrak a budu zas chytrý a myslící?
Jak to, že ti vakanti-fluktuanti, česky flákači, dovedou být tak disciplinovaní a po celou dobu existence molekuly mohou (nejdříve samozřejmě ještě musí umět vyrobit atomy s jejich sobě vlastními vlastnostmi) udržet naprosto přesně její geometrii a prostorové rozložení všech jejich atomů při jakýmkoli pohybu prostorem ?
Na útrapy se jen tak nezapomíná a tak i já si ještě pamatuji na 4roční dril nácviku na Spartakiádu.(Kdeže ty krásné chvíle a holky jsou). A na tvrdé secvičování na Strahově. Přes tu všechnu krásu a nádhernou recitaci a muziku a povely asi stoleté ženy, na jméno si už nevzpomenu, asi Berdychová, ani ona a žádný jiný lidský tvor by nepřinutil cvičící, v tu chvíli určitě nemyslící lidské tvory, tedy samé Dronty, k tomu, aby odcvičili své sestavy se stejnou přesností s jakou vakanti tvoří geometrii částic a skutečné prostorové rozložení molekul pentacenu a ne jen jí. Na netu stačí napsat Pentacen.
Jak to, že .......
Stajné otázky lze položit k mému textu a přiznám se bez mučení, že nemám odpovědi. Nakonec jsem zveřejnění učinil asi ve chvíli kdy mi v hlavě proběhl další fázový přechod k vyšší dřevnatosti,takže jsem pozbyl zábrany. Ale taky proto, že jsem to kdysi Josefovi slíbil. Celá představa spočívá na někilika atributech. Na tom, že hmota je vytvářena kmity. Josef si vytvořil své kuličky či šištičky zvané protoely o jejichž vnitřním ustrojení dodnes nic neví. Já bublinky, které jsou všechny stejné (mají stejný průměr a tl. stěny se stejnými povrchovými náboji) zvané domény -zjevná dronština-. Pak na základě jedné z mých mnemopouček, která zni, že vše hmotné a reálné je bez vyjímky dynamické, tedy ve všech měřítcích a vlastnostech je ve stálém pohybu, jsem rozhodl, že nejen v bublinách, ale v prostoru-Všehomíru musí probíhat neustálý pohyb ve všech jeho měřítcích, tedy i v něm, jako celku samém. Pochopitelně, kde je pohyb je i čas. Pak jsem musel udělat další rozhodnutí, že v mnohavesmírném prostoru Všehomíra probíhá neustále proces s těžko představitelnou časovou setrvačnosti. V poměru k věku našeho Vesmíru je Vesmír jinoch chodící tak do do I.A třídy. A to mu ještě fandím. Proces by semohl nazvat redistribucí energie v prostoru Všehomíra, ve směru kde jí je nejméně a domény jsou pěkně kulaťoučké z míst kde je jí nejvíce, čistého vakua nejméně s doménami jstlačenými do tvaru dodekaedru. Nejdřív jsem je ztlačil a pak jsem jsem si z hrůzou uvědomil jestli vůbec takový geometrický objekt, který umí beze zbytku vyplnit prostor a být co nejblíže podobný kouli, existuje. Pak jsem našel dodekaedr a řešení problému ,líbajících se koulí, a byl asi jako správný Dront štěstím bez sebe. Narůstající tlak vyžadoval další zmenšení objemu. Při určité VELMI PŘESNÉ hodnotě ztlačení, což je kalibrační hodnota tlaku pro náš Vesmír, došlo ke svraštění membrán domén tak, že vytvořily záhyby ve tvaru S, které jako jim podobné u superstrun začaly produkovat kmity -hmotu. Fázový přechod vznikl současně koherentně v mnohen větším prostoru než ho má i náš současný Vesmír. Protože další mnemopoučka praví, že vše má tolerance a realita statistickou povahu, tak se stalo, že ona změna neproběhla ve všech oblastech prostoru zcela současně což se projevilo vibrací vakua a novými mnohem silnějšími a složitějšími kmity domén samotných ....... a tak jsem si vymýšlel až mi došlo, že už jsem několikrát překročil hranici reálnosti a další pokračování by bylo silné i pro Alenčinu říši divů. Čili drontsky řečeno:JE TO TOTÁLNÍ DRONŠTINA. Uveřejněný text končí ve smyslu, že je vše marné, což by žádný Dront nikdy neřekl, protože by ho to nikdy nenapadlo. Za to právě díky svému dronství je zdráv a vesel až do nekonce svého života ( přesto,že má revma, podagru a oba druhy zákalů, proto že nich nic neví). Nechci unavovat, text je torzo, památník snahy dobrat se podstaty bytí svého svou cestou bez pomoci Boha. Dobral jsem se paradoxu poslední matrjošky, který vyžaduje asi spíše než fyzikální filozofický přístup. Pokud se to stane a tento paradox bude někým vyřešen, tak by mi vůbec nevadilo kdyby byl církví prohlášen za svatého, protože by se stal zázrak. Objevil by ,světlo, Všehomíra.
Josefe, dobře víš, že ani ty to nejsi, přesto, že tě pokládám, ve vší úctě, za prototyp ANTIDRONTA.Drsc.

JAKODRONT - JSCH , zdravím všechny mějte se.

[poota]

.. z dolů jde plamen a dým,..

pravdu máš samozřejmě Ty, ale na tomto praktickém příkladu lze doložit, jakými oklikami u Drontů pracuje náhražka paměti - vnitřní pocit, že tam mají být dvě slabiky spojené s plápoláním.
O odlišnosti žen bylo již napsáno mnohé, leč většina z toho jen dokládá pravdivost zatím jen pokradmu šířené skutečnosti, a totižto že člověk je jediným tvorem na této planetě, jehož samice tvoří samostatný živočišný druh. Mezidruhovým spojením pak vzniká nový jedinec, který však není křížencem, ale patří vždy jen k jednomu z obou těchto druhů.
Zdravím - poota