poota píše:huhu píše:Mezi frekvencí a vlnovou délkou je jasná závislost a jejich společným jmenovatelem je rychlost šíření. Klasicky 2m radiové vlny kmitají na 150MHz (300/150=2). Takže zvuk, který se šíří ve vodě jinou rychlostí než ve vzduchu bude mít tento poměr jiný. Ale jestli se mění vlnová délka, nebo frekvence nebo obojí jsem nikdy nezkoumal.....
Vlnová délka je
závislá na frekvenci a rychlosti šíření. Změnou frekvence se změní i vlnová délka. Stejně tak změnou rychlosti šíření se změní vlnová délka. Ale změní se "sama" v závislosti na změně frekvence nebo prostředí.
Zdravím - poota
To je všechno fajn a kvalitativně k tomu nemám žádné výhrady. Mám však výhrady ke kvantitativním pojetím. Každá postupující vlna v materiálu, nebo tomu říkejme prostředí, vyvolává lokálně omezený postupný stres. Vlna je tímto stresem. Alespon u vody to funguje tak, že čím větší stres, tedy hlavně magnituda vlny, tím větší je všeobecně její rychlost. Malé vlnky se couraj a velké se řítí. Jenže ani jedna a tatáž masivní vlna nemá nezbytně stálou rychlost v prostředí, což je markantní na rychlosti Tsunamis, která je všeobecně nízká v momentě vzniku, relativně vysoká na otevřeném oceánu s časovou závislostí a uraženou vzdáleností od lokality vzniku a opět se snižující v závislosti na postupu po pobřežní mělčině. Záleží zde také na poměru vlnové délky a výšky. Pokud si to dám do analogie, čím víc natáhnu pružinu, tím větší udělím rychlost dannému tělesu.Podobně vidím závislost akcelerace vlny na její mase. Analogie pružiny je trochu ošidná, protože čím je větší masa daného tělesa, tím je menší zrychlení. U vodní vlny je to poněkud naopak. Čím je větší masa vlny, tím dosáhně větší rychlosti, ve stejném čase a zárověň čím je větší její výška, tím dosáhne větší rychlosti ve stejném čase. Je to danné tím, že gravitace, na rozdíl od pružiny, působí stejnou silou na každou jednotku masy, řekněme atom, tedy že působí nikoliv jenom na povrch tělesa dannou silou jako je síla natažené pružiny. Proto je jedno jak je veliké těleso a jak je masivní, gravitace ho akceleruje vždy silou, která je v přímé proporci k jeho mase.
Jinými slovy, zákony a formule, které se učíme jako platné pro zvukové vlny a elektromagnetické vlny, které uvádí přímou závislost mezi vlnovou délkou, frekvencí a rychlostí, absolutně ignorují chování skutečných vln v prostředí, tedy specielně šíření vln na vodě, podmíněných stresem gravitace. Proto mám odjakživa pochyby o tom, že skutečně fungují podle těchto teoretických pouček závislostí v jiných prostředích. Vlna se nemůže šířit v prostředí, které není pod nějakým napěrím, nebo kompresí, tedy stresem. Pokud pod stresem je a vlny se v ní šíří. měly by zákonitě podléhat stejným principům jako vlny na vodě. Pokud jde o "eterové vlny, ještě bych snadno připustil, že vlny v tomto prostředí mohou podléhat jiným vztahům, protože toto prostředí je veliká neznámá. Pokud však jde o šíření zvuku masivními prostředími, podléhajícími setrvačnosti, stejně jako voda řekněme oceánu, nezbývá mi než vážně pochybovat.
Vidím zde však možnost, že vlna v prostředí se chová přeci jenom poněkud jinak, protože stress v materiálu působí na sekce masy jaksi povrchem, podobně jako pružina na těleso a že větší masa vlny (výška k délce) je akcelerována větší silou a že tyto dvě veličiny, mas a síla, by snad mohly stát v přímé úměře, čímž by zaručily stejnou rychlost šíření vln různých frekvencí a vlnových délek. Problém je jednak to, že kdykoliv narazím, a nestává se to často, na práci někoho, kdo se zabýval přímým měřením rychlosti nějakých vln, tedy čas od vyslání k dopadu vln, jaksi z toho lezou výsledky odporující teoriím. S přímým měřením šíření různých "frekvencí" zvuku v prostředí jsem se nikdy nesetkal a proto se v tom rýpu, protože nevím a to co slyším se s teorií alespoň zdánlivě potýká.
Ahoj, Slávek.
Je-li tvá přítomnost ve výhni okolností, vyuč se kovářem své budoucnosti.