Finanční krize 2008 až ....

[chiq]

... Celý svět je zadlužený, viz: http://spravy.pravda.sk/dlhy-statov-sve ... nomika_p01 Na zvědavci jsem v jedné diskuzi zahlédl dobrý příspěvek: ..."skoda ze sa ovciam nikot nenamaha vysvetlit, ako je mozne ze zadlzeni su vsetci az po usi, ked technologicky napredujeme a topime sa v prebytkoch vyroby"... celý příspěvek zde: http://www.zvedavec.org/nazory_4054.htm#ptr230656
A já jen dodávám- je snad ještě horší, že se na to nikdo neptá...
Nebo to nikoho nezajímá.
Tom

...zaráža ma jedna vec - štáty sú zadĺžené navzájom, tak prečo si jedným škrtom (alebo teda niekoľkými) nevyrovnať vzájomné dlžoby a pohľadávky? Je dokonca na to aj odborný termí, len ma teraz nenapadá, nie som ekonóm.. Má to ale asi niečo dočinenia s celkovým psychickým stavom civilizácie, tá musí byť nas*atá a súčase presvedčená o bezvýchodiskovej situácii. Len tak sa s ľuďmi dá narábať ako s otrokmi. V 3. tisícročí.

[Palo]

...zaráža ma jedna vec - štáty sú zadĺžené navzájom...

Opravdu navzájem? Řekl bych, že jsou všechny státy zadužené ve výsledku u Rotschilda a Rockefellera. Takže "všichni" jsou zadlužení pouze u těchto dvou pánů. A tito pánové zase půjčí na války proti lidem, kteří jsou u nich zadlužení... A pak zase půjčí těm lidem na postavení nových domů...

[chiq]

Opravdu navzájem? Řekl bych, že jsou všechny státy zadužené ve výsledku u Rotschilda a Rockefellera. Takže "všichni" jsou zadlužení pouze u těchto dvou pánů. A tito pánové zase půjčí na války proti lidem, kteří jsou u nich zadlužení... A pak zase půjčí těm lidem na postavení nových domů...

...chcelo by to "oddĺžiť" tých spomínaných "pánov"

[tbest]

http://afinabul.blog.cz/1010/francouzi- ... n-na-banky
http://www.facebook.com/event.php?eid=1 ... 405&ref=mf
http://dolezite.sk/Francouzi_712_chteji ... ky_78.html

Šel bych taky, ale nemám co vybírat
Hezkou neděli přeju.
Tom
P.S. Pročtěte si diskuze pod články. Člověk si dnes nemůže být jist, zda se jedná o spontánní akci, či je to jen manipulace s cílem něco třeba zamaskovat.

[lajos]

http://afinabul.blog.cz/1010/francouzi- ... n-na-banky
http://www.facebook.com/event.php?eid=1 ... 405&ref=mf
http://dolezite.sk/Francouzi_712_chteji ... ky_78.html

Šel bych taky, ale nemám co vybírat
Hezkou neděli přeju.
Tom
P.S. Pročtěte si diskuze pod články. Člověk si dnes nemůže být jist, zda se jedná o spontánní akci, či je to jen manipulace s cílem něco třeba zamaskovat.

To jsou kreténi-co udělat když máš někde vázaný prachy??
Zrujnujou banky, samy sebe, popř. že nic nemají, o nic nepříjdou ale vezmou všem veškeré úspory, jsou to fakt debilové. Systém se mi taky nelíbí ale nebudu řezat větev pod sebou, nebo pod posledníma korunama které mám? Až spadnou banky tak ty vybrané peníze se promění pouze v papír, no těšme se, ty to vyřešili.

[chiq]

Celé to pripomína provokáciu, alebo niečo, čím chcú vyvolať ochotu a súhlas ľudí s ešte väčším prikrmovaním bánk zo štátnych rozpočtov, než sme boli doteraz svedkami. Osobne som vybral všetko, čo som mal uložené a nakúpil trvanlivé potraviny a potrebné veci pre ďalší život, a doporučil som to isté urobiť aj svojim známym.

[eXiT]

To nebude fungovat,
pokud to bude fungovat, tak krátce, poté přichází měnová reforma.
Peníze v slamníku ztratí hodnotu - antirun. Pokud má někdo štěstí že je majetný, jedině co nejvíce rozumně investovat.
Nemám, nezávidím, neřeším., nic jiného mi nezbývá.

[laik]

hmmm...
taky mě připadá že za tím muže být někdo výš....
ono by po tom totiž následoval kolaps pěněz což si přejí ......nám by tu korunu už nazavedli z duvodů že na tu chvílu je to zbytečný a hned by sem hodili nějakou novou celosvětovou měnu.....a pro jistotu by už přikázali rovnou skoro zrušit peníze a všechny platby by se děli bankovním pořevodem a všichni by tak byli snadno kontrovatelní......no fuj....

Ale já to vidím optimisticky a doufám že se všichni sejdem v hojném počtu 17.11 na nějaké demonstraci které se budou konat po spoustě měst Česka ,konkrétně třeba v Brně na nám.Svobody v 17 hod.

[aNONym]

http://www.lidovky.cz/ekonomicka-krize- ... ranici_ter . Non

K tomu pak ještě to "globální oteplování". No, aspoň k něčemu to bylo dobrý.

[bob]

Každodenná realita... Tiež nám už usilovne "pomáhajú", úsporné balíčky už máme schválené...

[jarda ovčák]

Máte nějaký problém?
Potřebujete poradit v životních situacích?
Jste na pokraji zhroucení a nevíte, co s tím?
Přijďte k nám a my Vám poradíme!
***
Nechal jsem se zlákat touto reklamou a vstoupil do kanceláře. Za stolem seděl tlustý muž, kterému bych tipoval kolem čtyřiceti, a který vypadal jako člověk, jemuž se nedá věřit.
"Posaďte se, prosím. Dáte si kávu?" uvítal mě zdvořile.
"Víte, já bych raději hned začal," podotkl jsem. Muž se usmál, opět velice zdvořile. "No dobře, jmenuji se Paul Watson a vy jste pravděpodobně pan Carlson, nemýlím-li se."
Byl mi velice nepříjemný. Páchl, jeho kůže byla divně zažloutlá, jeho oči nevyjadřovaly právě ochotu.
"Asi víte, proč jsem přišel. Já... mám velký problém a už nevím, jak ho řešit. Jsem dlužník státu."
Podíval se na mě jako na zjevení.
"Nemám prostě peníze na všechny ty platby. Ne že bych nevydělával dost, jsem počítačový programátor, ale..." Vyschlo mi v ústech.
"Vy prostě chcete říct, že po vás chce stát moc? Že si nemůžete dovolit věci, které jste dříve mohl? Pane Carlsone, to je velice jednoduché svádět svoji platební neschopnost na stát! Je mnoho lidí, kteří jsou na tom dobře, ne-li výborně. Jste jedním z mála..."
To si nemyslím. Můj soused je v podobném průšvihu. Polovina lidí, které znám, je na tom skoro stejně jako já. Soused Bohm však u tohohle pana Watsona už byl. Jakmile řekl, že je na tom stejně špatně jako lidé v jeho čtvrti, nepochodil. U pana Watsona v kanceláři se neohřál ani deset minut a šel ven.
"Asi máte pravdu, že mnoho lidí je na tom lépe, ale chápejte, je to jen přechodné. U mě je to jen přechodné. Utekl mi v práci jeden obchod a firma mi nezaplatila tolik, na co jsem byl zvyklý. Je to pouze přechodné. Proto vás žádám o pomoc."
Watson chvíli hledal na stole nějaký papír. Podíval se do něj. "Ale, pane Carlsone, říkáte, že je to jen přechodně. Mně však pět měsíců vaší platební neschopnosti připadá příliš. Pokud jste opravdu odborník ve své branži, chápejte, to přece není možné, abyste byl tak dlouho... Pět měsíců je pět měsíců. Když jste byl za státním úředníkem, pomohl vám nějak?"
"Nepomohl. Podporu jsem nedostal vzhledem k mému nadprůměrnému platu za poslední dva roky."
"A to jste si nic nespořil?"
Spořil, až moc. Veškeré platby za jídlo, nájem, vodu, vzduch a další však stát v poslední době tak zvedl, že je to hrůza. Moje velké úspory se za těch pět měsíců rozplynuly jako pára. "Spořil, ale nestačilo to. Je toho teď na placení tolik, že jakékoliv úspory jsou malé."
V poslední době se zvedlo vše nejméně o sto dvacet procent. Nejvíce podražil vzduch, parkování... Televize v našem bytě není, její provoz je příliš drahý. Prodal jsem auto. Jedné bohaté rodině jsem pronajal zahradu. Včera přišel účet za chození venku spolu s varováním, že jestliže nezaplatíme, odeberou nám naše dítě. Že prý nemáme na jeho provoz, že mít dítě je pro rodinu, která je na pokraji bankrotu, naprosto nevýhodné. Že se to nevyplatí! Kdo tady sakra rozhoduje o tom, jestli chci mít potomka u sebe nebo ne? Jestli si ho můžu dovolit?
Vypadalo to, že mi pan Watson nepomůže. Nemělo smysl si před ním vylévat srdce, to už udělali mnozí přede mnou a nepochodili. Soused Bohm u tohoto Pana Naděje byl tolikrát, že mu na počet návštěv prsty na obou rukou nestačí. Je to marné.
"Pane Carlsone, zkuste si o situaci promluvit ještě jednou s manželkou a dítětem, které, jak vidím, ještě máte, a snad potom, až na tom budete opravdu špatně, snad potom přijďte. Nevěřím, že jste na tom tak špatně, jak mi tu říkáte a jak jste napsal v dopise. Nevěřím, že člověk jako vy si nedokáže poradit se situací, jako je tohle. Je to pouze a pouze vaše chyba, že jste na tom tak, jak na tom jste. A já říkám, ještě to není tak špatné. Víte, někdo třeba nemá kde bydlet, ale vy ještě byt máte, někdo nemá ani rodinu, tu však také máte, ne? Možná už nemáte naprosto nic, což není váš případ, ale stále ještě máte své orgány, které můžete výhodně prodat.
Já vám řeknu, kdo je na tom opravdu špatně. Mám tu zrovna případ pana Sayera. Ten člověk už nemá absolutně nic. Je v nemocnici na intenzivní péči, kde ho udržují naživu pomocí přístrojů, protože chce žít. Prodává své orgány, aby mohl dýchat, a aby mohl mít náhradní srdce a aby mohl vidět. Ten člověk má splatit asi sto dolarů na pojištění a on na to nemá. Co s tím? To vy na tom jste ještě dobře, pane Carlsone, pamatujte na to. Rád jsem se s vámi setkal. Nashledanou."
Lidé jako pan Sayer však umírají. Nikdo jim nepomůže, protože se to už nevyplatí. Tak komu tedy pan Watson pomáhá? Komu pomohl státní úředník, který nedá nikomu nic, protože je na tom dotyčný ještě relativně dobře? Kdo pomůže panu Sayerovi a dalším, kteří jsou nevinně v tom, v čem jsem teď já?
Návštěva u pana Watsona skončila, a tím skončil i můj optimismus ohledně splacení dluhu. Nikdo mi nepomůže. Budu muset prodat syna.
Bude se mít líp.
Možná.
Dnes večer za mnou přišel Bohm. Přišel se rozloučit. Smutně si sedl na zem v obývacím pokoji a mně to přineslo další vrásky do obličeje.
"Karle, ještě to není tak hrozné," snažil jsem se ho uklidnit.
"Že to není hrozné? Ty blázne, já končím. Johnie, já prostě nemám na zaplacení naprosto ničeho. Já jsem na tom skoro stejně jako pan Sayer, jak jsi říkal. Jdu do nemocnice na odebrání ledviny a ty mi říkáš, že to není tak hrozné? Za dva týdny na tom budeš stejně jako já. Stačí jedno zaváhání v práci, jednou jedinkrát se ti něco nepovede, a už jsi pro tuto společnost nevýhodný. Už se nevyplatíš. Podle dnešních zákonů na tebe společnost doplácí a ty jí to okamžitě splať, nebo zemři. Už tak je pro tuhle společnost hrozná představa, že za tebe hradí náklady pohřbu. Chápeš?
Hrozné na tom je, že lidí ubývá. Že je čím dál tím více lidí bez práce, a to je to samé jako bez života. Podle dnešních pravidel jsou lidé bez práce už mrtví nebo umírají.
Tak jsem se přišel rozloučit. Už mě asi neuvidíte. To je konec."
Zhroutil se na podlahu a dal se do pláče. Mně nebylo o nic lépe. Manželka odmítla prodat syna. Chce s ním zůstat, a jedinou možností, jak to udělat, je se mnou se rozvést a vdát se za bohatého. Nebudu jí v tom bránit, ale při pohledu na Karla, který to prožil už dříve, je mi hrozně. Jsi na stejné cestě, napovídalo mi mé podvědomí.
"Opravdu se nedá nic dělat? Uteč, snaž se najít práci..."
"Johnie, copak ty jsi práci sehnal? A na útěk už nemám náladu. Já prostě končím."
Já, manželka a syn jsme se s Karlem rozloučili. Odešel do nemocnice. Druhý den odešla manželka. A s ní můj syn.
Dostal jsem se na dno. Prodal jsem dům, zaplatil účet za chození - jak hrozný nesmysl platit za vlastní chůzi - zaplatil jsem prostě úplně všechno na měsíc dopředu. Vše, co připadalo v úvahu. Noc jsem strávil pod mostem. Další den jsem šel navštívit Karla.
Napadla mě hrozná souvislost mezi smrtí a nemocnicí. Dnes vlastně slouží nemocnice také k záchraně lidí, ale ne těch nemocných, nýbrž těch ostatních. Připadalo mi zvláštní, že nemocný člověk je pro společnost hrozba. Nemocný člověk v tom pravém slova smyslu, tedy člověk, který nemá možnost platit svoje účty, který žije na úkor společnosti. A nemocnice ti nepomůže, ta tě zahubí. Jak jsem slyšel na ulici, tak říkám: Nemocnice pro tebe udělá NE MOC, spíše NIC.
Navštívil jsem tedy Karla. Podle sestřičky byl tak "nemocný", že mu museli odoperovat i pravou plíci a játra. Ležel na nemocničním lůžku, zbídačený, v ruce účet za elektriku, a bezradně se díval do zrcadla.
"Johnie, uteč, dokud můžeš. Prostě se seber a jdi. Mně už nepomůže ani ďábel, ani bůh. Já prostě končím. Uteč!"
"Ale, Karle, kdo za to může? Kdo to schválil, že je svět takový, jaký je? Kdo si to takhle vymyslel? To se přece nemělo stát, to nikdo nechtěl, nikdo s tím nesouhlasil!"
"Vláda s tím souhlasila. Vláda, schválená parlamentem, který jsme si sami zvolili, Johnie. Ale tam se to někde skříplo. Tohle nemohli vymyslet lidi, to musel být někdo jiný, někdo tak jiný..." Do očí se mu nahrnuly slzy. "Proč jsi sem vůbec chodil? Jsi na tom podobně jako já, tak něco dělej! Uteč, protože ti nic jiného nezbývá. Seber si svých pár švestek a táhni. Já umřu, a ty, jestli neutečeš, ty taky."
Odešel jsem. Karl Bohm, podle novin, které jsem četl lidem přes rameno, prý dobrovolně odevzdal i srdce, druhou plíci... Podle jiných informací, které v novinách nevycházejí, mu přišel omylem úředníků účet za chození, a tak ho museli odpojit. Zemřel ve třiceti pěti letech. A to se dožil opravdu vysokého věku oproti jiným.
Mně bude za pár dnů třicet. Snad se jich dožiju, ale nevěřím, že se dožiju tak požehnaného věku jako Karl. Jednou mě najdou. Úředníci, politici, policie, ti všichni melou jako boží mlýny pomalu, ale jistě.
Vzpomněl jsem si na jeden seriál, který před lety, když jsem ještě chodil na střední školu, běžel v televizi. Akta X se jmenoval. Nebyl moc dobrý, ale byl pochmurný. Nikdy jsem ho moc nesledoval, ale na jedno si vzpomínám úplně přesně. Na jednu větu, která mi utkvěla v paměti: NEVĚŘTE NIKOMU! Nevěřte nikomu, neboť každý ve vás vidí jen prostředek, jak vydělat.
Nevím, jak se svět změní k lepšímu. Nevím, jestli to ještě jde. Ani nevím, kdo nás má na svědomí.
Sbohem.

[Hellraiser17]

něco mi to připomíná, ale nemůžu si vzpomenout, časem se ukáže...
Realita se čím dál více přibližuje zlé noční můře...

[martin11]

V Bance...
"Dobrý den, pane! Jak vám můžeme pomoci?"
Klient: "Dobrý den! Chtěl bych si vybrat peníze z dědictví co přišly
na můj účet."
Banka: "Jistě, samozřejmě. Máte tam teda pěknou sumičku! A nechtěl
byste si u nás, když už jste tady, založit termínovaný účtík, nebo vstoupit
do našich podílových fondíků, a nebo Vám nabídneme nějaký jiný výhodný spořivý
produktík...?"
Klient: "Vy jste mi asi špatně rozuměli, já jsem říkal, že jsem dědil
a ne, že jsem debil!!!"
_________________
Paměť je výsadou blbých. Chytrý nemá čas si pamatovat, chytrý musí vymýšlet.

[NAVAR]

Teda brách kde jsi tu povídku vyštrachal? Ta je super. Ještě teď mne mrazí. Možná proto že tahle společnost k tomu směřuje. Dříve jsem přišel z práce a dělal jsem si co jsem chtěl, bastlil, relaxoval. Dnes vedu složenkovou bitvu. To znamená že mám jedno zaměstnání, chystá se mi souběžák, k tomu mám 2 brigády a sem tam udělám něco na kšeft. Televizi nemám, auto nemám, WC nemám, koupelnu nemám a spoustu jiných věcí pro mne zbytečných věcí. A když něco mám tak ponejvíce takové věci které mi díky mojí práci ušetří abych nemusel rvát do chřtánu státu jde o prostředky, nářadí, zahradu, zvířata.
Když už mám více, tak občas udělám malou charitu a nebo přijdou složenky.
Paradoxně si připadám strašně bohatej vůči těm co nemají vůbec nic a vlastně vůči všem. Když příjdu domů a ten pejsek od Tebe mi položí hlavu na klín a říká pojď si hrát, tak je to super.

[jarda ovčák]

Myslím, že se stal ten průser, že už to je výhradně o penězích.....
Lidé už nemluví o jiném, nepřemýšlí o jiném a nežijí ničím jiným, než penězmi....
Idiokracie, jak se zde probírala začíná mít reálný základ.
Vůbec si neumíme představit, kolik pijavic , jenž netvoří žádné hodnoty participuje na systému. je s podivem, že se systém nezbortil pod tíhou fyzických i mentálních prostitutek a prostitutů.
Nemáme šanci cokoli změnit, páč většina je z těch, kteří nepotřebují změnu či křídla.
Předají li tyto hodnotové žebříčky svým potomkům, idiokracie se vloupá do našich dní ještě za našich životů. Já tvrdím, že už zde je.
Finanční kríze není, je pouze krize morální. naše společnost je živená dluhy. Je to máslostroj na dluhy. bez dluhů se rozsype jak domeček z karet. Totéž platí o ekonomickém růstu. Všichni víme, že to do nekonečna nepůjde. Proto ta zběř v systému modrá hrůzou, páč to začíná fest škrčet v tý rychlostce...
synchrony v prdeli a spojka sjetá na nejty..... U motoru podpálený ventily, kejchá to do karbecu a čeká se, že ojnice pude durch.
Proto systém musí pracovat na důležité prioritě: Udržovat zadlužení společnosti na konkrétní úrovni. Jináč šmik, hlava dolů, velká legrace pro lidi.
Je jedno, jak se lidi zadluží, hlavně že jo. Páč hodně lidí pevnejch v kramflecích by vzalo hrábě a sudlice do rukou a hnali by je jak dobytek.
Takhle se většina lidí hrabe v ekonomických hovnech a nemá myšlenky na lepší společnost.A už vůbec ne na lepší mezilidský vstahy....