Věda mírného pokroku v rámci zákona proti bastlířům

[StepanPepan]

ale, není těch 300kj/m3 jen prostředek k úpravě vnitřní struktury Fe. a ty vložené kj ve formě tepla, záření či čehokoli jiného v tom magmetu nezůstanou.

Ne. To není jenom úprava struktury. Není to přeuspořádání pole hracích kostek. Hrací kostky neupořádané mají naprosto stejnou energii jako hrací kostky uspořádané za předpokladu stejných dalších okolností.

Molekuly použitelné k výrobě magnetu na NA SEBE VZÁJEMNĚ PŮSOBÍ a udržují se v chaotickém měnícím se uspořádání, které se navenek magneticky neprojevuje. K jejich uspořádání musíme vynaložit energii a ta tam v podobě toho uspořádání zůstane fixovaná. Po roztavení nebo rozpuštění se při přechodu do přirozeného neuspořádaného stavu zase uvolní zpátky.

Tady už by se mělo mluvit o entropii, ale do toho se pouštět nebudu, protože se v tom pořádně nevyznám.

[poota]

Správně píšeš, že tu energii použijeme jenom na jejich uspořádání. Na změnu struktury materiálu. Proces podobný třeba zakalení oceli. Tato energie je v porovnání se získanou "energií" magnetického pole zanedbatelná. Akord ji definuje jako "menší než dodávaná do akumulátoru".
Nesdílím Tvůj názor, že je možné ji dostat zpátky, stejně jako se nedá popouštěním oceli vrátit část energie, vynaložené na její zakalení. Ale i kdyby to bylo přece jen nějak možné, nemělo by to valného významu.
"Energie" magnetického pole není závislá na energii, vynaložené na zmagnetování - je závislá pouze na energii tzv. elementárních magnetů a na tom, jak dokonale se je podaří "srovnat". Právě na to "srovnání" je potřeba energie, která dokáže překonat "mechanický" odpor původního materiálu. Elemetární magnety mají snahu vrátit se do původního uspořádání, ale brání jim v tom mechanický odpor materiálu. Ten se dá překonat dodáním další energie na odmagnetování, kdy opět překonáváme ten mechanický odpor materiálu, takže se nám žádná energie nevrací, ale naopak ji musíme dodávat.
Nebo můžeme snížit mechanický odpor materiálu třeba zahřátím na teplotu, při které se elementární magnety samy natočí tak, aby svá pole navzájem vykompenzovaly. Opět dodáváme energii, tentokrát na zahřátí, a energie, která se objeví při pootáčení elementárních magnetů je naprosto nicotná a nevyužitelná.
"Mechanický" odpor, kterým se materiál brání těmto změnám je znám jako magnetická "tvrdost" materiálu, která je důležitá u elektromagnetů. Obecně se dá říct, že čím je materiál magneticky tvrdší, tím větší energie je potřebná na jeho zmagnetování a tím větší bude zbytkový magnetizmus, až přestaneme energií působit.

Zdravím - poota

[Akord]

Takže se to dá shrnout asi takto:
1. varianta - není vůbec žádný rozdíl, čili uložená energie = čistá 0
2. varianta - rozdíl je nepatrný, téměř neměřitelný, čili uložená energie = 0,00000téměř nic

Pro praktické využití se dá říci, že mezi oběma variantami téměř není rozdílu, takže se jedná spíš jenom o akademickou disputaci na dané téma.
Je to tak správně?
Zdravím - poota

Ano.

"Energie" magnetického pole není závislá na energii, vynaložené na zmagnetování - je závislá pouze na energii tzv. elementárních magnetů a na tom, jak dokonale se je podaří "srovnat"

Energie magnetického pole je naopak prímo úmerná energii magnetování, v rozsahu, kde to udrží remanence, zbytek se jako energie pole stejne neudrží. Týká se to látky navenek, tedy určitého množstva mnoho molekul magnetické látky, jde o makroefekt. Samotný nejmenší možný krystal železa je prý spontánne magnetický, a energie této magnetizace se započte pri krystalizaci a tvorbe molekuly. Opet ta energie není velká, spíše nejaká zbytková, a nejde z ní neco soustavne cucat.

[Slavek Krepelka]

Tohle proste není pravda, jde o výmysl. Není pravda, že magnet energii nevrátí. Kdo umí merit merné teplo, tak na to prijde, jsou i další souvislosti. Není pravda, že tahle energie zmizí. Mluvím zde za sebe, nepotrebuju nic dokazovat.

Kecáš Akorde.

Permanentní magnet zmagnetizuje milióny kusů tvrdé oceli a sám nic ze svého magnetického pole neztratí. To, že to není na magnetizování dnešních průmyslových magnetů a že se magnetizujou elektromagnetem, na tom nic nemění. A jestli to zmagnetizování chceš svádět na ten pohyb, tak mi pohybem zmagnetizuj kus tvrdé oceli přiblížením k hrušce.

Další věc je elektromagnet. Cívka samotná moc silné pole neudělá, ale železo v cívce už ano. Tak nám pověz, experte, jak to to železo jádra dělá, že z něj leze daleko silnější magnetické pole než z tý cívky a jak to, že s každým přidaným pasivním závitem cívky se navyšuje síla magnetického pole ať už cívky, nebo jádra, bez přidávání proudu, tedy bez přidávání energie (podle fiškusů jako jseš ty). Máš v tom maglajz Akorde. Elektromagnet a závislost jeho síly na proudu a počtu vinutí dělá z tý tvý představivosti a plkání o energii nabíjecího pole nesmysl. Ono to železo dokáže něco, o čem se ti nikdy ani nebude snít a s Newtonovskou fyzikou to nemá nic společného.

Haf haf.

[aNONym]

"Energie" magnetického pole není závislá na energii, vynaložené na zmagnetování - je závislá pouze na energii tzv. elementárních magnetů a na tom, jak dokonale se je podaří "srovnat"

Energie magnetického pole je naopak prímo úmerná energii magnetování, v rozsahu, kde to udrží remanence, zbytek se jako energie pole stejne neudrží. Týká se to látky navenek, tedy určitého množstva mnoho molekul magnetické látky, jde o makroefekt. Samotný nejmenší možný krystal železa je prý spontánne magnetický, a energie této magnetizace se započte pri krystalizaci a tvorbe molekuly. Opet ta energie není velká, spíše nejaká zbytková, a nejde z ní neco soustavne cucat.

A co zmagnetování materiálů, popř. změny v nich, při mechanickém působení na ně? Non

Jinak díky Akorde za odpověď ohledně rozpouštění magnetů. Info předám dál.

[Slavek Krepelka]

tak jsem tady.....projel jsem závějema. dosedl ke kompu a čtu a čučím , no jsem karkulka
pokusím se to shnout.

za 4 magnet kontra Fe . magnet se přitáhne, tím se vybije, odtržením se mu zpět vrátí magnetismus / akord / jestli toto někdo zpochybňuje tak tu take nemusí být / a nebo v koutku tiše poslouchat /

Pocem karkulko, já jsem vlk a jestli nemáš v košíku myslivce, tak tě sežeru. Jinak radši toho myslivce. Dávám přednost tekuté stravě.

Magnet se přitažením nevybíjí a odtažením nenabíjí. Co je to za kravinu? Pokud by se přitažením vybil, kruci.

Máš železo co bylo zmagnetizovaný a visí na ledničce, podle Akorda a teď tebe, magneticky vybité.

Máš nezmagnetizované železo a zkusíš ho lípnout na ledničku jako to předešlé a ono spadne, jen ho pustíš. Jaké nabíjení a jaké vybíjení? Kdyby se ten magnet vybil, v životě se na ledničce neudrží. To, že se někdo na jeho chování snažil mocí mermo napasovat Newtona to nemění.

Ahoj, Slávek.

[Slavek Krepelka]

ale, není těch 300kj/m3 jen prostředek k úpravě vnitřní struktury Fe. a ty vložené kj ve formě tepla, záření či čehokoli jiného v tom magmetu nezůstanou.

Ne. To není jenom úprava struktury. Není to přeuspořádání pole hracích kostek. Hrací kostky neupořádané mají naprosto stejnou energii jako hrací kostky uspořádané za předpokladu stejných dalších okolností.

Molekuly použitelné k výrobě magnetu na NA SEBE VZÁJEMNĚ PŮSOBÍ a udržují se v chaotickém měnícím se uspořádání, které se navenek magneticky neprojevuje. K jejich uspořádání musíme vynaložit energii a ta tam v podobě toho uspořádání zůstane fixovaná. Po roztavení nebo rozpuštění se při přechodu do přirozeného neuspořádaného stavu zase uvolní zpátky.

Tady už by se mělo mluvit o entropii, ale do toho se pouštět nebudu, protože se v tom pořádně nevyznám.

Blbosti.

Stavíš barák, dáš do toho energii.
Boříš barák, dáš do toho energii.

Poskládáš kostky, dáš do toho energii.
Rozházíš kostky, dáš do toho energii.

Zmagnetizuješ ocel, dáš do toho energii.
Demagnetizuješ ocel, dáš do toho energii.

Magnetismus je energetický projev určitého uspořádání určitých prvků, sloučenin a slitin. S magnetizačním proudem to nemá nic společného, akorát že ten proud to přestaví. Potom už to stojí samo o sobě, protože to dosáhlo nějaké rovnováhy. Magnetické pole je v podstatě součást hmoty. Jestli se ukrývá v kameni, nebo leze z neodymu, je jen otázkou uspořádání dalších závislých, pokud ne principiálně stejných polí ze kterých je umotán materiál.

Tato pole jsou součástí gravitačního pole, universálního pole a všechny jsou ve vzájemné komunikaci výměny energie, vyzařováním a příjmem (yin a yang). Jde o jaksi párové protichůdné toky částic.

Ah. Haf haf.

[buky]

Jak koukám, tak to tady pěkne žije
Jo Slavku, naprosto stebou souhlasím a máš odo mne bodík

[martin11]

tak jsem tady.....projel jsem závějema. dosedl ke kompu a čtu a čučím , no jsem karkulka
pokusím se to shnout.

za 4 magnet kontra Fe . magnet se přitáhne, tím se vybije, odtržením se mu zpět vrátí magnetismus / akord / jestli toto někdo zpochybňuje tak tu take nemusí být / a nebo v koutku tiše poslouchat /

Pocem karkulko, já jsem vlk a jestli nemáš v košíku myslivce, tak tě sežeru. Jinak radši toho myslivce. Dávám přednost tekuté stravě.

Magnet se přitažením nevybíjí a odtažením nenabíjí. Co je to za kravinu? Pokud by se přitažením vybil, kruci.

Máš železo co bylo zmagnetizovaný a visí na ledničce, podle Akorda a teď tebe, magneticky vybité.

Máš nezmagnetizované železo a zkusíš ho lípnout na ledničku jako to předešlé a ono spadne, jen ho pustíš. Jaké nabíjení a jaké vybíjení? Kdyby se ten magnet vybil, v životě se na ledničce neudrží. To, že se někdo na jeho chování snažil mocí mermo napasovat Newtona to nemění.

Ahoj, Slávek.

Zdravím do vzdálené ciziny, hezký třetí Advent a velké poděkování za rozbory na tema problemy magnetismu.
tak, trochu se vrátím zpět.
magnet kontra Fe, přitažením se vybije. No dobře tak se nevybije, ale předá část svého pole, / propůjčí / tomu Fe. Tento jev jsem osobně zkoumal při testech na MM a Akord mě to potvrdil. Odtržením magnetu od daného Fe se magnetu vrátí zpět jeho plná síla. prostě to Fe ve spojení s magnetem ....jaksi rozředí magnetické pole. Takže vlastní původní magnet zeslabí. nemůžu si pomoct, Proč to tak je nevím.../ nejsem fyzik a nejsem zatížen vzděláním - technika - ...prostě karkulka /
A potom ještě myslím, že je k další diskusi pohled na gravitaci. Sice to z magnetismem , což je tema tohoto vlakna, nesouvisí, ale osobně jsem přesvědčen , že všechno souvisí se vším.....

tak, ještě ti musím odpovědět na tvoje Haf, haf....přátelským... mňau , mňau karkulka črvená -nejedlá & m11



mimo tema...pro hatlíka
hatlík
Stálý člen


Založen: 1.3.2010
Příspěvky: 80
: 4

Zasláno: ne 12 prosinec 2010 10:11 Předmět: Re: trafo

--------------------------------------------------------------------------------

Slavek Krepelka napsal(a):
[vyzařováním a příjmem (yin a yang)
Stačilo napsal místo těch dlouhých příspěvků jen tohle.
Debata s ulítlým esoterikem nemá co přinést.

hatlíku - ještě se budeš muset mooooc a moooc učit. třeba tě jednou potká to štěstí, že prozříš....moc ti to přeju martin11

[poota]

"Energie" magnetického pole není závislá na energii, vynaložené na zmagnetování - je závislá pouze na energii tzv. elementárních magnetů a na tom, jak dokonale se je podaří "srovnat"

Energie magnetického pole je naopak prímo úmerná energii magnetování, v rozsahu, kde to udrží remanence, zbytek se jako energie pole stejne neudrží. Týká se to látky navenek, tedy určitého množstva mnoho molekul magnetické látky, jde o makroefekt. Samotný nejmenší možný krystal železa je prý spontánne magnetický, a energie této magnetizace se započte pri krystalizaci a tvorbe molekuly. Opet ta energie není velká, spíše nejaká zbytková, a nejde z ní neco soustavne cucat.

Tady mi není jasné, jestli jsme se shodli, takže zkusím svůj názor ještě dovysvětlit. Pletou se nám tam totiž dohromady dvě energie, a není vždycky jednoznačné, o které z nich je řeč.

>Energie na zmagnetování, tedy vytvoření permanentního magnetu - může být různého druhu, např. zemským magnetickým polem, elektromagnetem, popřípadě mechanicky vhodným pohybem jiného magnetu. Dodává se pouze při vytváření magnetu a na její "jakosti" a magnetické tvrdosti magetovaného materiálu závisí kvalita a síla vytvořeného magnetu. Na její "vynulování", či "zrušení" je potřeba dodat zhruba totéž množství nějaké energie, takže prakticky není vratná.

>"Energie" permanentního magetu - je to sice následek jednorázového zmagnetování, ale ve skutečnosti výsledek natočení elementárních magnetů do pro ně "nepřirozené" polohy, kdy se jejich elementární magnetická pole nemohou "neutralizovat" přímo mezi nimi v mase materiálu, pročež toto činí jakousi oklikou, tedy vnějším magnetickým polem, které je "vyfouknuto" mimo materiál do okolního prostoru.
Touto "energií" disponuje magnet trvale, po celou dobu existence jeho materiálu, rozdíl je pouze v tom, že před zmagnetováním a po odmagnetování se navenek, tedy mimo materiál, nijak neprojevuje. Její velikost se vlastně prozradí až zmagnetováním.

Zmagnetováním můžeme "zapojit" naprosto všechny elementární magnety a dosáhnout tak maxima, kterého je materiál schopen. Dodáním ještě vyšší zmagnetovávací energie se již nic nezmění. Pokud naopak použijeme zmagnetovávací energii menší, využijeme také jen část jeho potenciálu, získáme magnet "slabší".


Zdravím - poota
P.S. Slávek +1
- ale nedej prchlivosti cloumat Tvým majestátem

[Slavek Krepelka]

Zmagnetováním můžeme "zapojit" naprosto všechny elementární magnety a dosáhnout tak maxima, kterého je materiál schopen.

Nazdar Petře,

To zase tedy asi ne. Ono tam musí zbýt hodně na to, aby to nejen ještě drželo pohromadě jako solidní materiál, ale aby se to spontáně nedemagnetizovalo jako to udělá měkké železo po vyjmutí z magnetického pole. Je to dost otázka velikosti krystalů (domén) a mezikrystalických molekulárních vazeb. Proto je možné na permanentní magnety použít i neferromagnetické kovy (jiné než železo, kobalt a nikl).
http://home.primus.ca/~slavek.krepelka/ttf2/fields1.htm
Je to v anglině, ale obrázky jsou snad dostatečně výmluvné.

Nevím, jestli se Ti někdy podařilo štípnot ferritový magnet, když jsi ho vytloukal z elektromotoru, ale pokud ano, snad jsi si všiml, že odštěpek z toho odstřelí jak střepina z granátu. V tom materiálu jsou proti sobě dvě mezimolekulární síly, přitažlivé a odpudivé, a to i mezi jejich krystaly (doménami). Pokud mechanický náraz uvolní dost z toho přitažlivého, a to i když do toho bouchneš přes dřevo, odštípne se nějaký kus, a může být dost veliký. I když je ten kus svou polaritou v přitažlivé závislosti na zbytku magnetu, může se Ti i zakousnout do ruky. Takže pozor na to.

Čím je větší magnetizace materiálu, tím je křehčí. Možná vůbec nejde o porovnání molekul, ale určitě jde hlavně o porovnání krystalů a jejich velikost. Čím větší krystaly, tím větší mezery. Představ si hromadu hranatých balvanů, řekněme s metrovými hranami, a hromadu drceného štěrku, řekněme s centimetrovými hranami. U štěrku je daleko víc skoro styčných ploch a hran na to, aby se valence, které mají jenom omezenou vzdálenost dostatečného vzájemného působení, řekněme 3 milimetry v této analogii, vzájemně došmátraly, a buďto odpuzovaly, nebo přitahovaly. U balvanů je toho postatně méně. Tohle je taky důvod, proč je kalená ocel tvrdá, pevná, ale křehká, oproti normální, relativně měkké oceli. Ta se daleko lehčeji přeskupuje. Tahle krystalická velikost je taky faktorem tepelné a elektrické vodivosti materiálů.

Takže samozřejmě, že zmagnetování zapojí čím více, tím radostněji, ale je to limitované schopností materiálu držet pohromadě, pročež se nedoporučuje moc třískat s neodymy.

Zdravím - poota
P.S. Slávek +1
- ale nedej prchlivosti cloumat Tvým majestátem

Děkuji za bodík Státu nemaje, s jakou majestátností? Ale jo, snažím se, ale ještě jsem se tam nedostal. Tedy k eliminování unáhlenosti. O stát nestojím. Děkuju za připomenutí.

No a teď pro Martina 11. Nazdar.

Pokud se na ty obrázky taky jukneš, možná Tě napadne, že ke zdánlivému oslabení pole magnetu po nalepení na ledničku (železo) nedochází díky skutečnému oslabení, ale díky deformaci pole, které se "přicucne" na ledničku. Tím se velice zkrátí vzdálenost jeho působení na odvrácené straně ledničky a tím se efektivně také zdánlivě oslabí jeho pole. Na druhé straně je síla přitažlivosti největší při doteku, což samo o sobě by snad mohlo poukázat na fakt, že se to pole přibližováním k ledničce neoslabuje, a ani nevybíjí. Přilepením dalšího kousku železa na odvrácenou stranu magnetu se také rozděluje magnetické pole magnetu na dva okruhy, jeden skrz železo ledničky a jeden skrz železo na magnetu, takže síla působící na obě železa se stává "poloviční" nikoliv oslabením magnetu, ale rozdělením jeho pole. Tímto je síla na odvrácený kus železa poloviční (při doteku).

Ahojte, Slávek.

[Akord]

Tady mi není jasné, jestli jsme se shodli, takže zkusím svůj názor ještě dovysvětlit. Pletou se nám tam totiž dohromady dvě energie, a není vždycky jednoznačné, o které z nich je řeč.

>Energie na zmagnetování, tedy vytvoření permanentního magnetu - může být různého druhu, např. zemským magnetickým polem, elektromagnetem, popřípadě mechanicky vhodným pohybem jiného magnetu. Dodává se pouze při vytváření magnetu a na její "jakosti" a magnetické tvrdosti magetovaného materiálu závisí kvalita a síla vytvořeného magnetu. Na její "vynulování", či "zrušení" je potřeba dodat zhruba totéž množství nějaké energie, takže prakticky není vratná.

>"Energie" permanentního magetu - je to sice následek jednorázového zmagnetování, ale ve skutečnosti výsledek natočení elementárních magnetů do pro ně "nepřirozené" polohy, kdy se jejich elementární magnetická pole nemohou "neutralizovat" přímo mezi nimi v mase materiálu, pročež toto činí jakousi oklikou, tedy vnějším magnetickým polem, které je "vyfouknuto" mimo materiál do okolního prostoru.
Touto "energií" disponuje magnet trvale, po celou dobu existence jeho materiálu, rozdíl je pouze v tom, že před zmagnetováním a po odmagnetování se navenek, tedy mimo materiál, nijak neprojevuje. Její velikost se vlastně prozradí až zmagnetováním.

Zmagnetováním můžeme "zapojit" naprosto všechny elementární magnety a dosáhnout tak maxima, kterého je materiál schopen. Dodáním ještě vyšší zmagnetovávací energie se již nic nezmění. Pokud naopak použijeme zmagnetovávací energii menší, využijeme také jen část jeho potenciálu, získáme magnet "slabší".

V první své vete jsem mel na mysli energii magnetického pole magnetu. Energie magnetovacího pole je normálne také vratná, takže na žádné její zrušení není potreba dodávat externí energii, buď se vrátí tam, odkud prišla, tedy do budícího zdroje, nebo nekde skončí v procesu na teplo, pokud by se vrátit umele nemohla, nebo se vyzárí do prostoru. Jinak ok.

Slávek: Krom zcela podradných urážek a provokací odpovím pouze na 2 klíčové nesmysly, kterými zde obohacuješ verejnost.
1. Není pravda, že kus namagnetované oceli, nebo nejaký magnet zmagnetizuje tisíce jiných ocelových predmetu jen tak bez jiných okolních vlivu, a že pri tom energii neztratí. Podstatné jsou práve ty okolní vlivy. I v tomto prípade se magnety dobijí mechanickou prací pri odtažení obou od sebe podobne jako soustava pružin. Pokud by to tak nebylo, tak by se zdrojový magnet musel vyčerpat. To se také udeje pri pritažení, ale nevím proč chce furt nekdo zanedbávat to mechanické odtažení. Prubeh síly na pritažení nenamagnetovaného šroubováku není stejný, jako prubeh síly pri jeho odtažení. Rozdíl je úmerný magnetizaci šroubováku.

2. Není obecne pravda, že kus magnetu po odštípnutí ulítne pryč, to si doufám každý dovede odexperimentovat.
Pokud se pri štípání, nebo delení nedodává dodatečná kinetická energie, tak nikdy strepina magnetu neulítne pryč, ale odskočí, otočí svuj smer, aby se vymenila polarita a priletí zpátky. Co odletí pryč je zpusobeno pouze prebytkem mechanické energie vložené do nárazu, pružnosti materiálu a pod.
Tuto situaci lze dosáhnout i priložením stejných magnetu souhlasnými póly k sobe, stejná situace je v nedeleném materiálu, je tam vevnitr stejné pnutí, mechanické predpetí, jakoby byl celý magnet složený z mnoha menších souhlasnými póly vedle sebe.

[Slavek Krepelka]

1. Není pravda, že kus namagnetované oceli, nebo nejaký magnet zmagnetizuje tisíce jiných ocelových predmetu jen tak bez jiných okolních vlivu, a že pri tom energii neztratí. Podstatné jsou práve ty okolní vlivy. I v tomto prípade se magnety dobijí mechanickou prací pri odtažení obou od sebe podobne jako soustava pružin. Pokud by to tak nebylo, tak by se zdrojový magnet musel vyčerpat. To se také udeje pri pritažení, ale nevím proč chce furt nekdo zanedbávat to mechanické odtažení. Prubeh síly na pritažení nenamagnetovaného šroubováku není stejný, jako prubeh síly pri jeho odtažení. Rozdíl je úmerný magnetizaci šroubováku.

Skutečně? To mi tedy pověz, kam jde magnetická energie potřebná ke zmagnetizování cívky a jádra dynama s permanentními magnety. Jde ta energie do indukování elektrického proudu, nebo do magnetizace cívky a jádra, nebo do odporu krutnému momentu hnacího motoru. Že by se magnet musel vybíjet. Právě, že se nevybíjí.

2. Není obecne pravda, že kus magnetu po odštípnutí ulítne pryč, to si doufám každý dovede odexperimentovat.
Pokud se pri štípání, nebo delení nedodává dodatečná kinetická energie, tak nikdy strepina magnetu neulítne pryč, ale odskočí, otočí svuj smer, aby se vymenila polarita a priletí zpátky. Co odletí pryč je zpusobeno pouze prebytkem mechanické energie vložené do nárazu, pružnosti materiálu a pod.

Tuto situaci lze dosáhnout i priložením stejných magnetu souhlasnými póly k sobe, stejná situace je v nedeleném materiálu, je tam vevnitr stejné pnutí, mechanické predpetí, jakoby byl celý magnet složený z mnoha menších souhlasnými póly vedle sebe.

Tak se na sebe podívej. Podívej se jaké píšeš nesmysly. Každý magnet lze rozdělit do mnoha dílů. Polarita všech dílů zůstává všeobecně v orientaci původního nerozřezaného magnetu. Nic se neotáčí. V životě jsi to na vlastní ruce nezkoušel a pokud ano, tak se zavázanýma očima. Akorde, buďto naprosto cílevědomě lžeš, nebo jsi zešílel. Vždyť tohle jsou naprosté základy magnetismu a chování magnetů.

Vždyť ty se urážíš sám i bez mé pomoci.

Haf haf.

[Akord]

.... tak nikdy strepina magnetu neulítne pryč, ale odskočí, otočí svuj smer, aby se vymenila polarita a priletí zpátky.

Podmínkou porozumení je schopnost číst. Reč je o strepine, která se mechanicky otočí, tak aby se pricucla mechanicky opačne, než odletela.

Zbytek nekomentuju, to, co jsem obdržel od Slávka jako poučení jsem úspešne rešil ješte jako nezletilý.
Pro zájemce poskytuju odkaz na dílo z té doby jako Mezi hrou a fyzikou od Kostiče, nebo historická stavebnice ze 70.let Merkur elektro. V té dobe však nebyl internet a já nemel o tom komu psát. Navíc jsem se ješte tehdá choval slušne.

[poota]

...Energie magnetovacího pole je normálne také vratná, takže na žádné její zrušení není potreba dodávat externí energii, buď se vrátí tam, odkud prišla, tedy do budícího zdroje, nebo nekde skončí v procesu na teplo, pokud by se vrátit umele nemohla, nebo se vyzárí do prostoru. ..

Tak tady nesouhlasím, a to dost vehementně.
Na odmagnetování magnetu musíš použít nějakou energii, protože jinak k němu nedojde. Dokonce i "samovolné" postupné odmagnetovávání spotřebovává nějakou energii.
Čistě teoreticky se dá říct, že pro zmagnetování potřebuješ dvě množství energie - jedno na překonání mechanického odporu materiálu a druhé na "srovnání" elementárních magnetů.
Na odmagnetování stačí jenom to první množství energie, kterým eliminuješ mechanický odpor materiálu - elementární magnety se již "samy" natočí do svých přirozených poloh, kdy si svoje magnetické dluhy a úvěry budou nadále vyřizovat v soukromí daného materiálu a nikoli magnetickým polem kolem něj.
Připouštím, že se při tom škubnutí elementárních magnetů může něco málo někam naindukovat, ale srozumitelnější by asi bylo to vysvětlit tak, že každá změna, a tedy i zánik, magnetického pole je schopna naindukovat ve vodiči proud.
Suma sumárum - na odmagnetování musíme dodat téměř tolik energie, kolik jsme dodali pro zmagnetování.

Zdravím - poota