Gewo 14.3.2008: "Z toho plyne, že unášeče musí být na disky lepené a nejlépe ze stejného materiálu (slepením několika vrstev plexi na sebe a osoustružením). Lze použít krátké mosazné kolíčky, které ale nesmí zasahovat hlouběji než do poloviny tloušťky materiálu disku. Doporučuji použít na každé straně uložení dvě ložiska."
Použitím ložiska o velkém vnitřním průměru může být kotouč veden dostatečně přesně i jediným ložiskem. Vnitřní kroužek ložiska je prostřednictvím pouzdra přitažen napevno k osazení unášeče, vnější kroužek k nosné konzoli, která může být slepena do profilu. Seřízení vzdálenosti kotoučů lze provádět posunem celé konzole na základní desce.
Větší ložisko odsouvá magnetizovatelný materiál dále od kritického středu a současně zjednodušuje konstrukci tím, že umožní přesunout drážku s řemínkem na vnější stranu ložiska, tedy do konzole. Tím se zároveň se získá dobrý přístup k řemínkům, které jsou navíc v dostatečné vzdálenosti od disků.
Z katalogu ložisek SKF 443H se mi zatím jako nejvhodnější jeví ložisko 160 20, které má vnitřní průměr 100 mm, vnější 150 mm, šířku 16 mm a váhu 910 g. V roce 1943 byla jeho cena 121,- K (kolem r.1980 byly ceny v Kčs prakticky tytéž!). Lze použít ložisko menší i větší; pro větší průměry prudce stoupá váha i cena, v této řadě se dá jít až na vnitřní průměr 150 mm/225mm/24mm/3580g/620,-K.
Dotaz pro Gewa: lze i takto, nebo jsou nějaké zásadní námitky?
Vypadá to velmi zajímavě, ale nejsem si jist tím, jak by se zachovaly dva zkratované závity v ose pole disku. -gewo-
Tři, protože je tam ještě klec pro vedení kuliček. -poota-
Nemáte oprávnění prohlížet přiložené soubory.