poota píše:
Zjednodušeně řečeno, elektron v určité vzdálenosti od jádra opisuje relativně malý kroužek,
Nazdar Petře at al,
No, neopisuje. Tady je schema a budu tomu říkat pro přesnost valenční spoj, protože elektron je příliš široký pojem v mé fyzice. To, co lítá například z rozpáleného drátu například elektronkové diody (lampy) se nedá srovnávat až tak docela s valenčním spojem, i když to může být podobné.
Psal se rok 1996 když jsem tohle vydedukoval z chování (prý) elektronu z popisu odexperimentovaného Hansem Dehmeltem. To schema nic neříká o elektrické podstatě částice, pouze popisuje její magnetickou strukturu. Nejspíš bych to vyjádřil jako sloučení elektrických siločar do struktury magnetických siločar. Magnetické je jakýmsi lanem upleteným z elektrických nití, jde o zhuštění a vlnovou synchronizaci "siločar" elektrického pole, které se uzavírá do okruhových struktur hmoty. Hmota je tedy nikoliv přímý projev elektrických a podobných polí, ale polí magnetických, i když elektrická pole dávají magnetickému poli vznik. Snad se to dá přirovnat k tomu, že z vaty košili nevyrobíme, dokud z vaty neupředeme nitě.
Termal phase je společná část dvou smyček už magnetické vlny, která není do "prostoru" zcela a přímo vyvázána na elektrickou (a gravitační) soustavu prostoru. Nazval jsem ji termální, protože její časová frekvence, tedy příčná frekvence oscilace jako třeba u kytarové struny se projevuje jako stupeň její teploty. Čím větší frekvence, tím vyšší teplota. To se samozřejmě přenáší in na electrin a positrin a tím pádem na oscillaci atomů řekněme v krystalové mřížce. Thermal phase je sice elektricky neutrální, ale funguje jako uzemnění a přijímá (a zase vyzařuje) a je hlavně vnitřně elektricky vyvázána s elektrinem a pozitrinem a je i do jisté míry vyvázána elektricky a gravitačně s "prostorem". Gravitační vlákna jsou pouze vlákna elektrická s tím, že elektrické polarity se vzájemně geometricky neutralizují, stejně jako je neutrální thermal phase valenčního spoje.
Electrin a positrin jsou zase magnetickou strukturou elektrických "siločar" (zase jde o vlákna) s elektricky polarizovanou převahou díky své levotočivosti a pravotočivosti, elektrin negativní a positrin positivní. Dohromady tedy vzájemně vyvázané do elektrické neutrality v thermal phase. Tyto dvě poloviny smyček jsou navázány do "prostoru" elektrickými siločarami které jsou prostředníkem výměny energie s přirozenou energií "prostoru" (vakua atd.) Tato závislost způsobuje u této nejjednodišší částice setrvačnost a tím také váhu, protože její pohyb "prostorem" mění její vnitřní prostorové frekvence (tedy frekvence vlny tvaru (kolik je na dotyčném útvaru vln), na rozdíl od vlny kmitu (kolikrát to kmitne za vteřinu při zachování počtu vln tvaru).
Tyto vlnové změny se neprojevují přímo na magnetické prostorové struktuře, vyobrazené v základním, nejnižším energetickém stavu, dokud se prostorová vlna nezlomí buďto do více, nebo méně vln, ale projevují se na prostorové struktuře elektrických "vláken". V analogii se dá říct, že zatímco košile se vizuálně nemění, dokud nenabyde dostatečné energie, mění se jak moc jsou zkroucené nitě, ze kterých je utkaná a jak moc jsou zkroucená samotná vlákna bavlny v nitích. Pokud se prostorová frekvence změní, dojde k tomu okamžitě po celé délce struktury. Buď na ní naskočí dvojnásobek prostorových vln, nebo polovina, může se stát že to jde i po třetinách, ale je to vzácné a záleží to na momentálních omezeních délky částice.
K setrvačnosti dochází proto, že pohyb gravitačním polem vyžaduje, aby docházelo ke změně prostorové frekvence electro-gravitačních vláken v materiálu vyvázaných do značné míry v magnetické struktuře částice. V podstatě jde o Dopplerův efekt. Toto je také důvod, proč "prostor" má své vlastní GPS, tedy proč "prostor" ví, kde se co nachází, jak je to vůči "prostoru" rychlé a jaký je vektor pohybu hmoty a proč "prostor" obsahuje svou vlastní vnitřní fixní referenci a proč "prostor" není naprosto bez odporu pohybu materiálnímu tělesu. Tato reference vláken elektro-gravitačních zvlněných toků je daleko stabilnější než vnitřní reference všech "hmot", třeba krystalu křemene, právě pro to, že je závislá nikoliv na magnetické složce jsoucna, ale na jeho elektrio-gravitační složce.
Vyobrazená topologie struktury valenčního spojení je dána jednak odstředivou silou v rámci struktury, jednak elektro-gravitační dostředivou silou pole a jednak koherencí složek magnetické struktury principiálně naprosto stejné, s jakou se setkáváme u laserového paprsku. Lze ten útvar přirovnat k rotující smyčce lasa, v tomto případě dvou půlek "zipu" sešitých do smyček.
Toto je taky důvod, proč se solidní a kapalná hmota ani nesrazí, ani nerozškubne spontánně. Její atomy jsou vázány velice pevnými strukturami v podstatě "jednosiločarových" magnetických útvarů, které jsou navíc částečně provázány do smyček, které tvoří seskupení jádra atomu. Na nějaké kuličky protonů a elektronů se už dlouho dívám s úsměven na tváři.
S laskavým pozdravem, Slávek
P.S. Ještě bude dodatek
Musím to připosepsat.
Je-li tvá přítomnost ve výhni okolností, vyuč se kovářem své budoucnosti.
/
....takže symetrického stepana zdraví asymetrický martin11 
