Ono to aj zajímavé je a dobře, že jsi to sem dal. Pokud by se dalo dopátrat, co za tím stojí za "vědu", možná bych aj zjistil, že je to skutečně užitečný vynález. O to nic. Tak jak je ta "diagnostika" propagována je v mých očích navýsost podezřelá stejně jako vše, co z tohodle průmyslového systému "zdravotnictví" pochází. Když si jen vzpomenu, jak nesmírně nespolehlivé jsou už biopsie, kde jde při nejlepším o poměr 2:1 správná versus špatná diagnosa, nemluvě o interpretaci rentgenů a snad nejhorší skóre maj testy na parasity, jezdí mi z této technologie mráz po zádech. Navíc, jakmile je jednou diagnoza stanovena jako pozitivní, není boha jakkoliv prokázat, že byla, či nebyla správná. Jak praví klasik: "Lékař je šťastný člověk, protože na jeho úspěchy svítí slunce a jeho neúspěchy skrývá zem.
"Dosud se diagnóza diabetu opírala o stanovení krevního cukru (glykemie) nalačno nebo při tzv. glykemické křivce po zátěži glukózou. Nově se Všeobecné fakultní nemocnici v Praze naskytla příležitost stanovit diagnózu na základě fluorescence tkání (např. oční čočky). Výsledky rychle a bezbolestně. Speciální přístroj pracuje na moderním neinvazivním principu a vyšetřuje oční čočku jako vnitřní část lidského organismu. Díky němu mohou lékaři odhalit diabetes až sedm let před vznikem komplikací."
Když se na tohle podívám, jedinné co mohu usoudit je, že přístoj zjistí momentální hladinu cukru v oku. To znamená, že někdo musí učinit rozhodnutí, co je normou, a jsme zpět u situace s cholesterolem. Přitom ta hladina může být opět docela individuální. Pokud tato metoda může určit pozitivní diagnozu až 7 let před klinickým projevem cukrovky, nutně musí být stanovená hranice cukrovka-necukrovka relativně velice nízká. Další otázkou je, jak rychle reaguje sycení očních buněk cukrem na přísun cukru, na jiné nemoce, na stres atp. Pokud reaguje a definitivně by bylo naprostou vyjímkou, kdyby ne, dostaneš hromadu falešných pozitiv i negativ.
Na straně druhé mi přijde, že příznaky cukrovky se silně shodují s příznaky kurdějí, které se mi jeví jako akutní výsledek jak psychické, tak fyzické zátěže při mizerné dietě, spojené s velice silnou plísňovou zátěží. Stejně tak se shoduje to, že na ni do nějaké míry platí i protiplísňový borax. Skoro bych se odvážil tvrdit, že u cukrovky jde o chronickopu plísňovou chorobu, v podstatě chronické kurděje, kdy se tělo postupně naučí tolerovat plísňovou zátěž, která nepřišla kách, jako je tomu u akutních kurdějí. Tomu by odpovídalo i to, že plíseň (či spíše soubor plísní) si v podstatě v těle vytvoří podmínky ke své prosperitě, takže vysoký obsah cukru například u Candidy, a jsme u parasitů všeho druhu, z nichž mnozí ovlivňují náš metabolismus a dokonce i naši psychiku a naše návyky ve stejném smyslu (např toxoplasma gondii).
Zde už se také dostává do obrazu homeopatie a autopatie, tedy informatika, která je velice často schopna organismus upozornit na to, že to, co toleruje, by tolerovat neměl. K tomu samozřejmě může dojít i v případě, že se člověk vědomě dostane do komunikace s podvědomím a způsobí změnu svého přístupu na buněčné úrovni a pak vykoná zázrak spontáního vyléčení. Samozřejmě bude také záležet na individuální osobě, zda soubor plísňové zátěže ve spolupráci s jinými patogeny eventuelně způsobí klinické příznaky cukrovky, nebo raka atd. Nicméně, v první řadě skutečně stojí jednak životospráva, jednak fyzické prostředí a jednak psychický stav člověka. U všestranně zdravého člověka se správně nastaveným imunním systémem se tyto druhotné patgologické organismy nechytí. Proto také lze cukrovku a další choroby vyléčit v mnoha případech už jen změnou nastavení přístupu nemocného k jeho vědomým a hlavně podvědomým psychologickým zátěžím, které si v podstatě způsobujeme sami už díky používání naučených kritérií, podle kterých posuzujeme a odsuzujeme a emocionálně trápíme sami sebe.
To už jsme také u motivace. Jak známo, člověk se může nechat motivovat, nebo sám sebe motivovat pozitivně, ale také negativně. Může řekněme nemoc vyléčit podle Norbekova, tedy tím, že se rozhodne být zdravý a něco pro to začne podnikat. Také se ale může rozhodnout, že nemoc zažehná coby nepřítele, nebo jak za starých časů, nechá si ji zažehnat nějakým "čarodějem" (například bradavice). Jak se zmiňuje i Norbekov, nemoc lze zlikvidovat aj hněvem.
Ať již jakkoliv, je překvapivé, jak relativně málo jsou předepisovány protiplísňové léky, jak málo jich existuje a z těch, co existují, jak málo jsou účinné. Na straně druhé jsme zpět u přirozeného boraxu a mnoha bylin. Jenže pokud naše buňky, kterým je naše mysl, ať již vědomá, či podvědomá, bohem, nepochopí o co jde na bázi informace, je veškeré fyzické léčení jen vrtkavým příměřím.
S laskavým pozdravem, Slávek.
Je-li tvá přítomnost ve výhni okolností, vyuč se kovářem své budoucnosti.
... 
) ...... (by Anri, reakce na ilemův podpis 
Takže (teoreticky) já dondu k panu dochtorovi, ten mi pomocí geniálního přístroje vyvěstí z oka, že nejpozději do sedmi let se mohu spolehnout na to, že se mi projeví kompikace cukrovky, kterou ještě podle všech ostatních testů nemám. No a co dál? 
... no, většinou dotyčnému poradí, že by to chtělo radikální změnu životního stylu ... 
.... tj. víc se hejbat, pravidelně jíst (především ovoce a zeleninu), dodržovat pitný režim, omezit alkohol + výrobky z bílé mouky + tuky, atd. ... 
... zkrátka a jednoduše 
... 
... Anri ...
že se dnes už vyrábí a nosí i poloplastikové jeansy 
Má osobní zkušenost s fuseklema je maximum 15% plastu v bavlně a kdyby se daly koupit staré, dobré, vlněné z předsražené vlny, které jsem nosil aj do tanečních k údivu mnoha zůčastněných, ani bych se na ty zaneřáděné bavlněné nepodíval, nemluvě o nějakých krepsilonkách atp.
a 
