Prostor

[Palo]

Pane Schneidere, je zle. Vloudila se nám sem "vědecká" magie...

Čaute kluci Má to jednu vadu na kráse a to takovou, že prostor není nic než něco, co si vymyslelo "duchovno" aby se nenudilo. My jsme byli duchovno a nudili jsme se Byli jsme bez prostoru, bez povinností, bez radosti... Takže vy se tu dohadujete nad tím, jak to vzniklo, než abyste pochopili proč to vzniklo. Zároveň s vašimi teoriemi buďte opatrní, protože jakmile bude naprosto jasné o co jde a vše se vysvětlí, pak prostor nebude mít důvod existovat, protože jste to "prokoukli"

Uvědomte si, že dokud bude "co dělat", do té doby bude mít prostor smysl. Jakmile zjistíme, že nemáme do čeho píchnout a nebudeme mít co řešit či dělat, pak bude "konec světa" a "restart" vesmíru ála prostoru.

Když se mrknete na dokument "Co my jen víme", třeba Vám trochu blýskne v hlavě Povídá se tam mimojiné, že ve své podstatě objekty v drobnohledu vlastně nejsou nic, jen magnetické síly...

Poměrně složité na vysvětlení

Prostě prostor je něco jako uměle vytvořené akvárko... A my rybky v něm Akvárko bez rybek sice může existovat, ale jeho vytvoření bylo zbytečné

Samozřejmě, že jsem blázen Mějte se.

[sokrateus]

K první části: ...

1. část odpovědi:// objeví se ve větší či menší míře gravitace kvartonů, která je běžně připisována vakantu// Až na záměnu slova gravitace za slovo excitace, mohu jen souhlasit.
//mám-li věřit Vám tak nemohu věřit ničemu druhému, všem knihám co mám, všem údajům a vysvětlením, co mohu najít v češtině na internetu, všem profesorům a učitelům na všech vysokých školách celého světa, veškerým textům o fyzice a pod//
Pane Schneidere, víte co se říkalo za bolševika, když někdo z nich vybočil z řady: straně věřte, soudruzi! Pokud chcete bezmezně „věřit“ autoritám, tak můžem zakončit tuhle debatu. Preliminace víry znehodnocuje jakoukoliv diskusi. Ale doporučil bych Vašemu zájmu knihu Lee Smolina: Fyzika v potížích. (Najdete ji v jihlavské vědecké knihovně).Některé výroky autora jsem použil do úvodu mého povídání o kvartonech. I výroky R. Feynmana a P. Diraca o renormalizaci stojí za Vaši pozornost.
// Co se týče posunů, není jen rudý posuv, ale také modrý// Jo, ale ten modrý posuv se týká jen blízkých zdrojů, kde jde opravdu jen o jejich vzájemné dopplerovské pohyby. Nejčastěji uvnitř Galaxie. To není kosmologický posun.
// Existuje hvězdářská spektrometrie na základě níž se zjišťují chemické prvky na vzdálených vesmírných objektech. Taková měření jsou asi též, díky kvartonové struktuře vakua a jejího působení na fotony, vadná?// Tohle jste snad nemyslel vážně. Spektrální čáry prvků a hlavně jejich rozteče se posouvají k červenému konci, ale jejich charakteristika se tím nemění! S tím už si astronomové vědí rady. Víte-li pak, že tzv. kvazary mají vlastně už nejintenzivnější část emisního spektra v radiové oblasti? Mají už světelné spektrum tak „obroušené“, že k nám dochází jako radiové vlny. To sou paradoxy!
// K Všehomíru a vesmírům v něm. Podstatný a základní rozdíl je, že každý z nich má svou vlastní genezi-čas svého vzniku, trváni a zániku, svou individuální historii,// Tohle se dá přece říci o jednotlivých oblastech tohoto vesmíru, aniž pro to budu hledat nové pojmenování těchto oblastí. Víte-li pak, že i v naší Galaxii průběžně z protoglobulí vznikají nové shluky hvězd a souběžně jiné končí svoji svítivou hvězdnou existenci? Máme proto nazývat tyhle oblasti nějakými minigalaxiemi uvnitř Galaxie? Takhle byste mohl označit i hvězdokupy jako jiné galaxie. Tudy cesta nevede!
//. Nelze být věčně mladý nebo stále stejný. Takže by některá metagalaxie, díky gigamiliardám roků svého obrušování kvartony měla mít tak velký rudý posuv, že by byla viditelná jen nějakým specielním přístrojem.//
Tady už jste úplně ‚mimo reálný obraz‘. Nic, ani to zrnko prachu není věčně nečinné; zůčastňuje se koloběhu hmoty, stává se součástí mezihvězdného, nebo mezigalaktického prachoplynového oblaku, „zdrcne“ se do rodící hvězdy, vybuchne jako nova, je zachyceno planetárním prachem stane se z něj planeta, atd,atd, furt se něco děje, pane Schneidere. A s tou metagalaxií jste vedle jak ta jedle: posuv jejího spektra přece nezáleží na stáří, ale na její vzdálenosti. No, jo, Vy jste pořád v zajetí té expanze vesmíru. No, s tím už nic nenaděláme. To až prý zem „vytahne“
Přeji Vám hezký, mým majlem nezkažený, večer. JKzJ

[Schneider]

K poslední větě:
Teď jsem si Váš článek ještě jednou přečetl a došlo mi , že v této větě jde možná i o gravitaci, jedině tato síla je tak jemná a má tak daleký dosah. Takže také teoreticky: Existuje vůbec nějaký kvarton, řekněme jen v prostoru našeho Vesmíru v základním stavu bez exitace? Pokud ne tak jejich protoely se v celém jeho prostoru nenachází na svém energetickém dně.
Jestliže energie fotonů je kvartony obrušována pak ji získávají kvartony. Takový kvarton je v tomto smyslu cosi jako pilná včelička pyl a medovici sbírající. Co kvartony s takto získanou energií dělají. Jsou místa ve Vesmíru - třeba Slunce - kde je takového záření víc než mnoho. Tam kvartony musí být získanou energií nasyceny až k prasknutí.
Stále mám problém s tím, zda existuje částice, která by mohla projít pouze jediným kvartonem.
K modrému posuvu - skutečně se nenachází i velmi vzdálené objekty, které se k nám přibližují? Ne, že by jich bylo mnoho. I celá naše galaxie se někam těžko uvěřitelnou rychlostí řítí určitě také proti jinému tělesu. Na začátku roku bylo družicí Chandrou pozorováno setkání dvou kup galaxií, které za sebou nechaly v místě střetnutí černou hmotu. Jaký barevný posuv mohl být pozorován hypotetickým hvězdářem na jednom z těchto těles? Asi modrý. Taže v tomto případě musely nejspíš kvartony fotonům energii přidávat, nikoli ubírat. Taže se nezlobte stále Vaší představu skladuji mezi ano a ne.
Zdravím JSCH

[Schneider]

Jeden světelný rok je jednotkou vzdálenosti nebo stáří? Anebo obojího?

[poota]

K modrému posuvu - skutečně se nenachází i velmi vzdálené objekty, které se k nám přibližují? Ne, že by jich bylo mnoho. I celá naše galaxie se někam těžko uvěřitelnou rychlostí řítí určitě také proti jinému tělesu...

Jestliže se vesmír rozpíná, tak se všechny objekty musí od sebe vzdalovat. Ale dala by se vypustit raketa, která by se od nás mohla (s rudým posunem) vzdalovat, pak se otočit a vzít to s modrým posunem zpátky. A kdyby náhodou měla tu zpáteční cestu podstatně delší, než cestu tam, tak by to rozpínání bylo na sichr.
Světelný rok je jednotkou vzdálenosti. Jako časová míra je použitelný taky, ale rovná se kterémukoli jinému roku, třeba i slimáčímu.
Zdravím - poota

[sokrateus]

K poslední větě: ...

Pane Schneidere, Vy se mi ulejváte.Před týdnem jste napsal, že si to moje povídání přečtete, ale nějak to zanedbáváte. Někde je tam zkraje napsano, že v reálném světě teoreticky neexistuje jediný kvarton v nulitním stavu. Gravitační pole je vlastně složené hmotové pole ode všech vakantů v daném prostoru. A protože víme, že gravitační pole prostupuje celý REÁLNÝ prostor, tak v něm nemůže existovat jediný nulitní kvarton. Taková je moje hypotéza.
// Stále mám problém s tím, zda existuje částice, která by mohla projít pouze jediným kvartonem//
Všechny částice, resp. jejich vakanty, procházejí postupně vždy jen jedním kvartonem (hustota kvartonů je řádově tisíckrát spíš vícekrát větší než hustota vakantů v atom. jádře). Jiná situace je s jejich hm. poli. Ty se v prostoru prolínají (jinak by ani nevzniklo složené, neboli gravitační pole). Uvědomte si, prosím, že každou elem. částici tvoří submrňavý vakant,(řádově Rv<10-19 m), kdežto technický rozměr nukleonu je asi 10-15 m. Jinak teoretický rozměr částice, tj. jejího hm. pole, je nekonečný. To je teoretický rozměr, ve skutečnosti bude reálný dosah hm. pole vakantu tam, kde energetický rozdíl mezi sousedními kvartony klesne pod Planckovo nejmenší kvantum. (Ani teď nevím kolik to je, ale to není pro válku důležitý). Pane Schneidere, reálné přibližování těles je samozřejmě provázeno modrým dopplerovským posuvem, ale to není všesměrový kosmologický posuv!!!. Pokud mermomocí nechcete ty dva případy chování rozlišovat a trváte na tom,že rudý posun je způsoben „úprkem“ galaxií, já Vás v tom rád nechám. Můj zájem je upřen především do mikra světa. Obrušování fotonů je jen taková ‚příležitostná‘ reálná bokovka. Že musí nutně docházet ke ztrátám přenosu světelných vln snad nepochybujete i když to kosmologové ignorují. A že ty ztráty musejí ohřívat přenosné prostředí, to je také fakt i když to titíž lidé ignorují.. Tak mi to logicky vysvětlete!
Jeden světelný rok je VZDÁLENOST, kterou urazí světlo, obecně elmag. vlna, za jeden pozemský rok. To jen v pokleslých písničkách se zpívá, že ‚na ni (chudák) čekal celý světelný rok‘. Protože textař je přesvědčen, že sv. rok je mnohonásobně delší než obyčejný. Inu, textaři nebývají moc obeznámeni s přírodní vědou a tuctový posluchač snadno podlehne té iluzi. Zdraví JKzJ

[Návštěvník]

K prvnímu odstavci: jsem hrdý na to, že se mi konečně podařilo dojít svou vlastní úvahou ke shodě s Vaší. a zejména, že se mi podařilo odhalit GRAVITACI ve Vaší hypotéze přes množství nesouhlasných vykřičníků. Takže závěr: Žádný kvarton v prostoru není bez vějšího gravitačního působení na své okolí.
Ta obrušovací hypotéza má pro mně více nejasností, které mi zatím brání jí vzít za pravdivou. Jestliže po miliardy světelných let ( nejde o můj rok, ale rok fotonu ) je letící foton kvartony obrušován o svou energii, tak si asi neuvědomujete, že toto tvrzení je v rozporu s kvartovkou. Jak zařídíte, aby, když vlítne vakant fotonu do kvartonu a z druhé strany vylítne jemu odpovídající vakant, měl tento o kvantum energie méně ? Jestliže by se průchodem vakantu fotonu kvartonem zmenšila jeho energie, tak ji může získat jedině kvarton. To by pak kvartony nemohly hrát jako struktura roli neutrální, ale musely by se projevovat jako reálná hmotná struktura. Čím více vakantů částic by kvartonem prošlo tím více energie by musel získat. Může ji proměnit na teplo?
Mohl bych vám zadat jednoduchý příklad? Je poz. A a ve vhodné vzdálenosti poz. B. Od A se k B vhodnou rychlostí pohybuje zářící objekt. Jeho fotony letí od A k B svou obvyklou rychlostí a jsou energeticky obrušovány. Můžete popsat co vidí a co zjistí oba pozorovatelé na svých stanovištích?
Ještě: Nemůže se na celkovém efektu podílet obojí - Dopller i obrušovačka?
K panu Pootovi: Ta záležitost s Chandrou a tím co zjistila je pravda. Jen je možné, že to bylo už loni. Ale na netu lze o tom najít článek. Mnohokrát jsem se ptal a snažil najít vysvětlení,ale žádné nemám. Protože když se takto masivní, jedny z největších objektů Vesmíru, mohou chovat, tak je něco s tím dogmatickým průběhem rozpínání v nepořádku. Nejspíš má jeho historie jiné než oficiální story. (Poznámka: Šlo o potvrzemní existence temné hmoty.)

[sokrateus]

K prvnímu odstavci: ...

//Jak zařídíte, aby, když vlítne vakant fotonu do kvartonu a z druhé strany vylítne jemu odpovídající vakant, měl tento o kvantum energie méně ? Jestliže by se průchodem vakantu fotonu kvartonem zmenšila jeho energie, tak ji může získat jedině kvarton.//
1/Já to nezařizuji. 2/ foton nemá vakant, není to klasická elem. částice, která se může, díky vakantu, pohybovat podsvětelnou rychlostí. Foton je jen lokální excitace kvartonu přes který přechází.
// To by pak kvartony nemohly hrát jako struktura roli neutrální, ale musely by se projevovat jako reálná hmotná struktura//
Ano, kvartony jsou reálná hmotná struktura a je jimi vyplněn celý prostor, takže celý vesmírný prostor je svým způsobem reálná hmotná struktura. Básnicky by se to dalo nazvat: kvartonové moře, nebo také oceán, ten je větší. S tím obrušováním je to asi takhle:není to lokální, natož bodový jev, spíš makroobjemový. Představuji si, že zde hraje roli rozhraní pro různé hustoty kvartonů v prostoru. A na těchto rozhraních dochází k těm energetickým ztrátám. Moje filozofie toho jevu vychází z přesvědčení, že žádné materiální prostředí není absolutně bezztrátovým. V důsledku toho dochází logicky k ‚oteplení‘ těchto rozhraní „obroušenou“ energií a jejich oteplení nad okolní úroveň vede k sekundárnímu záření těchto ‚teplejších‘ oblastí. Samozřejmě, že teplotní úroveň tohoto záření se blíží 0°K, což odpovídá RZ.
// fotony letí od A k B svou obvyklou rychlostí a jsou energeticky obrušovány. Můžete popsat co vidí a co zjistí oba pozorovatelé na svých stanovištích?
Ještě: Nemůže se na celkovém efektu podílet obojí - Dopller i obrušovačka?//
Ano, to jistě může. Záleží na rychlosti sbližování a na vzdálenosti A od B. Doppler záleží na rychlosti a obrušování na vzdálenosti. Za vhodných podmínek vzdálenosti a rychlosti se mohou oba protichůdné spektrální posuvy anulovat. Takže pozorovatel může vidět jak zčervenání, tak modrání a taky prd.
Anonyme, neměl byste se do diskuse nějak pojmenovat? JK

[Schneider]

Jakoby se i Vám nepodařilo být také občas anonymem.
K ,prdu,: Je fakt, že jsem nenapsal o pozorovatelích, že jsou vidoucí, takže je možná i varianta, že jsou slepí. Foton tedy není částice je jen EM vlněním, které na cestě miliard světených let k pozorovateli rudne, přicházejíc o svou energii. Díky tomu se kvartonový oceán ohřívá a jeho teplota je rovna asi RZ. Jenže u RZ nejde ani tak o jeho teplotu, ale o informace, které jsou v něm skryty. Navíc mnoho vzdálených objektů anebo celá oblast Vesmíru se zkoumá v oblasti velmi tvrdého a rentgenového záření. Jde o vzdálenosti na nichž by měl být rudý posuv fotonů zcela zřejmý. Jakou muselo mít frekvenci záření zdroje jestliže po mnoha světelných letech dorazilo k detekčnímu zařízení jako tvrdé rentgenové záření? A co na to exitace kvartonů? Jak na všechna současně působící fyzikální pole svou exitací kvartony reagují? Měl by být rozdíl mezi exitací gravitační a EM.
U částic elektrický náboj hraje velkou roli. Jak takové přitahování nebo odpuzování ve kvartonovém světě probíhá? Na silnou sílu působící mezi částicemi v mikru se ani neptám, jsem přesvědčen, že kvartonová hypotéza pro ní nemá vysvětlení.

[sokrateus]

Na mou duši, na psí uši, že jsem Vás, pane Schneidere, nepoznal. Ale totálně jste mi zkazil vánoce; já jsem chvíli žil v domnění, že mojí kvartonové hypotéze aspoň jeden člověk na této planetě uvěřil. Tak tedy zpátky do reality!
// Jenže u RZ nejde ani tak o jeho teplotu, ale o informace, které jsou v něm skryty.//
Pane Schneidere, nebuďte tajnůstkář a svěřte se: jaké informace, kromě ůdajích o hustotě, směrů šíření a teplotním rozsahu to mystické RZ přineslo. Oprostťe to, ale prosím, od kosmologické interpretační omáčky. Jen čísla, pane Schneidere! Nic jiného to RZ už z principu nemůže přinést. //mnoho vzdálených objektů anebo celá oblast Vesmíru se zkoumá v oblasti velmi tvrdého a rentgenového záření. Jde o vzdálenosti na nichž by měl být rudý posuv fotonů zcela zřejmý. Jakou muselo mít frekvenci záření zdroje jestliže po mnoha světelných letech dorazilo k detekčnímu zařízení jako tvrdé rentgenové záření? A co na to exitace kvartonů?//
No, co by? Jsou v pohodě. Žádné známé „tvrdé“ záření není dost tvrdé, aby způsobilo úplnou destrukci kvartonu. Pokud takové „tvrdé“ záření existuje, tak se prostě nedostane dál než na vzdálenost dvou kvartonů. Prostě ten nejbližší kvarton rozloží na „součástky“ a tím končí jako záření (foton). Tohle přece známe z oblíbených „her“ na urychlovačích; srazí-li se dvě dostatečně energické částice tak, že úroveň excitace kvartonů mezi nimi dosáhne velikosti energie/hmotnosti 4 volných protoelů, tak se ty protoely jednoduše a samostatně vydají „do světa“ každý na jinou stranu. To je vše. A experimentátoři mají nevýslovnou radost jak vyrobili nové částice. Tzv. kinetická energie/hmotnost elem. částic totiž vždy “sídlí“ u ‚volantu‘ tj. vpředu ve směru pohybu elem. částic a je vyjádřena zvýšenou excitací kvartonů jejich polí.
O el. nábojích jen tolik: KH rozlišuje 3 typy antipodity: nábojovou, hmotnou a grupovou. Nábojová se prezentuje natáčením kvartonů, tj. jejich polarizací. Protože antipody všech typů k sobě ‚tíhnou‘ tak i nábojové antipody se nejvíc kamarádějí se svými antipody. Takže takový vakant (p) polarizuje okolní kvartony tím způsobem,že je k sobě natáčí jejich zápornými náboji tj. protoely(p‘). No, a s těmahle antikamarády rychleji navazují kamarádčoft a rychle se spojují s takovým polarizovaným kvartonem. Teď si představte, že v tom prostoru se nalézá ještě jiný vakant s opačnou polarizací náboje, který také rád natáčí kvartony. Takže oba prostorově oddělené náboje si natočejí mezilehlé kvartony antipodními náboji k sobě a přechody obou nabitých vakantů k sobě probíhají mnohem rychleji. No a fyzicové z toho vyvodili, že elmag. interakce je silnější, než základní interakce, hmotová, gravitační.
//Na silnou sílu působící mezi částicemi v mikru se ani neptám, jsem přesvědčen, že kvartonová hypotéza pro ní nemá vysvětlení// Děláte chybu, že se neptáte. I když tím opět prokazujete nedbalost ve čtení KH. Tam se někde přece praví, že za silnou jadernou interakci je ‚zodpovědná‘ grupová P-N antipodita. Znáte nějaké skutečné atomové jádro (mimo „jádra“ vodíku) které by mělo jen jednu složku nukleonů? Ideální by v tom případě byla jádra jen ze samých neutronů; neexistují! Proč? Jen tak naokraj: Víte proč je elektron považován za nejstabilnější částici? Nehádejte, prozradím Vám to: protože protoely (p‘) a (n), které spolu tvoří vakant elektronu, jsou svázány dvěma antipodními vazbami: hmotovou a grupovu. To je 2. nejsilnější vazba po kvartonu; tam působí 3 vazby.
Myslím, že pro dnešek to stačí. Zdraví Vás JKzJ

[Schneider]

K prvnímu odstavci: Kdybych věděl, že Vás tak připravím o radost zůstal bych pro Vás už navždy anonymem.
K druhému:,, Osvobozené fotony si odnášejí známky z pouze několika posledních interakcí a vypovídají tak o podmínkách panujících přesně 379 tisíc let po vzniku vesmíru. ,, Citace z množiny toho co jsem na netu našel.
To je jeden s argumentů. Přesnější, komplexnější informace z první ruky jsou na netu v andličtině. Tedy bohužel ne pro mně.
Poslal jsem Vám obrázek, nevím jestli jse ho dostal.
Dále: ,, Takže oba prostorově oddělené náboje si natočejí mezilehlé kvartony antipodními náboji k sobě,,. K Vašemu výroku: V kvartonu je jediný záporný element. Kvartony plavou V Diracově oceánu prázdnoty, jak mi bylo řečeno, jsou v prostoru volné, nemají mezi sebou konkrétních hranic a protože jejich protoelementy jsou, tak jak je obvyklé, více prázdné než hmotné, tak nemám pocit,že paradox prázdného prostoru je jejich existencí vyřešen. Jediné co o interakcích mezi kvartony mimo exitaci vím je, že se občas vrtí a pošťuchují. Tedy paradox totálně prázdného prostoru trvá.
,,Takže oba prostorově oddělené náboje si natočejí mezilehlé kvartony antipodními náboji,, - Váš text. Nejde mi o vysvětlení s nímž citát souvisí, ale o to, že i samy kvartony by měly k sobě zaujmout přesné polohy a přimykat se k sobě, díky jednomu zápornému protoelu, který vlastní, objevuje-li se u nich díky exitaci gravitace. A ty, jak jsme se shodli, jsou takto exitovány trvale.
Podle toho co jsem asi zase špatně pochopil, všechny druhy fotonů od ultra dlouhého až po rentgenové nebo ještě kratší, vše co má energii a není kvartonem, může kvartony pouze exitovat. Jak tato záření rozezná přístroj, který není ničím jiným než souborem vakantů vnořeným do kvartonového prostoru? Jakým způsobem jsou mu předány ( fotony vakantům přístroje) informace, které jsou v EM poli obsaženy? Jinak, jakým způsobem tyto informace kvartony přenáší. třeba polarizaci?) Když jste názoru, že fotony nejsou nositeli informací, pak mobilním telefonem komunikujete asi prostředníctvím záhrobí a rádio funguje nejspíš přes Eden. JSCH

[sokrateus]

// K Vašemu výroku: V kvartonu je jediný záporný element. Kvartony plavou V Diracově oceánu prázdnoty, jak mi bylo řečeno, jsou v prostoru volné, nemají mezi sebou konkrétních hranic a protože jejich protoelementy jsou, tak jak je obvyklé, více prázdné než hmotné, tak nemám pocit,že paradox prázdného prostoru je jejich existencí vyřešen. Jediné co o interakcích mezi kvartony mimo exitaci vím je, že se občas vrtí a pošťuchují. Tedy paradox totálně prázdného prostoru trvá.//
Ten výrok je, jak s oblibou tvrdí politicové, asi vytržen z kontexu. Už v prvních charakteristikách kvartonů píšu, že kvarton tvoří dva antipody (grupy P) s el. náboji opačných polarit a dva (grupy N) bez el. náboje. Takže v úplném kvartonu jsou vždy dva protoely s opačnými el. náboji. Jinak by vlastně ani nemohlo dojít k polarizačním pohybům uvnitř kvartonů při t.zv. posuvném proudu. O prázdnosti prostoru se nejlépe přesvědčíte když rázně bouchnete pěstí do stolu. To co Vám zdemolovalo vazy kloubů jsou ty mrňavý kvartonky, nebo že by jen „prázdnota“? Pane Schneidere, ačkoliv jste jako anonym prohlásil, že už jste pochopil KH, není tomu tak. Jinak byste věděl to co tady porád troubím: elem. částici tvoří nedílný celek mikroskopického vakantu a jeho makroskopického pole excitovaných kvartonů, které teoreticky sahá až někam k Alláhovi. Takže, když letí vakanty Vaší pěsti vstříc vakantům Vašeho stolu, tak jsou odraženy rozezlenými kvartony tvořící hm. pole vakantů stolu. Jinými slovy: i to rozsáhlé hmotové pole vakantů stolu tvoří součást elem. částic. Tedy mylná je představa, že atom tvoří nějaká mrňavoučká kulička něčeho uprostřed a kolem ní široko,daleko pusto, prázdno. A kolem té prázdnoty že obletují ještě mrňavější kuličky elektronů. Jinak nic než prázdno, prázdno, prázdno. Až k těmhle smutným koncům vedou klasické představy o „kuličkové“ hmotě!

// Osvobozené fotony si odnášejí známky z pouze několika posledních interakcí a vypovídají tak o podmínkách panujících přesně 379 tisíc let po vzniku vesmíru. //
No, to je nádhera. Tak von takový jeden foton je vlastně úplná cestovní kronika ze které se dá číst, (samozřejmě, že jen anglicky) jak to tenkrát ve vesmíru vypadalo v roce 379 000 let po Kristu,ehm, teda po BB (nesplést s iniciálami Brigitte Bardot). Já truhlík, si myslel, že každý foton nese pouze stavovou „informaci“ o míře své excitace, tedy své hmotnosti. Takže ony vlastně fotony, které mají excitaci odpovídají vlnové délce např. 0,525 mikrometru jsou pro informaci hominida obarveny na zeleno, fotony s kratší vlnovou délkou jsou celé modré až na fialové boty a naopak ty s tou delší „sukní“ ji mají úplně červenou. A třeba fotony vypouštěné mobilem cestují luftem ve tvaru hlásek a samohlásek,(stačí jen číst), zatímco televizní fotony jsou posety drobnými kousíčky televizních obrázků. Zase jsem o něco chytřejší!
Teď vážně: Aby nesly fotony nějakou užitečnou informaci, kromě o stavu své excitace, musíte jich vypustit víc v nějaké konfiguraci (jako modulaci proudu fotonů). Teprve tato konfigurace, neboli uspořádání sledu fotonů, přenáší užitečnou informaci všech možných typů. Tedy i ty hlásky a samohlásky z mobilu i dílčí body TV obrazů. JKzJ
P.S. žádný obrázek jsem nedostal. Poslal jste ho prostřednictvím SZ?

[Merlin]

Vakant v tomto modelu vstupuje do kvartonu kolmo, a to znamená, že další "vyražený" vakant může vylétnout jen ve stejném směru, ve stejné přímce, ale nikdy nahoru nebo dolů nebo do stran, čili kolmo ke směru příchodu iniciačního vakanta. Znamená to, že je zde nekonečné množství paralelních hladin, mezi nimiž nemůže docházet k výměně, nebo to vidím špatně?

P.S. Rád bych upozornil, že první dvě části Sokrateovy hypotézy vyšly ve WM magazínu číslo 93. Další dva vyjdou v připravovaném čísle 94.

[spaceball]

Vakant v tomto modelu vstupuje do kvartonu kolmo, a to znamená, že další "vyražený" vakant může vylétnout jen ve stejném směru, ve stejné přímce, ale nikdy nahoru nebo dolů nebo do stran, čili kolmo ke směru příchodu iniciačního vakanta...

Že by kvartonový biliár? Ohyb světla hrát trochu s falší... O pohybu ve směru výsledné asymetrie součtového pole je tuším pár stránek nazad.

[sokrateus]

Vakant v tomto modelu vstupuje do kvartonu kolmo, a to znamená, že další "vyražený" vakant může vylétnout jen ve stejném směru, ve stejné přímce, ale nikdy nahoru nebo dolů nebo do stran, čili kolmo ke směru příchodu iniciačního vakanta. Znamená to, že je zde nekonečné množství paralelních hladin, mezi nimiž nemůže docházet k výměně, nebo to vidím špatně?

Myslím, že to vidíte dobře, až na ty paralelní hladiny; na ty valím voči jak bulík. Také s tím vylétnutím to asi nebude tak horké. Ony ty kvartony jsou dost těsně vedle sebe, takže spíš to bude předávání vakantu "z ručky do ručky". Tak nějak si to představuji, ale kdo ví jak to ve skutečnosti probíhá.
Dnes jsem pro Vás i ostatní 'příznivce' kvartonů připravil moc zajímavý 'bonbonek', který mne doslova "poslal do kolen".

Výňatek z včerejší obšírnější odpovědi vedoucího pracovníka z Fyzikálního ústavu AV ČR

„ Jde o to, že hustota energie vakua kvantové teorie
elektromagnetických, slabých a silných sil, je sice nepatrná z hlediska
makrosvěta, ale gigantická v okamžiku, kdy ji vezmeme jako zdroj
gravitace, přesněji řečeno antigravitace. Energie kvantového vakua je
totiž dynamickou podstatou tzv. kosmologické konstanty, kterou do obecné
gravitace zavedl Einstein. Tato kosmologická konstanta má za následek, že
rozpínání prostoru se zrychluje, což je v souladu s pozorováním, ale
hodnota kosmologické konstanty, kterou předpovídá dnešní kvantová teorie
pole, je tak obrovská, že bychom dávno neměli existovat. Toto je hlavní
problém současné moderní fyziky. Říkáme-li, že vakuum není
prázdné, je to určitě pravda, ale měli bychom upřímně dodat,
ale moc mu nerozumíme“.
Co k tomu dodat, pánové? Neměli by začít ve Fyzikálním ústavu povinně studovat kvartonový model vakua?