huhu píše:.. kavitace skutečně ohlodává mteriál. ..
To je zatím to jediné, co se tu omílá pořád dokolečka.
Pokud mě moje náhražka paměti neklame, tak Schaeffer se nezabýval kavitací, ale
vodním rázem, kterému se také říkalo "vodní kladivo". To pracuje spíš na principu servačnosti pohybující se vody. Na to, že by se tahle energie dala nějak využít ho přivedla skutečnost, že vodní čerpadla (někdy a některá!) pohybovala elektromotorem ještě hodnou chvíli po tom, kdy byl motor vypnut. Osobně se domnívám, že kavitace je něco zcela jiného a její energie souvisí spíš s jevy jako je sonoluminiscence. Na podobném principu generuje nějaká mořská potvora, snad langusta nebo něco podobného, zvuk o síle, která je nad jeho energetickými možnostmi. Za přesnost posledního neručím, ale třeba to někdo doplní?!
Ale zpátky - řekl bych, že je chybou soustřeďovat se na kavitaci. Jestliže chceme pohybovou energii měnit na tepelnou s co největší účinností, pak ji musíme co
nejdokonaleji zmařit, to jest převést v teplo. Je to přesný opak toho, oč usiluje celá mechanika - co nejméně energie promrhat. Účinnosti lepší než 1 se můžeme dobrat zhruba dvěma způsoby.
Pokud to bude jenom o nějaké desetiny, pak se nám zřejmě podařilo přeměnit pohyb na teplo s větší účinností, než kdysi komusi, kdo vytvořil základní vzorec pro tento převod.
K tomu, aby to byl nějaký násobek, a tedy "jiná liga", je nejspíš nutné nějakým způsobem energii do systému přičerpávat "odnikud", což by se mohlo (snad) dařit nejsnáze cyklickou změnou charakteru proudění vody.
Schaeffer vyráběl a odebíral páru, to znamená, že se do systému musí dodávat voda a jedná se tedy o systém otevřený a nebo s vnějším okruhem. Pochopitelně je možné teplo odebírat ze systému i jinak, pak může být zcela uzavřený.
Ještě mě napadá, že trochu podobně pracuje Stirlingův motor, pokud je mechanicky poháněn, i když u něj se jedná pouze o "vytváření" teplotního rozdílu.
Zdravím - poota