Ne Palo, mícháš dva pojmy v jeden.
Autoimunita je případ, kdy IS napadá tělu vlastní tkáně nebo přímo orgán (orgány).
Tzv. "
Imunitní díry" je zase případ, kdy IS ony mikroorganismy vůbec nevidí, tj. pro něj vůbec neexistují, čili je přehlíží a žádné autoimunitní ani jiné rekace IS tady také nevznikají. Ono je to sice všechno daleko složitější, ale i takto to lze velmi zjednodušeně napsat.
Začínám mít názor, že jsou pro člověka důležité specifické soli, mimochodem často obsažené v homeopatikách. Např. Glauberova sůl, Epsomská sůl jsou běžná homeopatika a my to chlemcáme často oproti homeopatikám v koňských dávkách. NEVĚŘÍM, že odkyselující směs odkyselí organizmus, věřím, že odkyselující směs je zajímavým doplněním některých minerálů, bežně se nevyskytujícím v naší potravě. Tohle si hodlám co nejdříve ověřit - jak jinak, než na sobě.
Homeopatikem může být přece cokoliv, co je vyrobeno dle zásad homeopatie, tj. mnohočetným ředěním, čímž vznikají různé potence. Takže určitě jsou homeopatika i ze soli, třeba obyčejné kuchyňské soli, stejně tak z různých minerálů, ale i přímo z organického materiálu. Nosičem u homeopatik je nejčastěji cukr, u informatik i obyčejná voda, líh nebo fyziologický roztok.
Už jsi asi taky zapomněl, co jsem psal o zásadité (živé) vodě. Tady žádné soli nejsou, leda tak stopové množství minerálů, pokud voda neprošla reverzní osmózou.
U alkalické vody to funguje spolehlivě do několika hodin po užití stejně, jako by jsi požil sodu nebo odkyselující směs. Prostě budešli do těla cpát kyselinotvorné potraviny, bude tělo překyseleno a pokud zásadité, bude mít alkalické hodnoty, to je přece jasné jako facka a množství HCl v žaludku na toto nemá žádný vliv. Jen se zeptej prababiček, jak často měli maso. Většinou jenom v neděli. Dnes se tím cpe každý i několikrát denně. Tak čemu se pak každý diví
Klidně se můžeš držet i měření pH v moči, zas tak velký rozdíl dle toho, co se píše tady až tak není. Nejpřesnější je samozřejmě měření pH krve, ale na tohle žádné domácí měřiče, které by to změřili z několika kapek krve asi neexistují, obdobně jako u glukometru.
Hodím tady něco velmi zajímavého, aspoň z mého úhlu pohledu.
pH:
Hodnota pH vyjadřuje koncentraci vodíkových iontů v prostředí, tj. míru kyselosti nebo zásaditosti nějaké látky. Pro vyjádření míry kyselosti se používá stupnice pH od 0-14, hodnota pH 7,0 odpovídá z chemického hlediska neutrálnímu bodu. Potraviny s hodnotou pH nižší než 7,0 jsou kyselé, s pH nad 7,0 zásadité. Koncentrace vodíkových iontů v prostředí silně ovlivňuje růst mikroorganismů, jejich biochemickou činnost a také jejich odolnost k působení dalších vlivů, např. záhřevu. Každý mikrobní druh se může rozmnožovat pouze v určitém rozmezí pH. Mikroorganismy se zpravidla mohou množit pouze při pH v rozmezí 4,5-8,0. Bakteriím nejlépe „svědčí“ prostředí s optimální hodnotou pH od 5,0-7,0; u plísní a kvasinek je rozsah širší. Z hlediska zpracování a bezpečnosti potravin se pH 4,5 považuje za kritickou hodnotu, neboť při hodnotách nižších než pH 4,5 je inhibován růst Clostridium botulinum, nebezpečné bakterie produkující botulotoxin. Některé mikroorganismy se mohou rozmnožovat i při hodnotách pH nižších než 3,0 (např. bakterie mléčného kvašení). pH prostředí ovlivňuje také odolnost mikroorganismů k vyšším teplotám, jež se u vegetativních buněk i spór snižuje s nárůstem odchylky pH prostředí od pH optimálního pro růst daného mikroorganismu. Spóry patogenních bakterií nemohou vyklíčit v kyselém prostředí, tj. v kyselých potravinách (např. v zelenině v kyselém nálevu, kompotech, ovocných šťávách), proto se tyto potraviny se sterilizují teplotami do 100° C (obvykle při teplotách 70—100° C). Pozornost je však nutné věnovat konzervování málo kyselých potravin (např. masa), u kterých hrozí nebezpečí množení patogenních sporulujících mikroorganismů, např. sterilaci rybích konzerv je nutno provádět v autoklávech při teplotě 121° C, která má působit ve středu konzervy nejméně 20 min.
Oxidoredukční potenciál, tzv. ORP
Každé prostředí vykazuje určitý redoxní potenciál daný přítomností oxidačních a redukčních činidel. Silné oxidační látky (kyslík, peroxidy) vytvářejí pozitivní oxidoredukční potenciál, kdežto silně redukující látky (železnaté ionty, vodík) vedou k jeho negativním hodnotám. Mikroorganizmy se značně liší svým vztahem ke kyslíku. Aerobní mikroorganizmy vyžadují přítomnost rozpuštěného kyslíku, a tedy pozitivní redox potenciál, kdežto na anaerobní mikroorganizmy působí kyslík a pozitivní oxidačně redukční potenciál škodlivě, v některých případech až letálně (smrtelně).
Redoxní potenciál Eh. Každé prostředí obsahuje redukční činidla.
Silná oxidační činidla vytvářejí pozitivní + Eh, nejdůležitější oxidační činidla jsou O2, NO3-, Fe3+ a peroxidy.
Silná redukční činidla vytvářejí pozitivní – Eh, redukční činidla např.: ionty Fe a H Hodnoty se počítají v [mV].
Redoxní potenciál Eh mikroorganismů dělíme podle vztahu ke kyslíku O2.
Aerobní +Eh, což je většina bakterií a plísní
Anaerobní -Eh -př. kvasinky, některé plísně a bakterie (Clostridium).
Pro některé anaerobní mikroorg. může kyslík působit letálně, ohrožují potraviny v konzervách (nevyžadují O2).
Jednoduše řečeno zásaditá (živá) voda má záporné (-) ORP a kyselá (mrtvá) voda zase kladné (+) ORP. Takže i původně obyčejná voda upravená elektrolýzou může mikroorganismy díky rozdílnému ORP likvidovat. Takže to není pouze o pH vody, ale také o ORP vody
A schválně ať si teď každý, kdo si toto přečetl až sem odpoví, v jakém prostředí se nejvíce daří mikroorganismům a jaké pH těla tak velmi nahrává vzniku nádorových onemocnění?