Prostor

[sokrateus]

Vadilo by mi kdybych se vracel asi tak o 20 let zpátky k myšlenkám L. de Broglieho. Mě tehdy na počátku mé fyzikální anabáze inspirovaly k řešení interference korpuskulí na dvojštěrbině. Vždyť jsem Vám minule napsal: "S tím Lojzou de Broglie bych si rád pokecal, viděl ze všech fyziků 1. poloviny 20. století nejdál. Jenže už je 22 roků 'na pravdě boží'." Ovšem ani ten Lojza tenkrát nevěděl jak "přišpendlit" ty jeho hmotové vlny k částicím. A na tom ta jeho idea ztroskotala. Bohužel, nevěděl nic o hmotových polích částic. Tenkrát, naopak, "díky" Einsteinovi, považovali částice za bodové a vakuum za prázdný prostor . Pak z toho měli kocovinu a léčili ji renormalizací. Sám moudrý Dirac ji prohlásil za hnusnou metodu. Podobně smýšlel o něco později i Feynman.
Mě naopak interference částic přirozeným způsobem zapadá do mozaiky struktury vakua. Souhlasím s Vámi, že rychlost světla je charekteristickou korespondenční rychlostí ve struktuře vakua a té struktuře je třeba přiznat hmotnost. Trochu se rozcházíme v pohledu na formu hmotnosti. Já ji považuji za anomálii struktury prvků vakua; porušení homogenity a symetrie vakua. Můj princip hmotnosti říká: hmotnost se objevuje všude tam, kde došlo k porušení homogenity a symetrie ve struktuře vakua. Reprezentantem takového narušení symetrie jsou vakanty, čili nějak "zmračené", neúplné kvartony.
"Rozpady" částic možná snadno vysvětluje vlnová teorie, ale nejsnadněji a nejpolopatičtěji to vysvětluje kvartonový model. Takové mnohačetné clustery při srážkách na urychlovačích, lze snadno vysvětlit jako "bourání" struktury vakua, čili kvartonů. Dodáte-li do místa srážky obrovskou energii na "roztrhání" mnoha kvartonů na jednotlivé protoely získáte mnohočetné trsy jak jednotlivých protoelů (nukleonů) tak širokou škálu všelijak 'narychlo' pospojovaných protoelů (duonů, trionů tetronů i kvintonů). Tohle doprovodné "smetí" se rychle rozpadá na stabilní formy vakantů, t.j. nukleonů a základních leptonů.
Jen tak naokraj: co drží pohromadě Váš a Navrátilův 'vlnový balíček' částic. Přemýšlel jste někdy o tom? Na tom přece padla de Broglieho teorie!

[Schneider]

Netvrdím, že de Broglie vyvinul komplexní teorii, na to je tato záležitost příliš složitá. Snad proto se dalším do ní nechce anebo tací jsou a málokdo o nich ví. Jenže, když řeknete kvarton, protoel nebo kulička jde vždy o něco co lze popsat jak se jeví, svými vnějšími vlastnostmi. Ale není to popis toho čím kulička, protoel skutečně je, chybí to nejdůležitější, popis jejich vnitřního ustrojení. Protoelem lze nazvat cokolivi tygra, řízek anebo kus uhlí. Bez řádné definice jeho vnitřních i vněšjších vlastností protoelu si lze za něj dosadit mnoho různého a nelze s jistotou potvrdit jeho autentičnost. Takže je z velké části noname. Navíc nelze nijak vyloučit, že nemá žádné další nepředvídané vlastnosti, které mohou zcela změnit hypotézu. A to je podstatné.Skutečně nevím o jiné možnosti existence hmoty než jsou kmity a soubory různých druhů vlnění. Navíc vlnová teorie je mnohem reálnější přes všechny své nedostatky než mnohé jiné modernější.
..... jak "přišpendlit" ty jeho hmotové vlny k částicím... To nemůžete myslet vážně. Všechny částice na sebe svými kmity působí a kmity druhých ovlivňují - to je princip gravitace a také její jemnosti a dalekosáhlého působení. Kmitočtový mód částice je samotnou částicí! Nic se nepřišpendluje k něčemu. Trajektorie pohybu částice je ovlivńována přítomnosti módů ostatních částic, při čemž jejich vzájemné působení je statistickým součtem přítomnosti a rozmístnění ostatních částic v prostoru. Všechny částice v celém prostoru Všehomíra o sobě ví! Vytvoření takové teorie bude obrovským kusem práce a představuji si, že jde o teorii podobnou akustice, o vlnění s miniaturními kmity, ale s obrovskou energií. Takové vlnění vnímáme jako hmotu. Struktura vakua musí umět tyto balíčky-módy částic distribuovat po své časoprostorové síti daným směrem. Struktura této sítě se skládá z podplanckovsky malých objektů, které díky obrovskému tlaku v tomto měřítku, jsou k sobě stlačeny a také díky tomuto tlaku jsou schopny přijmout a v daném směru vyzářit neporušený mód částice. Módy částic vznikly, včetně dnes neexistujících exotických částic, při vzniku Vesmíru a zachovaly se jen ty ,životaschopné,. Něco takového se děje při srážkách na urychlovačích, kdy módy-považované mnohdy za částice, v nějakém pidičase bleskově zanikají. V podstatě jde o mrzáčky, které nesou část energie ze srážky a tu předají okolí jejím vyzářením.
Jednoduše řečeno, přiznáním reálné struktury vakuu, lze odstranit námitku proti vlnové teorii de Broglieho.
Nebudu to dál popisovat, je to složitější. Mohu Vám poslat můj text. Z něho lze, doufám, poznat mou laickou představu. JSCH

[sokrateus]

//když řeknete kvarton, protoel nebo kulička jde vždy o něco co lze popsat jak se jeví, svými vnějšími vlastnostmi. Ale není to popis toho čím kulička, protoel skutečně je, chybí to nejdůležitější, popis jejich vnitřního ustrojen. Protoelem lze nazvat cokolivi tygra, řízek anebo kus uhlí. Bez řádné definice jeho vnitřních i vněšjších vlastností protoelu si lze za něj dosadit mnoho různého a nelze s jistotou potvrdit jeho autentičnost. T//
Pane Schneidere, co víte o "vnitřnostech" třeba elektronu? Troufám si tvrdit, že vůbec nic! A vadí Vám to v jeho používání? Důležité přece je, že je identifikován jako materiální objekt, který má jisté vnější fyzikální vlastnosti Kde by byla celá fyzika bez znalosti těchto těchto vnějších vlastnosti elektronu. O ostatních částicích raději nemluvme. Přitom, představte si, že kvartonový model definuje elektron jako nejtěsnější možnou dvojitou vazbu: antipodní a grupovou, dvou protoelů (p') a (n). Pozitron má schema: (pn'). Další leptony jako neutrina představují pouze antipodní vazbu dvou antipodních protoelů (pp') (nn'). (Tady máte ty vámi požadované "vnitřnosti"!) Jaké "vnitřnosti" částic podávají Vaše kmitočtové módy? (prosím Vás můžete mi objasnit termín "kmitočtový mód"?
Když se Vás zeptám co v tom prostoru kmitá, vlní se? Co mi odpovíte? Že tam kmitá nějaký mód? Kmitat ve fyzice může jen materiální objekt. Jenže Vy říkáte, že ten materiální objekt sám jsou ty kmity. Neboli, že tam kmitají kmity.To je tautologie, slepá ulička.!
Nechce se mi hledat zpátky jestli jsem to již dříve uveřejnil a tak Vám názorně předvedu jak je užitečný kvartonový model při transmutacích nukleonů a leptonů. otevřete si, prosím, přílohu a tam bude schema zrcadlových transmutací nukleonů s leptony.
V horní řadě postupujete-li zleva doprava se při nadkritickém kontaktu protonu s elektronem vytvoří nestabilní trion, který se vzápětí rozpadá na P neutrino a neutron. Postupujete-li zprava doleva můžete si "vychutnat" jak se při těsném kontaktu neutronu s neutrinem P oba transformují v proton a elektron.
Ve spodní řadě je znázorněn nadkritický kontakt neutronu s pozitronem jak se ten přechodový trion rozpadne na N neutrino a proton. Postupem zprava doleva se dozvíte jak se "promění" při těsném sblížení protonu s neutrinem v neutron a pozitron. Tohle Vám takhle názorně nepředvedou ani světoznámé Feynmanovy diagramy! Co Vy na to? Říkají Vám tyhle zrcadlové transformace něco víc o "vnitřnostech" leptonů a nukleonů než Vám nabízí akademická fyzika?
Budu rád, když mi pošlete jako SZ své texty s nějakým komentářem, abych v tom moc "neplaval" JK

[Schneider]

Potřebuji ještě informace: 1) Považujete své protoely za bodové elementy? Jestli ne jaký tvar mají?

2) Jakým způsobem mezi protoely probíhají interakce. Jestliže jakási protoelová částice vnikne do kvartonu z druhé strany z něj zase vypadne. Vaše schema znám, jak tento děj detailně probíhá.
3) Takový proton pohybující se poloviční rychlosti světla musí mít zatraceně velkou momentální hmotnost a tedy i velkou setrvačnost !!! . Jak vysvětlujete setrvačnost Vaší kvartonovou teorií. Zase se odvolávám na Vaše barevné schema. Protonová nádoba je složitý systém přesahující velikostí jeden kvarton. Kvartony jsou samostatně v prostoru plující entity do sebe občas narážející, nebo se jinak vrtící entity, které teoreticky v základním stavu spolu nekomunikují. Je možné že gluonový obal jeho nádoby umí oddělit vnější kvarky uvnitř v nádobě uzavřených od vnějších a tím by pak bylo docela vysvětlitelné chování kvarků uvnitř. Může takový proton. systém v takové rychlosti procházet kvartony tak jak ve výše zmíněném schematu ukazujete? Když jsem se Vás ptal jak vysvětlíte kvartonově pohyb protonu s jeho rychlostí v LHC tak jste mi odpověděl, že by to byla jakásí šmouha. JSCH -

[poota]

... Protonová nádoba je složitý systém přesahující velikostí jeden kvarton...

Chápu sice pomalu, ale zato obtížně, pročež prosím o trpělivost.
Z dosud vyřčeného jsem se domníval, že proton byl původně kvartonem, z něhož byl odejmut tajemnými silami jeden z těch "hmotných" protoelů. Z toho jsem si jaksi soukromě odvodil, že největší je kompletní kvarton, takže všechny částice, protože z něj vznikají vždycky jenom uchmatnutím některého protoelu, musí být tedy nutně menší.
Co to je vlastně ta "protonová nádoba"? Je to samotný proton a nebo nějaký futrál kolem něho? Z čeho by tak mohl být - nebo je to jenom virtuálně vyčleněná část prostoru, který protonu patří? Přiznám se, že mě to dost zaskočilo, stejně tak nevím, co je gluonový obal, ale to je asi spíš mým nedostatečným vzděláním, takže to už nějak přežiju a nebo doplním.
Za případné vnesení proudu fotonů do této nejasnosti děkuji a zdravím - poota

[sokrateus]

Potřebuji ještě informace: 1) Považujete své protoely za bodové elementy? Jestli ne jaký tvar mají?

2) Jakým způsobem mezi protoely probíhají interakce. Jestliže jakási protoelová částice vnikne do kvartonu z druhé strany z něj zase vypadne. Vaše schema znám, jak tento děj detailně probíhá.
3) Takový proton pohybující se poloviční rychlosti světla musí mít zatraceně velkou momentální hmotnost a tedy i velkou setrvačnost !!! . Jak vysvětlujete setrvačnost Vaší kvartonovou teorií. Zase se odvolávám na Vaše barevné schema. Protonová nádoba je složitý systém přesahující velikostí jeden kvarton. Kvartony jsou samostatně v prostoru plující entity do sebe občas narážející, nebo se jinak vrtící entity, které teoreticky v základním stavu spolu nekomunikují. Je možné že gluonový obal jeho nádoby umí oddělit vnější kvarky uvnitř v nádobě uzavřených od vnějších a tím by pak bylo docela vysvětlitelné chování kvarků uvnitř. Může takový proton. systém v takové rychlosti procházet kvartony tak jak ve výše zmíněném schematu ukazujete? Když jsem se Vás ptal jak vysvětlíte kvartonově pohyb protonu s jeho rychlostí v LHC tak jste mi odpověděl, že by to byla jakásí šmouha. JSCH -

Ad 1) Vše co je materiální je trojrozměrné. Nejhezčí tvar je kulový.. ovšem záleží na vnějších okolnostech, které z nich (protoelů) dovedou udělat "pěkné" šišoidy. Jejich rozměr odhaduji na 10^-18 m. Menší šupleru nemám
ad 2) Interakce mezi protoely probíhají v subkvartonovém prostředí (už jsme o tom kdysi dali řeč) To je ten další suterén světa. To že protoelová částice vnikne do "poklidného" kvartonu je zcela běžná věc: jinak by se vakanty (protoely), nemohli pohybovat prostorem. Je to podstata pohybu. Někdy se ovšem stane, že z "těhotného" kvartonu vypadne něco jiného než tam vniklo; to je potom malér , jemuž fyzicové říkají např. rozpad neutronu a nebo transmutace
ad 3)To je tak: hmotnost jak ji známe, není v tom jednom protoelu (p) který generuje jeho hmotové pole. Hmotnost je v tom jeho hmotovém poli, konkrétně ve velikosti excitace kvartonů tohoto pole. V případě protonu pohybujícího se rychlostí c/2 (proti vakuu) je celé hmotné působení vakantu (p) soustředěno do velice malého prostorového úhlu (tvořící kužel s vrcholem na vakantu) ve směru pohybu protonu jako celku. Zjednoduším to: čím ostřejší je tento vrcholový úhel, tím větší je excitace kvartonů hm. pole vakantu , tím větší je asymetrie tohoto pole a tím rychleji se celý tento komplex (vakant + hm. pole) přenáší prostorem. Pro rychlost (v se blíží c ) se vrcholový úhel hm. působení vakantu blíží nule a velikost excitace všech kvartonů nacházejících se v tomto kuželi se blíží destrukci vazby těchto kvartonů.
Já si myslím, že kvartony jsou dost natěsnány k sobě. O plavání asi nepůjde. "Protonová nádoba" (jak jste k tomu přišel ) žádná neexistuje. Máte-li na mysli hmotové pole protonu, tak to se rozkládá teoreticky do nekonečna, technicky a fyzicky k nejbližším vakantům. To co odděluje protoely kvartonu od jiných protoelů jsou fyzikální vazby: nábojová, antipodní a grupová.
//Může takový proton. systém v takové rychlosti procházet kvartony tak jak ve výše zmíněném schematu ukazujete? // Každým kvartonem, který "stojí" vakantu protonu v cestě prochází pouze ten vakant protonu, t.j. protoel (p). Excitaci, neboli hmotnost toho protonu si předávají mezi sebou, (jako černého Petra) kvartony jeho hm. pole ve směru pohybu protonu. Ještě k tomu urychlování protonu: urychlování spočívá v sužování prostorového úhlu jeho hmotového pole: přesně řečeno ve zvětšování excitace a asymetrie jeho hm. pole. Nepamatuji se, že bych ten proton nazval šmouhou, ale spíš bych ho přirovnal ke kometě s obráceným ohonem do směru pohybu.
Zatím jsem od Vás nedostal žádnou SZ. Kde to vázne? JK

[sokrateus]

... Protonová nádoba je složitý systém přesahující velikostí jeden kvarton...

Chápu sice pomalu, ale zato obtížně, pročež prosím o trpělivost.
Z dosud vyřčeného jsem se domníval, že proton byl původně kvartonem, z něhož byl odejmut tajemnými silami jeden z těch "hmotných" protoelů. Z toho jsem si jaksi soukromě odvodil, že největší je kompletní kvarton, takže všechny částice, protože z něj vznikají vždycky jenom uchmatnutím některého protoelu, musí být tedy nutně menší.
Co to je vlastně ta "protonová nádoba"? Je to samotný proton a nebo nějaký futrál kolem něho? Z čeho by tak mohl být - nebo je to jenom virtuálně vyčleněná část prostoru, který protonu patří? Přiznám se, že mě to dost zaskočilo, stejně tak nevím, co je gluonový obal, ale to je asi spíš mým nedostatečným vzděláním, takže to už nějak přežiju a nebo doplním.
Za případné vnesení proudu fotonů do této nejasnosti děkuji a zdravím - poota

Chápeš to sice ne pomalu (reakce je rychlá), ale trochu svojsky . Chyba je spíš ve mě, že to nedokážu pořádně podat. V tom kvartonovém prostoru je to asi takhle: Dokud jsou všechny kvartony kompletní,t.j. mají všechna svá 4 kuřátka (protoely) doma v kurníku, panuje ve vesmíru neskutečná nuda. Ale stane se, že nějaký rošťák (vědec), do některého kvartonu "vrazí" tolik energie ( hmotnosti), že se rozruší všechny jeho vazby a ta "kuřata" se "rozletí" do světa. A těmhle zatoulaným jednotlivým kuřatům říkám vakanty (neúplná místa v kvartonové "mříži" světa). Ovšem tahle osvobozená kuřátka-protoely začnou na své okolí uplatňovat své hmotné působení, které předtím bylo uvnitř kvartonu vzájemnou vazbou vynulováno. Teď ovšem mají pré a tímhletím "obnaženým" hm. působením "dráždí" (excitují) okolní kvartony. No, a takhle nějak vznikne okolo volného protoelu excitované hmotové pole. A tenhle komplex: vakant+ jeho hm. pole, "dělá" elementární částici. Takže žádná nádoba ani futrál. Správně říkáš: vyčleněná část prostoru (ne sice virtuálně, ale konkretně), která protonu patří. Je-li to hm. pole vakantu kulově symetrické rozprostírá se ten proton symetricky teoreticky nekonečně daleko. (QED tomu říká, že matematická "vlnová funkce" elem. částic sahá do nekonečna.)
K těm velikostem: protoely jsou ,(zatím) nejmenšími útvary v prostoru a kvarton, který se ze 4 protoelů skládá je s nimi souměřitelný, protože jsou v něm ty 4 protoely do sebe "zakousnutý". Ovšem technické rozměry elem. částic jsou asi o 3 řády větší.
Gluonový obal přisoudili fyzicové tomu "zoftu" mezi kvarkama uvnitř nukleonů. Prosímtě nespleť si kvarky s kvartonama! Kvarky jsou od Gellmanna, kvartony ode mne.
Kolika fotony jsem se do Tebe strefil?Zdraví JK

[poota]

...Chyba je spíš ve mě, že to nedokážu pořádně podat.

Vysvětluješ, jak nejlépe umíš - chyba je tedy v přijímači!

...Prosímtě nespleť si kvarky s kvartonama! Kvarky jsou od Gellmanna, kvartony ode mne.
Kolika fotony jsem se do Tebe strefil?

O kvarcích vím, že je to cosi, co má snad nějak existovat, ale v mých gangliích to se to zatím nějak trvaleji usídlit ještě nestačilo. Kvartony jsem naopak docela ochotně "adoptoval".
Kolika fotony, to přesně nevím, ale svííítá.
Zdravím - poota

[sokrateus]

...Chyba je spíš ve mě, že to nedokážu pořádně podat.

Vysvětluješ, jak nejlépe umíš - chyba je tedy v přijímači!

Jen mě nešetři! Některé věci o kvartonech nedovedu sám sobě vysvětlit, nebo popsat. Třeba takové "blbé" hmotné působení. Co to je? (Je zajímavé, že se mě na to ještě nikdo nezeptal. Já bych musel říci, že vlastně ani nevím) Já pouze předpokládám, že je to materiální vlastnost protoelů (celým názvem protoelementů jako že prvočinitelů), ale mechanismus tohodle vzájemného působení mezi nimi dosud neznám. Vím jen, že je to způsob komunikace mezi protoely. Ale jejich "řeči" nerozumím. V tomhle jsem asi tak daleko jako ti co třeli ebenovou tyč liščím ocasem a zjistili, že přitahuje papírky. K objevu elektronů měli strašně daleko! Ale aby se hmotné působení mezi protoely dalo popsat a vypočítat, je třeba v experimentech "sestoupit" o jedno fyzikální "patro" světa níž. (Podobně jako k poznání elektronů bylo nutné "rozebrat" atom). Nebo taková podstata antipodity. To jsem převzal sakumprásk z klasické fyziky. Na to jeden čudák z Jeseníku nemá! Dobrou noc. JK

[Schneider]

Pane Poota omlouvám se za omyl. Jak jsem následně zjistil gluony jsou uvnitř protonu a fungují jako lepidlo držící pohromadě kvarky. Obal je podle Ulmana tvořen jakýmisi virtuálními mezony. Viz citát: ....nukleon, společný název pro proton a neutron (elementární částice patřící mezi hadrony). Nukleony tvoří jádra všech atomů. Mají složitou vnitřní strukturu. Ve fyzice jádra se předpokládá že "holý" nukleon je obklopen oblakem virtuálních mezonů. Nukleony udržují v jádru jaderné síly.....
Vyšel jsem z předpokladu existence kvark-gluonové hmoty v jádru ČD. Ta údajně se může stát i tekutou.
Přesto se nic na mé představě, že proton musí procházet množinou kvartonů nemění. A protože kvarky s gluony nejsou v klidu tak se musí separátně pohybovat uvnitř ,nádoby, současně s pohybem celé částice. A to si neumím představit jak by to vše na kvartonové bázi probíhalo. Jediné řešení je, že kvartony ve vnitřním prostoru částice jsoou separovány a unášeny spolu s ní.
Pan Sokrates má svatou trpělivost, že se mi snaží vše naprosto polopaticky vysvětlit, jenže co mám dělat když mi ta jeho nejdůležitějšíí tvrzení neštimují a nejsem schopen se s nimi ztotožnit. Vše v jeho hypotéze vykazuje značně zjednodušený popis fyziky a nejsem schopen si ověřit, že skutečně jde o pravdivý vše vysvětlující pohled na hmotu a celou nám známou realitu. Naposled jsem se ptal na setrvačnost a známou reakci při zastavení třeba autobusu. Odpověď byla podrobná, ale o něčem jiném. JSCH-

[poota]

To Schneider:
napřed malé vysvětlení zdejších komunikačních obyčejů - jako oslovení se používá nick, který si uživatel vybral (dobře mu tak, pokud se mu to nelíbí, měl si vybrat něco jiného, a nebo si to může změnit) a navzájem si tykáme, což není projevem neúcty, ale sounáležitosti. Nesouvisí to s přesvědčením ani vírou, takže zde nejsme ani soudruzi, ani bratři, i kdybychom jimi třeba ve skutečnosti byli.
Já sám jsem prostý Dront ve značném stupni zchátralosti, na severní straně mechem obrostlý, složitostí se děsící. Mé znalosti v daném oboru mi dávají právo zde tak nanejvýš okouzleně naslouchat tomu, jakéže to tajemnosti se kde mohou vyskytovat, nikoli zde pronášet cos přínosného.

Gluony neboli "lepidlony" jsem si přiřadil, čistě soukromě, k částicím (jak doufám) ne zcela vážně myšleným (viz již dříve zde zmíněné přítahóny, odpuzóny, pozicóny, nadskakóny, otřesóny a jim podobné). Kvarci by se daly, možná snad i bez uzardění, tedy alespoň podle jejich dosavadní definice, ztotožnit s protoely našeho přítele sokratea - samozřejmě jen pokud k tomu dostaneme jeho laskavé svolení. Pro mě by to bylo docela přijatelné řešení, ovšem ještě bych potřeboval vyřešit problém, jak je to s tím "prázdným prostorem", z kterého se atom z větší části skládá. Tedy to, co je mezi jádrem a přece jen poněkud vzdálenými elektrony. Jestliže vyjdu z pravidla, že kvartony jsou "nahusto", tak by tam měly být kompletní a zcela znuděné neexcitované kvartony. To si dokážu celkem pohodlně představit, ovšem netuším, proč je jim úplně jedno, že jsou "uvnitř" atomu. Zřejmě musí existovat nějaká "informace", která jim určuje, kdy se jich "ten atom" týká, a kdy ne.
Z tohoto pohledu pak není příliš obtížné si představit, že jednotlivé "částice" se pohybují "prázdným prostorem", ve skutečnosti ovšem plným nijak se neprojevujících kvartonů, docela zajímavým způsobem. Totiž tak, že vždy sousední neutrální kvarton změní v tutéž částici a tu původní částici v neutrální kvarton. Zase ovšem musí existovat "informace", podle které se řídí to, kterým směrem, tedy který kvarton se bude "přeměňavkovávat", a také to, aby se změnil na "tutéž" částici. Takže to vypadá, že jsem se "tak trochu" shodl se sokrateem (kdoví jestli, zatím nevím, jak dalece ho má nechápavost rozběsní!), a snad i s fyzicemi, jejichž srandovní částice (srandóny) nahrazuji blíže dosud neurčenou "informací".
Upřímně řečeno, nejsem si vůbec jist, jestli to tu spíš rozmotáváme, nebo zamotáváme.
Zdravím - poota

[sokrateus]

I Ty poote! Šmarjápano, das ist unmöglich! Veškerá moje osvětová námaha zde je v troskách! Prej, kvarky můžem, bez uzardění ztotožnit s protoely. Sodoma,Gomora! Přítel Sokrateus jestli prý laskavě dovolí. Přítel Sokrateus nic nelaskuje, přítel Sokrateus je na infarkt! Tohle nenapadlo ani Velikého peaka z Neviditelnýho čokla a to je nějaká fyzperzóna!
Podávám co neostřejší diplomatický protest. Zatímco protoel nikdy, ve všech transformacích a interakcích, nemění svoji identitu, má slušivý jednotkový, v celém vesmíru platný el.náboj a baví se jenom na úrovni se soběrovnými, ty schmutzig kvarky furt mění své zbarvení a svoje zlomkové náboje jak špinavý fusekle, peleší se s kdekým a z jejich neřestí se rodí různý podivný póvl, prý intemediální bosony (spíš bosorky! ) a všechno tohle smetí se vzápětí rozpadá jako shnilý vrata. Kdo mohl mít tu troufalost a přirovnávat ušlechtilé, neměnné a nadčasové protoely s tím ksindlem, který ani nectí základní zákon fyziky: intenzita vzájemné interakce vždy klesá se vzdáleností!
Na další, doprovodné otřesné hlody o tom jak se částice prodírá prázdným prostorem a přitom plným lelkujících kvartonů už nemám sílu reagovat Jedu do pryč!

Pro pana Schnedera: prosím Vás máte na SZ ode mne SZ poštu už 2 dny. Stačí kliknout nahoře na Soukromé zprávy, přihlásit se a máte to na stole. Dnes už nefunguju, jsem našrot! JK

[poota]

I Ty poote! atd...

Já to tušil, že mi to jen tak neprojde.
Ale přece jenom, líbějí vodpustit, ale vod koho to, Sokrateus, vo těch kvarcích maj? Jestli voni jim to nenakukali právě ty fyzicové. Teda fuj, že se nestyděj někomu takovýmu takhle naletět. Dyť i tak hloupýmu Drontovi, jako jsem já, je jasný, že těch kejklů, co se tam maj podle fyziců odehrávat, by se žádná slušně vychovaná částice účastnit prostě nemohla. Takže se skutečnost jenom tak trochu jako přiohne, a pak teda trochu víc, no a když už to všechno pěkně štymuje, tak je najednou ze slušné částice póvl, na kterej se i sám Sokrateus štítí plivnout. A tý chudinky se pak nezastane, jak je konečně i právě zde vidno, nikdo, komu to alespoň trochu myslí. Takže to zbylo na mě.
Ale nezoufej a "znova na trať", třeba to přece jen jednou pochopím - a pak už to dokážeš vysvětlit opravdu snad i ústřici.
Zdravím - poota

[sokrateus]

Jo, dělali jsme si včera z toho srandu, ale bohužel je pro mne velmi tristní, když vidím "výsledky" mé osvětové práce. Napiš prosímtě, že jsi si taky včera dělal ze mne srandu abys mě nadzdvih'. Přece není možné, že bys po tolikeré 'masáži' nevěděl, že kvartony (ty úplné se čtyřmi protoely) zcela vyplňují vesmírný prostor a agens (tvůrci) našich elementárních částic jsou vlastně deficitní kvartony, t.j. neúplné s "obnaženým" (nekompenzovaným) hmotným působením, jímž kolem sebe vytvářejí excitací okolních kvartonů hmotové pole. Takže elem. částice = vakant + jeho hm. pole. Těm obnaženým "pahýlům", já říkám vakanty, podle anglického vacant = volný, neúplný prvek v nějakém homogenním kontinuu. Prostě vakant jako zdroj nekompenzovaného hm. působení na okolní kvartony. (Jen kvarton se čtyřmi protoely má ideálně vykompenzované hmotové působení všech čtyř složek). A právě tato neúplnost, porucha homogenity struktury se může šířit prostředím "nacpaným" kvartony, tak, že se ten "pahýl"-vakant spojí se sousedním, nejvíce excitovaným kvartonem, vytvoří spolu na nepatrný okamžik nestabilní konglomerát protoelů a z něho se na opačné straně než byl ten pahýl oddělí od toho konglomerátu podobný nový pahýl a ten původní zůstane spojen se zbytkem původního "roztrženého" kvartonu a vytvoří spolu nový kvarton. (Někde daleko vzadu je moje barevná malůvka rozfázovaného přechodu vakantu přes kvarton). Faktický výsledek celé interakce vakantu s kvartonem je prostorový posun původního vakantu o rozteč jednoho kvartonu. Pohyb vakantu a tím i jeho hm. pole prostorem je uskutečňován neustálou přechodovou interakcí s kvartony..Protoely vakantu se neustále při každé přechodové interakci s kvartony mění. (Protože jsou všechny protoely téhož typu identické, nemá jejich obměna vliv na fyzikální kvality neustále obnovovaného vakantu. Asi jako pohyb elektronů ve vodiči) Prostě kontinuem kvartonového vakua se může šířit ten vakant, jako porucha struktury toho kontinua. To je ten obrovský fígl proti všem éterovým teoriím: porucha struktury se šíří bez tření vakuem stejně jako nábojové "díry" v polovodiči! Žádné prodírání, nebo vytváření tunelu mezi kvartony! Vůbec nezáleží na hustotě tohoto prostředí! Kamaráde jestli jsi ještě nepochopil tenhle obecný princip pohybu vakantů (elem. částic) v prostoru přeplněném kvartony, tak jsi, bohužel, beznadějný případ. Bůh je mi svědkem, že já jsem se moc snažil.

Pro pana Schneidera: máte na "poště" ode mne soukromou zprávu (SZ). Proč si ji nevyzvednete? (Už mi volali z pošty, že jim to tam už 3 dny "smrdí").

[poota]

Tak já tu kdesi napíšu, že:

...Z tohoto pohledu pak není příliš obtížné si představit, že jednotlivé "částice" se pohybují "prázdným prostorem", ve skutečnosti ovšem plným nijak se neprojevujících kvartonů, docela zajímavým způsobem. Totiž tak, že vždy sousední neutrální kvarton změní v tutéž částici a tu původní částici v neutrální kvarton....

načež jsem prohlášen za beznadějný případ, pokud okamžitě nepochopím, že:

...A právě tato neúplnost, porucha homogenity struktury se může šířit prostředím "nacpaným" kvartony, tak, že se ten "pahýl"-vakant spojí se sousedním, nejvíce excitovaným kvartonem, vytvoří spolu na nepatrný okamžik nestabilní konglomerát protoelů a z něho se na opačné straně než byl ten pahýl oddělí od toho konglomerátu podobný nový pahýl a ten původní zůstane spojen se zbytkem původního "roztrženého" kvartonu a vytvoří spolu nový kvarton...

A aby toho nebylo ještě dost, jsem úpěnlivě žádán, abych doznal, že jsem si jenom dělal prču.
Budiž tedy, dělal - ale naprosto vážně!
A dobře Ti tak, máš mít po čem toužíš. A stojí psáno: kdo seje vítr, sklízí bouři. Bohové s oblibou trestají splněním přání.

Doznávám, že vakant a "částice" pro mne jedno a to samé jsou.
Doznávám, že nevěřím v sunutí se konkrétní "částice" prázdným prostorem, aniž v její prodírání se lákem skládajícím se z kvartonů.
Doznávám, že jsem přesvědčen o tom, že zdání posunu částice může být v neznalci indukováno tím, že dotyčná částice změní sousední nijak se do té doby neprojevující kvarton v novou sebe samu a současně předešlou sebe samu v nijak se neprojevující kvarton.

A nebude tomu ještě dlouho konec, neboť věz, že v potu tváře odpovídati na otázky naše budeš.
Teda hned, jak nás nějaké příhodné napadnou, ale ta doba se blíží a jednou nastane.
Zdravím - poota