Magnet není ani pružina, ani akumulátor. Magnet je "zmražená" anomálie.. stav hmoty, jehož bylo dosaženo "vykloubením" vazeb za neobvyklých podmínek. Abychom pochopili oč se jedná, musíme mít jasno v tom, co je to "energie". Všichni o ní bez ustání mluví, ale nikdo neví, co to vlastně je.
Pro sebe si to shrnuji takhle:
Velmi zjednodušeně řečeno, energie je jev provázející vybalancování nerovnováhy, nějakého narušeného stavu nebo změnu stavu či skupenství hmoty. Entita energie jako taková neexistuje. Tyto změny stavu jsou pak měřitelné jako teplo, proud, napětí apod. Po egalizaci je všechno opět v klidu
Například - použijeme změnu stavu - zvedneme do výšky závaží (vynaložíme práci) vzniká nám energetický potenciál, což je něco jako možnost použít určité množství energie, protože víme, že když to závaží pustíme, projeví se díky gravitaci určité množství energie dané vahou závaží, výškou ze které jsme ho pustili a gravitačním zrychlením. To všechno umíme vypočítat.
Vraťme se k magnetu.
Jakmile pustíme cívkou navinutou okolo vhodné feromagnetické slitiny silný proud, dojde v tomto materiálu k násilné změně, která je za normálních okolností nevratná. Jinak řečeno, vyrobíme nerovnováhu, narušíme stav hmoty, která se ovšem bez vnějšího přispění nemůže sama "zahojit". Víme, že magnet lze demagnetizovat v podstatě třemi způsoby - vibracemi (údery), zahřátím na jistou teplotu (Curieho mez) a pak ještě obrácením způsobu, kterým jsme magnetizovali.
To by byla zhruba podstata. Co se skutečně odehraje v hmotě magnetizovaného materiálu, o tom se vědci pořád přou, ale ještě nikdo tomu tak docela nepřišel na kloub.
Takto vzniklý magnet po celou dobu nedělá nic, než že se jeho materiál pokouší dostat do normálního stavu. Jakoby se snažil ze sebe něco vyhnat, a na druhou stranu něco natáhnout. Markantní je to u materiálů, které mají stejné nebo podobné složení. To, co pozorujeme není nic než snaha o "uzdravení" provázená výronem a současně nasáváním "čehosi" z blízkého okolí. Jakýkoli magnetizovatelný předmět se pak stává součástí takto postižené hmoty a plocha výměny se zvětšuje, silové působení se zmenšuje a u vhodných kovů působení navenek ustává.. mluvíme pak třeba o nasycení jádra.
Magnet není pružina, za pružinu můžeme považovat spíše cívku a kondenzátor za plynový tlumič.
Zmíněné magnetizovatelné látky, povězme železo, mají schopnost se magnetizmem "nasytit" - prostě ho vcucnou do sebe. Co se ale stane v okamžiku, když magnet prudce odtrhneme od železa? Kam zdrnou ti "magnetíci", kteří tam předtím přelezli? Rozptýlí se do okolí.
Jestliže tedy takový kousek železa omotáme cívkou, přiložíme magnet a rychle ho odtrhneme, zachytí cívka prchající "magnetíky", kteří se v jejím kovu srazí s pochrupujícími elektrony, rozvibrují je, a... podle délky drátu omotaného kolem železa .. na koncích cívky naměříme napětí a na zátěži proud.
To všechno je záležitost mezi elektrony a fotony ("magnetíky"), protože foton zdaleka neznamená jen světlo. Čili, magnetické fotony prchající ze železa podnítí pohyb v nemagnetickém vodiči a na konci se promění na fotony tepelné, světelné.. podle zátěže.
Zprostředkovatelem výměny energie (a máme tady to slovo, protože se něco děje) mezi elektrony různých materiálů jsou fotony. Pokud jich použijeme jako společného jmenovatele rychle zjistíme, že vlastně elektrické jsou úplně všechny jevy.. že se jimi dá vysvětlit i celá chemie, a konec konců i složení hmoty.
K magnetu.
Foton je dipól, tzn., že sestává ze dvou přesně stejných částí, z nichž jedna má kladnou a druhá zápornou polaritu. Podle mého názoru stav, jemuž říkáme magnet, jakýmsi způsobem vyvolá oddělení těchto entit, které se ale nemohou spojit, a co víc, žádná z nich nemůže opustit svůj protipól, který se zúčastňuje na procesu. Možná, že je zde možnost výměny s prostředím, ale stav musí vždy zůstat 1:1. Změna, kterou jsme vyvolali v materiálu, se tedy chová jako něco, co nedovolí násilně vypuzeným fotonům návrat k elektronům, jejichž jsou součástí.. Tyto elektrony pak víří zbavené náboje v magnetizovaném materiálu.. a jejich rozštěpené fotony bzučí okolo jako roje včel, kterým někdo ucpal česno. Z jakéhosi důvodu se ale nemohou spojit a dostat dovnitř. Přivodila změna materiálu magnetizováním stav, za nějž se elektrony nemohou "domluvit" s fotony, a vysílají zmatečnou informaci?
Fotony elektronům slouží jako "závaží", jichž využívají k změnám poloměrů drah okolo atomů. Rádius takové dráhy je v každém materiálu jiný, tzn. elektron musí přibrat nebo naopak "shodit" na váze, aby si zachoval hmotnost odpovídající inercii na takové dráze. V některých materiálech je poloměr oběhu větší, v některých menší. Magnetizace jakoby předstírala, že postižený materiál má menší hustotu, i když to není pravda.. hmm. Asi tak.
Koukám, že jsem se zase nějak rozkecal

Ale třeba to někoho přivede na jiné myšlenky. Protože.. už nesčetněkrát se stalo, že někdo usiloval o nějaký cíl.. a nedosáhl jej.. jenže cestou narazil na spoustu velmi užitečných věcí a poznatků. A TOTO je smyslem bádání. Bádat, ale nehledět jen do dálky, kde je jakýsi cíl, který všichni považují za nedostižitelný.. Chce to jít krůček po krůčku a hodně dobře se dívat. Na konci budete mít spoustu nových poznatků a velmi cennou znalost toho, co nejde. To, co si člověk sám ohmatá a ověří, nejde nahradit vůbec ničím.
The hardest part of being a teacher is not teaching what I know but knowing what not to teach.
-----------------------------------------------------