Psychické příčiny nemocí a jejich odstraňování.

[muflon]

...
...Všichni rodiče se dopouštějí chyb....
Neuvážené poznámky rodičů[/b][/i] mohou proniknout do dětského podvědomí a změnit se ve fixní ideje,...
...nutkání chovat se ošklivě. Chlapec je sice zlobivý, ale v jádru pravděpodobně není špatný.... U dospělých se často setkáváme s podobnými výroky, které byly zadupány do podvědomí. „Jsi k ničemu“. „Nikdy nic nedokážeš“. „Nikdy neuděláš, co ti řeknu“. „Jsi jen malý rebel“...

Hanko +1

Malý tip ode mne na podobné téma (Redukce stresu ze zlobivých dětí):

Můžem se donekonečna léčit a brát prášky na bolesti hlavy...ale pokud neomezíme aspoň trochu cíleně stres z pracoviště a hlavně z vlastní domácnosti tak to nejspíš bude bludný kruh...
(málokterá domácnost je dnes klidným a bezpečným přístavem kde dočerpáváme nejen pohonné hmoty(jídlo a spánek...) ale i další duševní potřeby...vztahy atd....

Proto alespoň...Malý tip jak jej omezit(ohledně malých a náctiletých...):

Dnešní hektický život si vybírá VŠUDE svojí daň...
Málokdo je ochoten vyhradit si pravidelněji více času na své děti (žel někdy věnujeme více času v součtu za týden na vynášení odpadků než vlastním dětem (a nenahradí váš čas strávený s nimi žádné drahé dárky a velké kapesné... !...to se dříve nebo později praděpodobně krutě vymstí a vrátí pak jako bemerang...). Neříkám že všechno lze ovlivnit, ale hodně ano..!

MAlý příklad a TIP:
Často se hovoří o rostoucí agresivitě dětí a její důsledcích: o napětí ve skupinách dětí a mládeže, o stresu jednotlivců, o nekontrolovaných výbuších emocí. Kniha nabízí hlubší pochopení podstaty problému a jeho zpracování pomocí her. ...

http://www.dobre-knihy.cz/detail-80951/ ... -ticha.htm

[hanka]

......Malý tip ode mne na podobné téma (Redukce stresu ze zlobivých dětí).........

Ahoj Muflone,

díky za tip, ale ještě jsem nedokončila povídání o autohypnóze, připravuji ještě pár věcí na tohle téma .

Jinak máš pravdu, dnešní hektický život si vybírá VŠUDE svojí daň a děti na to vždycky doplácejí nejvíc....

Měj se fajn, Hanka.

[hanka]

Komplex chudoby a jak se ho zbavit.

Blízkým příbuzným komplexu méněcennosti je jeho bratranec, komplex chudoby.
Možná bychom si měli definovat slovo komplex, protože jej mnoho lidí užívá, aniž by znali jeho přesný význam.
Komplex je emocionálně nabitá skupina příbuzných myšlenek, pocitů, vzpomínek a podnětů, které společně působí, většinou v podvědomí.
Méněcennost a chudoba většinou působí společně a zabraňují člověku v dosažení úspěchu. O tom prvním se více hovoří, ale druhý je také velmi častý.

Jako příklad nám poslouží příběh Philipa D., velmi dobrého právníka. Měl solidní profesionální reputaci a dobře fungující praxi, což by mělo být zárukou slušných příjmů, nicméně až donedávna dosahoval jeho výdělek po odečtení režijních nákladů několika tisíc ročně. Protože přemýšlel v malém – v desetnících namísto dolarů – dostal mnohdy malou odměnu tam, kde by si zasloužil mnohem větší. V jednom ze svých případů zachránil společnosti více než sto tisíc dolarů, ale sám dostal za svoji práci jen patnáct set. Byl to jeho největší výdělek, jakého kdy dosáhl.
Psychologovi se podařilo mu ukázat, jak dalece jej ovlivňuje jeho komplex chudoby. Měl kořeny v jeho dětství. Již od útlého věku se musel podílet na zabezpečení rodiny, nejprve roznášel noviny a později vykonával různé příležitostné práce. Nikdy neměli dost peněz. Většinu oblečení dědil po bratrovi. Někdy jim chybělo i jídlo. Phil byl ambiciózní. Vypůjčil si peníze od příbuzného a sám si vydělával, aby mohl vystudovat právnickou školu.
Když si uvědomil všechny tyto faktory a viděl, čím bylo jeho chování do té doby motivováno, Phil se bez problémů změnil a jeho příjmy se dostaly na úroveň, která mu příslušela. Přehodnotil sám sebe a svoji cestu.

[hanka]

Jak se zbavit hráčské vášně.

Velmi nebezpečným neurotickým symptomem, který někdy doprovází komplex méněcennosti, je nutkavé hraní hazardních her. Dokladem toho jsou obrovské sumy, které lidé sází na dostizích, v hernách a při hazardních hrách nejrůznějšího druhu.
Staré pořekadlo o tom, že ti, kdo sázejí na koně, umírají v příkopě, je hluboce pravdivé a stěží bychom našli pár výjimek, potvrzujících pravidlo. Konečným vítězem jsou vždy majitelé kasin, hráčské syndikáty, zkrátka profesionálové. Avšak hazardní hráč vždy znovu a znovu podléhá svému nutkání, i když si je vědom toho, že všechny trumfy jsou na straně soupeře, a nakonec prohrává.

Nutkavé hraní je nervové onemocnění, velmi závažné tím, že může svou oběť finančně zruinovat. Na dokreslení představy, většina návykových hráčů má podvědomou potřebu prohrávat, o které sami nevědí a rozhodně by ji popřeli. Podvědomě se dopouštějí chyb, které způsobí prohru. Mají-li zrovna štěstí, okamžitě hrají dál a nejspíš opět prohrají.
Toto hráčské nutkání v sobě obvykle skrývá i potřebu sebepotrestání. Proto si oběť podvědomě přeje prohrát.

Pokud často hrajete a většinou prohráváte, měli byste se dotázat svého podvědomí a zjistit, zda nespadáte do kategorie nutkavých hráčů. Pak byste se měli pokusit najít případné zdroje pocitů viny, které vyvolávají potřebu sebepotrestání. Pokud vám nepomůže autohypnóza a sugesce, bylo by moudré vyhledat pomoc psychologa nebo psychiatra. Jelikož se jedná o neurózu, nemusí být svépomoc úspěšná.

[hanka]

Jak si stanovovat cíle.

U mnoha lidí neustále narážíme na absenci konkrétních cílů. Pravděpodobně to platí o většině lidí, protože jen malé procento dosáhne v životě většího úspěchu. Samozřejmě že mnozí jsou průměrně úspěšní a prožijí poměrně šťastný život. Abychom dosáhli v životě štěstí a uspokojení, potřebujeme mít určitý cíl. Už samo úsilí o jeho dosažení a částečné naplnění tužeb nám přinese uspokojení.

Jednou z příčin tohoto stavu může být obyčejná lenost a nedostatek ctižádosti. Svou roli zde hrají i emoce spojené se strachem. Velmi běžný je strach z neúspěchu. Kdo nic nedělá, nic nezkazí a nemá se proč bát. Žijeme-li v očekávání neustálých katastrof, zdá se nám, že je veškerá snaha marná. Negativní myšlení nám znemožní dosáhnout cíle, proč bychom se zbytečně namáhali? Dalším důvodem, proč si nedokážeme stanovit cíle, je nedostatek sebevědomí a pocity méněcennosti.
Pokud si dokážeme stanovit a splnit menší úkoly, snáze pak dosáhneme naplnění důležitějších cílů. Prvním krokem může být úspěch v některé zájmové činnosti. Měl by to být koníček, o který máme skutečný zájem a ve kterém můžeme uplatnit svůj talent a schopnosti.

Důležitějším cílem může být odhodlání, že budeme dobře pracovat, abychom dosáhli zvýšení platu a lepšího postavení v zaměstnání. Pozitivní myšlení, odhodlání a úsilí přinese zakrátko ovoce. Pak bychom si měli stanovit další cíl. Pokud nejsme spokojeni se svým zaměstnáním, můžeme se rozhodnout, že si najdeme novou práci, případně v jiném oboru. Jestliže děláte práci, která vám nevyhovuje, těžko dosáhnete štěstí a spokojenosti v životě.

Jaké by měly být vaše cíle? Nejvyšším cílem je štěstí, a pochopitelně zdraví. Všechno ostatní jsou vlastně dílčí cíle na cestě za splněním toho hlavního. Velmi důležité je finanční zabezpečení. Také uspokojivé manželství a rodinný život hrají důležitou roli. Další životně důležitou podmínkou je dobré zdraví. Na seznamu by neměl chybět ani úspěch v zaměstnání, a to nejen finanční. Poněkud méně důležité je společenské postavení, potřeba být oblíbený a uznávaný, čímž se uspokojí stádní pud. Nezbytné je i poznání sebe sama, které je klíčem k úspěšnému splnění ostatních cílů.

[hanka]

Jak se zbavit komplexu méněcennosti a chudoby.

Prvním krokem na cestě k odstranění pocitu méněcennosti je komplexní přehodnocení sebe sama.

Napište, co si sami o sobě myslíte, a pokud možno vysvětlete, proč si to myslíte. Je lepší svoje názory napsat než o nich jen přemýšlet, protože při psaní si lépe uspořádáte myšlenky. Nemusíte nikomu ukazovat, co jste napsali, a můžete to okamžitě vyhodit nebo zničit.

Jaké prožitky z dětství se podílely na vytváření vaší představy o sobě? Odmítali vás rodiče? Podceňovali vás, spílali vám nebo vás trestali za vaše neúspěchy? Nebo vás příliš chránili? A co vaše vztahy k sourozencům, zvláště k těm starším? Měli jste pocit, že se jim nikdy nevyrovnáte? Toto jsou některé ze zdrojů pocitu méněcennosti.

Dále byste si měli provést osobní inventuru v podobě seznamu aktiv a pasiv, jako by to udělal účetní ve firmě. Uvedu příklad takového seznamu, abyste nezapomněli na nic podstatného. Můžete si tak zkontrolovat různé údaje o sobě. Jistě přijdete i na některé další vlastnosti, které vystihují vaši osobnost. Jestliže vaše snaha pomoci si je natolik velká, že čtete toto vlákno, pak vaše aktiva téměř jistě výrazně převýší nad pasivy. Není možné, abyste se správně ohodnotili ve všech detailech. Požádejte někoho z vaší rodiny, kdo vás dobře zná, aby provedl stejné zhodnocení. Zjistíte, že jejich názor je v některých ohledech velmi odlišný a pravděpodobně i mnohem správnější.

Účelem tohoto cvičení je naučit se zaujmout lepší a realističtější postoj k sobě samému – změnit a opravit svou představu o sobě. Bezpochyby jste přeceňovali svoje nedostatky a přehlíželi mnohé klady. Vaše špatné mínění o sobě je v mnoha směrech nepochybně přehnané, dívali jste se na sebe špatným koncem dalekohledu. Při kontrole seznamu si všimněte chyb v celkovém hodnocení.

Při změně názorů může pomoci autosugesce. Pobídněte vlastní podvědomí, aby změnilo své představy. Řekněte mu, že jste báječný člověk se spoustou dobrých vlastností a schopností a že v budoucnu odstraníte některé svoje nedostatky.

Dále je užitečné si uvědomit, které zážitky z dětství se podílely na vytváření nesprávných názorů. K určení těchto zkušeností použijte dotazování pomocí kyvadla nebo pohybu prstů. Stejně můžete nalézt i příčiny pocitu viny – události ve vaší minulosti, kdy víte, že jste se nezachovali správně. Nezdá se vám, že to byly většinou drobnosti? Cítili byste se kvůli nim i dnes stejně provinile? Neřekli byste si, že jste sice udělali chybu, ale poučili jste se z ní a už ji znovu neuděláte? Pak nejsou ničím jiným, než loňským sněhem.

[hanka]

Salter ve své knize Terapie podmíněných reflexů doporučuje některá užitečná cvičení, zaměřená na překonání pocitů méněcennosti.
Jejich praktikováním si postupně vybudujete a posílíte vlastní ego.:

1/ Mluvte o svých pocitech, vyjádřete nahlas každou spontánně pociťovanou emoci. Jestliže se hněváte, dejte to přijatelným způsobem najevo. Pokud se někdo dotkne vašich citů, nestahujte se do sebe, ale řekněte mu to. Tuto myšlenku aplikujte na všechny emoce.

2/ Odporujte a útočte. Pokud s někým v něčem nesouhlasíte, nemlčte, nepřikyvujte a řekněte mu to. Zvolte zdvořilou formu. Vyjádřete vlastní názor.

3/ Často a s důrazem používejte slovo „já“. „Já si myslím toto.“ Zdůrazněte slovo „já“ tím, že je vyslovíte hlasitěji.

4/ Pakliže vás někdo za něco pochválí, souhlaste s ním, místo abyste chválu odmítli se slovy „to nic není“. Připusťte, že jste si vedli dobře.

5/ Improvizujte a žijte více v přítomnosti. Neplánujte nic dopředu.

Salter nazývá tuto metodu vytváření „vzrušivých podmíněných reflexů“, které neutralizují útlumové reflexy. Při nácviku těchto bodů doporučuje velkou agresivitu. Ta je sice potřebná, ale podle názoru jiných psychologů hrozí, že to přeženete, a je proto lepší být sebejistý, ale ne příliš agresivní. Neochvějná sebejistota je důležitá, velká agresivita sice také přináší výsledky, ale pro člověka, který má zábrany, je obvykle těžké ji dát najevo. Pokud je přehnaná, vzbudí u ostatních nelibost a odmítavý postoj, a po tom pochopitelně nikdo netouží. Všechny uvedené rady lze provádět přijatelnou formou. Představují velmi účinnou pomoc při překonávání pocitu vlastní nedostatečnosti.

Jedním z konečných produktů pocitů méněcennosti je vnitřní nejistota, která je vlastně formou strachu. Další je strach z neúspěchu. Dalšími charakteristickými vlastnostmi jsou plachost, nedostatek agresivity, přecitlivělost, nerozhodnost, závislost a tendence k ustupování. Jejich společným jmenovatelem je nezralost a strach.

Změnou nesprávných názorů a vizuálních představ o vlastní osobě se zbavíte negativismu a odstraníte oslabující charakterové rysy, takže vás vaše podvědomí může vést k úspěchu a štěstí. Překážky, které jste si sami vytvářeli, byly odstraněny. Podvědomí má dva hlavní úkoly – dosažení spokojenosti a štěstí a zabránění bolesti. Sebeúcta a správné sebehodnocení jsou dlouhým krokem na cestě k obojímu.

[Merlin]

A nejen brýlí... Nejlepší, co jsem v tomto smyslu kdy četl!

http://www.gewo.info/x/Jak_se_zbavit_bryli.pdf

(Má to 28MB, kdo má zájem, stáhněte si, ale dlouho to tam nenechám.)

[Slavek Krepelka]

Nazdar Hanko,

Až se k tomu dostaneš, jednou z nejhorších stresových příčin je odkládání vyřízení jakýchkoliv nepříjemností. Straší to v makovici a straší a straší. To pak se těžko člověk někam dostane, kromě do cvokárny.

AHoj, Slávek.

[Slavek Krepelka]

A nejen brýlí... Nejlepší, co jsem v tomto smyslu kdy četl!

http://www.gewo.info/x/Jak_se_zbavit_bryli.pdf

(Má to 28MB, kdo má zájem, stáhněte si, ale dlouho to tam nenechám.)

Nazdar Merline,

Děkujeme!

Přečetl jsem po stranu 78, tedy zatím. Jedinné co k tomu mohu dát za posudek je:

Kdo si to nestáhne, nepřečte a nezapracuje na sobě, si nezaslouží zdravý být, protože je sebevrah. Samozřejmě, že ty brýle jsou jenom záminka.

Ahoj, Slávek.

[jarda ovčák]

Norbekov je skvělej......Je to rozhodně adept na nobelovku. Jeho dílo je nadčasové.
V papírové na tom nejsem líp
Bohužel, úspěšnost je dána leností nositelů popelníků, páč každej, kdo to zkusil, uspěl. Někdo zčásti, někdo zcela.

[zam4]

....jednou z nejhorších stresových příčin je odkládání vyřízení jakýchkoliv nepříjemností. Straší to v makovici a straší a straší. To pak se těžko člověk někam dostane, kromě do cvokárny....

Záleží na tom, o jakého člověka jde... Někomu je nepříjemná i práce, za kterou je placen a odkládá její vyřízení na poslední chvíli s klidem angličana, až ji nakonec za vteřinu dvanáct začne dělat. Je ale zajímavé, že tomuto člověku odkládání vyřízení pro něho nepříjemné záležitosti vůbec nevadí - ale obvykle je to šílený stres pro jeho spolupracovníky, kteří jsou na jeho práci závislí. Například taková měsíční uzávěrka, kde uzávěrky jednotlivých pracovišť na sebe navazují. Tenhle "odkládač" obvykle znervózní až tehdy, když mu uzávěrka nevyjde a on musí hledat, kde se spletl....dovedeš si představit, co přitom prožívají jeho kolegové, kteří jsou na jeho výsledku závislí a mohou pracovat teprve tehdy, až on svoji práci dokončí? Můžu Ti říct, že když se to opakuje léta každý měsíc, tak kolegové tohohle "odkládače" mají nervy v háji, ale samotný "odkládač" jen kvete spokojeností a pohodičkou. Jemu to odkládání nepříjemných záležitostí prospívá .

[zam4]

Ahoj, Hanko,

myslím, že člověk, který má problémy s komplexem chudoby, by si měl přečíst knížku Johna Graye Jak mít, co chceme a chtít, co už máme. Je to moc zajímavá knížečka - doporučuji ji k přečtení.

Zdravím, M.

[Slavek Krepelka]

Norbekov je skvělej......Je to rozhodně adept na nobelovku. Jeho dílo je nadčasové.
V papírové na tom nejsem líp
Bohužel, úspěšnost je dána leností nositelů popelníků, páč každej, kdo to zkusil, uspěl. Někdo zčásti, někdo zcela.

Nazdar Jardo,

Zkusit je pro mnohé velmi nebezpečné slovo.

Ahoj, Slavek.

[hanka]

A nejen brýlí... Nejlepší, co jsem v tomto smyslu kdy četl!

http://www.gewo.info/x/Jak_se_zbavit_bryli.pdf

(Má to 28MB, kdo má zájem, stáhněte si, ale dlouho to tam nenechám.)

Uf, konečně se mi to podařilo otevřít, můj notebook pdf. neumí ... . Když se k tomu přidá člověk, který neumí s počítačem, je to fakt "zábava" .

Merline, díky, ten Norbekov je vynikající + !!!