Psychické příčiny nemocí a jejich odstraňování.

[hanka]

Při posuzování problémů je třeba také dbát na to, aby se určitý problém nebo zátěž mohly vyjádřit prostřednictvím různých orgánů nebo projekčních ploch. Které promítací plochy jsou zvoleny, závisí především na individuálním postoji k problému.
Je-li někdo vystaven tlaku, může se to například projevit následovně:

1. Agresivní chování vůči ostatním: V tomto případě se vnitřní tlak uvolňuje a vybíjí na ostatních.
2. Vysoký krevní tlak (hypertonie): Tady je vidět, že sice existuje úmysl být aktivní, avšak k aktivitě nedojde a tlak se neodstraní.
3. Zvýšený nitrooční tlak (glaukom): Pokud je pro uvolnění vnitřního tlaku zvolena tato projekční zóna, poznáme podle toho, že k tlaku vedl pohled na věci, vlastní názor.
4. Tlak v hlavě ukazuje, že vlivem myšlenkového vypořádání vzniká napětí, protože jsme ještě nenašli řešení našeho problému.
5. Napjaté až ztvrdlé svalstvo. Podle toho poznáme nedostatek připravenosti vypořádat se psychicky s tlakem a zpracovat ho. Napětí ve svalech „zmrzne“.
6. Tlak v žaludku nám ukazuje, že okolnosti nejsou „strávené“. Existuje tu tedy neschopnost nebo neochota něco akceptovat, přijmout to jako danou skutečnost.
7. Absces. Podle této projekční plochy poznáme, že vnitřní tlak si hledá cestu ven přes „určitý bod“, a proto se projeví také na určitém místě naší kontaktní kůže. Vlastní řešení by se tedy mělo zaměřit právě na tento určitý bod.
8. Tlak na močový měchýř ukazuje, že se musíme zbavit toho, co je překonané. Může to být i psychický postoj, kterého bychom se měli zbavit. Nemůžeme-li se psychicky osvobodit od tlaku, pokusí se tělo alespoň na své úrovni tlak zmírnit.

[hanka]

TĚLO NEMŮŽE ONEMOCNĚT BEZ PŘÍČINY.

Část těla se může----Význam

Zanítit --------- psychicky to znamená, že existuje akutní zátěž

Zhnisat ------- do těla vniklo něco cizího a mělo by se to odstranit (i v pychickém smyslu slova)

Přepnout (nebo dokonce přetrhnout nebo zlomit)----je tu nějaká velká zátěž, která se musí odstranit

Vymknout, vyvrtnout ---- něco není v psychickém smyslu v harmonii, mělo by se to napravit. Může se to také týkat nějakééé situace.

Být příliš slabá ---- něco se musí procvičovat, posilovat nebo podporovat, protože mě k tomu nutí vlastní potřeba

Být narušena ---- musím se zeptat: Co mi skutečně vadí? Jak mohu opět obnovit pořádek?

Pálit nebo svědit ---- tady se musím zeptat, co mě vlastně na kůži pálí nebo svědí, aby mě to donutilo se tím zabývat?

Být stísněná ---- ptám se tedy, co mě tísní, jak mohu odstranit nedostatek prostoru v mém vědomí?

Být rozšéřená (zvětšená) ---- kde jsem zašel příliš daleko, kde jsem něco přehnal, urputně to požadoval?

[hanka]

KLÍČ K ŘEČI SYMPTOMŮ:

1. Prvním krokem k uzdravení je ochota vypořádat se s chorobou a poznat její pravou příčinu. Před tím sice může léčení zbavit člověka symptomů, nemůže však vést k uzdravení. Měli bychom tedy upřímně zodpovědět následující otázky:

2. Který orgán, která část těla je postižena? Jakou mají v těle funkci? Jaká funkce tomu odpovídá v psychice?

3. Jaký symptom se projevuje? Popište tělesný projev úplně jednoduše, ale výstižně, a zvažte, jaké informace jsou obsaženy ve vašich řečnických obratech. Ve správné formulaci spočívá už informace o pravé příčině, jestli jsem například dostal při autonehodě smyk nebo mám něčeho po krk, něco mi sahá až po pás nebo mi něco těžkého leží v žaludku nebo na srdci. Ať už má někdo něčeho plné zuby, špatně vidí, je nedoslýchavý, nemůže se ohnout, naše řeč vždycky vyjadřuje i náš duševní postoj, pokud tedy člověk věnuje pozornost „moudrosti řeči“.

4. Jako čtvrtý krok by se měl člověk ptát na dobu, kdy choroba začala, protože podle přesného okamžiku onemocnění můžeme poznat souvislost s významnými životními změnami nebo s našimi city.

5. Co pomůže při tomto symptomu fyzicky? Co tomu odpovídá v psychice? Co nám při tomto symptomu pomůže psychicky? Co tomu odpovídá tělesně nebo materiálně?

6. K čemu nás symptom chce přimět? Co je třeba udělat? Čeho by měl člověk zanechat? Jaké závěry z toho plynou? Nenechte se zmýlit „původci“ choroby, tedy bakteriemi, viry, genetickou výbavou, nehodou nebo něčím podobným, ale pojmenujte psychickou příčinu, „skutečnost skrytou za zdáním“.

7. Jaké mám vady charakteru? Jak se projevují fyzicky?

8. Jaké mám vlastně tělesné slabosti? Jak se charakteristicky projevují?

9. Co je mým problémoým orgánem? Která část těla je postižena? Která polovina těla je postižena? O čem to vypovídá?

10. Jaká kombinace symptomů se vyskytuje? Co to znamená psychicky? Jaké závěry z toho plynou?

11. Jaké existují překážky v léčení? Nemusím už vykonávat práci, kterou nemám rád? Dostane se mi větší podpory a ohledů od rodiny? Jak mohu tyto překážky v léčbě odstranit?

12. Pochopil a porozuměl jsem poselství? Co mi oznamuje? Co to pro mě znamená? Co to TEĎ znamená? (Co to znamená pro řešení mého momentálního úkolu? Co to znamená pro to, abych lépe poznal svou cestu a mohl se po ní snáze ubírat?) jaká multidimenzní výpověď je v něm skrytá? Jaké následky z toho pro mě vyplývají? Mohu je akceptovat? Co se tím v mém životě změní? Odkdy se něco změní v mém životě?

Když postupujeme takto, odpovídíme si správně na otázky a skutečně poselství těla rozumíme a řídíme se jím, nestane se ze symptomu chronické onemocnění.

[hanka]

K osvěžení paměti: PŘÍČINA symptomu spočívá vždy ve vědomí, v myšlenkách. PŮVODCEM onemocnění jsou bakterie, viry, genetická výbava, úraz nebo něco jiného, případně „náhoda“.

Použití klíče k řeči symptomů: například při potížích s krevním oběhem:

1. Ochota ke konfrontaci.

2. Jaký orgán, případně jaká část těla je postižen? Je to krev. Krev je „sídlo duše“. Člověk, který vykrvácí, „ztratí duši“. Krev má určitý tlak. Krevní tlak je výrazem dynamiky člověka. Extrémním případem je bezvědomí, jeho opakem je dynamická aktivita. Otázka zní: Jak moc se cítím slabý? – Kde nejsem dostatečně aktivní?

3. Jaký symptom se projevuje? Zapisuji si podrobně, co se s tělem děje a všímám si „moudrosti řeči“.

4. Kdy se symptom objevil poprvé? Jaké důležité životní změny s tím souvisejí?

5. Co pomůže fyzicky? Více se pohybovat, pěstovat sport, být aktivní, sprchovt se střídavě teplou a studenou vodou. Psychicky pak rozšířit pásmo prožitků, vystavit se proměnlivosti života. Chůze do schodů působí psychicky, zvyšuje vědomí. Masáž znamená vystavit se tlaku, najít správný bod (masáž reflexních zón na chodidle).

6. Co pomůže psychicky? Postavit se životním úkolům, chopit se toho, co je třeba, neumdlévat, stát se duševně čilejším, vykonávat jakoukoli fyzickou činnost, netrápit se kvůli nepříjemným zážitkům, vyčistit konfliktní situace, probrat nezbytné nepříjemné záležitosti. Tělesně to také znamená pustit se do nepříjemných záležitostí, nežít jednostranně a nepřát si dělat jen samé příjemné věci.

7. K čemu nás symptom nutí? Chce mě přimět, abych se stal aktivnějším, jinak bude můj krevní oběh selhávat stále víc.

[hanka]

Sedm eskalačních stupňů symptomu.

1. Dřív, než se problém nebo zátěž projeví formou symptomu, ohlásí se jako nápad, přání, sen nebo fantazie.

2. Jako druhé varování se objeví jasné, zdánlivě bezvýznamné funkční poruchy, které postiženého příliš neobtěžují. Problém lze vidět a cítit na tělesné úrovni.

3. Pokud tomu člověk nevěnuje pozornost, dojde k akutní tělesné poruše, k zánětu, zranění nebo malé nehodě. Prosba o změnu je už bolestivější.

4. V případě, že akutní prosba nedojde pozornosti, stává se původně akutní, zánětlivý proces, chronickým. Organismus nám vysílá nepřetržitá varování.

5. Zůstane-li trvalá výstraha bez odezvy, dochází k nevratným poškozením, ke změnám na orgánech nebo k rakovině.

6. Jestliže ani toto poslední varování nevede k požadované změně, končí vývoj dříve či později smrtí. Smrt donutí člověka k tomu, aby zanechal nesprávného chování, a nabízí možnost vidět situaci z jiné úrovně a jinýma očima, případně ji změnit.

7. Promarní-li se tato šance, může dojít k další inkarnaci, tentokrát možná za ztížených podmínek. „Vrozeným“ postižením, znetvořením nebo poruchou začíná potom nový cyklus (karma).

[hanka]

Signály toho, že nejsem sám sebou.

Porucha, symptom, bez ohledu na to v které oblasti, je známkou toho, že člověk vykolejil ze svého pořádku. V takovém případě by se měl na chvíli „zklidnit“ a pak prozkoumat sebe, svůj život, své činy a myšlenky, aby zjistil, do jaké míry neodpovídají jeho vlastní osobnosti. Měl by si uvědomit, jak žije, jedná, myslí a cítí. Měl by si také položit otázku, proč se řídí nějakým jiným „programem“, není tedy takový, jaký opravdu je.
Toto chování se vyvíjí většinou ze starých skušeností nebo z mínění jiných o vlastní osobě. Je však možné vrátit se do situace, která kdysi toto chování vyvolala. Člověk se může rozhodnout znovu a sám za sebe.

Dotyčný se může „poruchy“ zeptat také přímo, „poručit“ jí, aby dala najevo, co chce. První myšlenka, první nápad, který následuje spontánně po položení této otázky, skrývá v sobě odpověď. Nakonec se člověk může zaposlouchat sám sebe a zeptat se, co vlastně není v pořádku, protože naše podvědomí zná všechny odpovědi a ví nejlépe, jak dalece se dotyčný vzdálil svému Já a co je třeba udělat.

Choroba může vzniknout jen tehdy, když nejsem sám sebou, protože být nemocný znamená žít v dualitě, a nikoli v jednotě. Dualita je zdraví a nemoc, prptože každá věc, má dvě strany a jedna podmiňuje druhou. Existují i jiné stavy,které mohou vzniknout jen tehdy, když člověk není sám sebou:

- Prázdnota, protože něco chybět mi může jen v případě, že mi chybí část mého Já.

- Touha, protože každá touha je hledáním vlastní bytosti. Tak jsou všechny formy závislosti, jako je například závislost na drogách, alkoholu, jídle, lásce a práci znamením, že nežiji v souladu se svým pravým Já.

- Strach a starost vznikají tehdy, když nepřijmu sám sebe, když nežiji.

- Obelhávat vlastní Já znamená dopouštět se „hříchu“.

- Každé odloučení je odtržením, a tím i hříchem a příčinou nemoci. Odtržením je také každé odsouzení, každé záporné hodnocení. Vždycky, když něco odsuzujeme, považujeme něco za „viníka“, cítíme nebo označujeme to jako zlé, špatné nebo nesprávné, odtrháváme se od jednoty a způsobujeme si nemoc a utrpení.

Musíme se tedy stát znovu nevinnými, oprostit se od záporného hodnocení, zbavit se dualistických myšlenek o „dobru a zlu“, protože JEDNO je stále stejné a má stejnou hodnotu (Boha). Pokaždé, když člověk něco záporně hodnotí, odtrhává nějaký díl svého prvopočátku, od své božské, úplné části, od svého Já.

[1220]

Karmicky jsem dopadnul tak, že mám celoživotně tzv chladovou alergii, a v domě mého otce byla ještě ke všemu odjakživa zima.
Když opět u mně přichází nachlazení, řeším to už dnes postupem následujícím:
1.Zvýšenou fyzickou aktivitou a uděláním něčeho co jsem ve "zdravém stavu" nedokázal.
2.Koupelí nohou v horké slané vodě, horká se dolévá postupně aby to trvalo cca 20 minut minimálně.
3.Snížením vrstvy oblečení.
Pokud tyto tři body neudělám, nemoc propukne, pokud je udělám nepropukne. Tak se stalo, že propukne méněkrát než jednou za rok,
poslední dobou.
Ano na začátku "nemoci" jsou zvýšené nápady a směřování k aktivitě, pokud by se to ale přehnalo nemoc samosebou propukne i když body 2 a 3 by se dodržely.
Hm, je ale možné , že některé nemoci přicházejí tak rychle , že bod 1 se už nestihne ???
Určitě je taky možné, že řadu jemnějších symptomů člověk vůbec nezavnímá, a pak se potácí a potácí..........
Otevřenost bude nutná, přinejmenším sám člověk k sobě.
zdarec.
k.

[Pego]

...je taky možné, že řadu jemnějších symptomů člověk vůbec nezavnímá, a pak se potácí a potácí..........
Otevřenost bude nutná, přinejmenším sám člověk k sobě.
zdarec.
k.

Jistou dobu jsem hodne cvicil s telem (ne posiloval), take regulaci teploty (nepotit se v horku, nemit pocit chladu v treskouci zime). Hranice jsou zajimave. Dnes spim v zime pod duchnou - telo si vybere, kdyz se probudim spocenej, neco na me chtelo skocit - ale rano je pohoda. Nemoci v tomto slova-smyslu neznam (drobne bolustky atd. prejdu usmevem). Drzim vsem palecky!

[hanka]

V našem pravém Já, v ráji, existuje jen jedno, a to věčnost. Čas a prostor prožíváme naproti tomu ve světě duality. Je to myšlení, které nás vrhá do iluze duality, protože myšlení je lineární, nikoli holistické, může proto existovat pouze v dualitě.
Myšlení tedy zapříčinilo vznik tvorstva, protože každá myšlenka je tvůrčí, přemýšlí mimo své Já a vytváří tím realitu v materiálním světě, v němž platí zákon o příčinách a působení. Kdyby člověk „nemyslel“, nemohl by nic dělat, nepodléhal by už zákonu o „příčině a působení“.
Od jednoty můžeme oddělit jen naše myšlenky. Myslíme, měníme se, máme představy, vytváříme obrazy nás samotných i obrazy života, vymýšlíme si role, programy nebo iluze. Vzdalujeme se od reality, protože ji v myšlenkách „vidíme“, místo abychom ji žili.
Pokud jsem sám sebou, dochází k „myšlení“, které člověk nazývá nápadem nebo intuicí, kreativitou.
To, co si představujeme pod výrazem myšlení, je přemítání o tom, co již bylo dříve myšleno, žito nebo slyšeno. Je to opakování obrazů, které jsem si kdysi vytvořil a které teď opakuji. Problém je, že nemohu život momentálně prožívat a vidět, protože vidím, a tím i prožívám obrazy z minulosti. Proto také nemohu být sám sebou, protože myšlenky, starosti, obavy z dřívějška mi brání v tom, abych mohl žít tady a teď.

- Odsuzování, negativní hodnocení: mít pevné mínění, být přesvědčený, že byla udělána chyba, neumět odpouštět
- Představy, očekávání
- Vzory, programy, obrazy, návyky: představa: už jsem zkrátka takový, dělat něco, protože to přinese peníze, protože si to někdo jiný přeje
- Být proti: něco mi na někom vadí, druhý člověk dělá něco špatně, něco by mělo být jinak (já bych měl být jiný). Vadit mi může venku jen to, co je ve mně.
- Určité postoje
- Hrát nějaké role
- Chovat se nečestně
- Být nemocen: co mě rmoutí, uráží, zraňuje, rozčiluje, obtěžuje, bolí, dohání mě k agresivitě
- Kde říkám „ne“ životu, okolnostem, sám sobě?
- Žít v minulosti, případně v budoucnosti
- Dělat si starosti
- Pociťovat nedostatek
- Necítit se svobodný
- Touha být jiný
- Mít potřeby: přát si být středem pozornosti
- Považovat někoho za nesympatického: koho, co, proč?
- Chtít něco: co, proč?
- Mít problémy
- Nemožnost žít v klidu
- Mít strach
- Muset se přizpůsobovat
- Žít bez lásky
- Tajit něco před ostatními
- Mít nějakou touhu
- Být nevděčný
- Nepřipustit něco: to se nedělá! – Chlapi nepláčou!
- Mít přání: něco mi chybí
- Držet se zpátky místo toho, aby člověk něco řekl nebo udělal
- Trpět nadváhou: vláčím sebou něco nesprávného, něco mě tíží

[hanka]

Co mám dělat, abych byl skutečně sám sebou?

Co mohu udělat, abych byl opravdu sám sebou? Je to cesta, poučení. Vyžaduje, abych se stal svým vlastním „duchovním mistrem“. Kroky na této cestě jsou:

1. Poznat, že jsem to opravdu já, že je správné být sám sebou. Uvědomit si, že člověk dost trpěl tím, že se stylizoval do určité role, místo aby byl sám sebou.

2. Prokázat ochotu poznat a změnit se, protože pohodlnější je být takový, jak se to našemu okolí líbí. Uvědomte si však, že ten, kdo se chce dostat k prameni, musí plavat proti proudu.

3. Najít si pravidelně čas na rozjímání. Člověk se musí neustále sám sebe ptát: Proč to dělám? – Jsem to skutečně já? – Opravdu chci to, co dělám, a proč to chci? – Cítím se přitom dobře? Přináší mi to štěstí? – Mohu s tím opravdu souhlasit? A především: přibližuji se sám sobě?

4. Je k tomu zapotřebí odvahy, aby si mohl člověk stát za sebou, za svým vlastním Já, a tím obraz druhého ze sebe buď strhnout, nebo úplně zničit. Musí sebrat odvahu, aby stál za svou zdánlivou nedokonalostí, třebaže všichni říkají, že je to krok zpátky. Musí si uvědomit, že je to ve skutečnosti krok do vlastní skutečnosti. Je důležité neodcizit se sám sobě kvůli potřebám a očekáváním okolí. Musí mít odvahu jít neochvějně svou cestou, i když to druzí považují za tvrdohlavost. Důležité je přitom věnovat pozornost „řeči symptomů“, jakož i „řeči životních okolností“. Trénujte svou odvahu, abyste byli plně sami sebou.

5. Člověk by se neměl pokoušet žít bez přání, dokud ve skutečnosti ještě nějaká přání má. Musí se naučit tomu, aby nechtěl být u cíle okamžitě, ale vychutnával si cestu. Přání je pouze důkazem, že mému štěstí ještě něco chybí. Poznejte nedostatek sebe sama a pokuste se zbavit ješitnosti, která vás vede k tomu, že chcete vypadat v očích druhých dobře.

6. Pokusit se přinášet lidem skutečný zájem, vlídnost nebo lásku, být přístupný a mít lidi skutečně rád, ale nic si přitom nenamlouvat, dokud to člověk nedělá upřímně.

7. Poznat, že je žádoucí být trpělivý. Jestliže však člověk jen chce být trpělivý, aniž by doopravdy byl, a tím se dostal do rozporu se svým vlastním Já. Proto je také žádoucí, aby byl člověk tolerantní, bral každého takového, jaký je, a měl pochopení i tam, kde nerozumí. Měl by však překonat svou ctižádost a nechtít být něčím, dokud tím skutečně není. Musí přestat hrát cizí roli, i když je ideální, protože ten, kdo se do nějaké role stylizuje, ještě žádnou roli nehraje.
Teprve pak může člověk klidně kráčet životem a být spokojený s tím, čeho dosáhl. Může se cítit v bezpečí, ve vědomí, že je to skutečně on.

Když jsem přišel na svět, byl jsem čirá radost a láska. Věděl jsem, kdo doopravdy jsem, znal jsem svůj skutečný význam a připadal si jako střed světa. Tehdy jsem měl odvahu říkat, co chci, dávat najevo své city, nebál jsem se být sám sebou. Jen tohle je pravda, všechno ostatní je naučená role.

Když vám vaše tělo pošle zase zprávu prostřednictvím „řeči symptomů“, tak jí teď už porozumíte a budete vědět, co máte dělat.
Každý symptom je výzva, aby se člověk obrátil do sebe a dal tělu správnou odpověď na jeho poselství. Pokud člověk najde správnou odpověď, symptom se rozplyne do ztracena. Přijdete na to, že vaše tělo je ve skutečnosti dobrý přítel, který vás svou „řečí“ prosí o pomoc, aby vám mohl sloužit tak dlouho, dokud nebude váš úkol ve „škole života“ splněn.

Seriál o tom, co nám napovídá nemoc končí. Příště ještě prozradím nejdůležitější symptomy od A do Z a jejich psychické obdoby, abyste to měli kompletní .

[Animal]

Mimo téma (offtopic)

Hanko pekne ti to píše , ej veru pekne . No , jak poznám "pepeho" zhrnul bi ti to celé do jednéj jeho nie len oblúbenéj ale i pravdivej a v celku jednoduchéj vety :"Len úprimný smiech lieči" . Jak jednoduché... . Animal

[poota]

Mimo téma (offtopic)

.."Len úprimný smiech lieči" . Jak jednoduché...

Úžasně jednoduché.
Možná až příliš.
Prezentoval jsi to tu dokonce už několikrát. Ne že bych s Tebou nesouhlasil, ale pořád se nemůžu zbavit dojmu, že jako skutečnou léčebnou metodu to tu zatím nikdo úspěšně nevyužil.
Alespoň nikdo tu nepsal, že by se po oznámení, že má rakovinu, opravdu upřímně a od srdce rozesmál a na dalším testu už byl bez nálezu. Ani u banální rýmy nikdo nepotvrdil funkčnost.
Nepochybuji o tom, že "upřímný smích léčí", ale osobně neznám nikoho, kdo by se jenom smíchem z něčeho opravdu také vyléčil.
Proto se nám nediv, že se uchylujeme k metodám přece jen složitějším.
Ono je důležité také to, jak se zvolené metodě "dá věřit".

Zdravím - poota

[Animal]

Mimo téma (offtopic)

Poota i so zdravím to máš ako so stavbou domu - dosť ťaško je ho postaviť od strechy . A tak je to aj s tým uprimným smiechom - dosť ťaško sa dá uprimne smiať "po funuse" ak sa tak človek nesmial už dávno pred tým . Animal

[poota]

Mimo téma (offtopic)

- dosť ťaško sa dá uprimne smiať "po funuse" ak sa tak človek nesmial už dávno pred tým .

Už začínám chápat - on ten smích ne že by přímo léčil nemoci, on jenom "léčí" (asi by mělo být spíš udržuje) zdraví. Takže ona to bude spíš jenom taková prevence, ne?

Jenomže pak asi není moc na místě tvrdit Hance, že místo toho svého obsáhlého pojednání mohla jednodušeji napsat jenom jednu větu, která by to celé snadno a dokonale nahradila.
Promiň, ale nepřipadá mi příliš seriózní nahrazovat informace rétorickými etudami - na to je naše zdraví přece jen příliš cenné.

Zdravím - poota

[Animal]

Mimo téma (offtopic)

Poota zas to "stavaš od strechy". Vo vete "Uprimný smiech lieči" nie je tým dőležitým slovom smiech ale slovo úprimný . Pokjal ma zmysel pre slová ním dané neklame , Hanko tu pojednáva práve o tom tj. o uprimnosti jak k sebe samému tak i k svetu okolitému ku prospechu zdravia nášho má se míti . Budiš světlo... . Animal