Fórum U Pramene

Zdravím Tě pootíku, snad to dneska všechno zvládnu. Ptáš se mě:
šlo by považovat rázovité malebné postavy tu i onde krášlící rozervaná úbočí masívu Jesenických velehor za horáky? Při mírně zvýšené hladině etanolu, asi tak 3%, jednoznačně ano.

Excentrické globule se v singlonu mohou pohybovat bez tření, jsou pružné a mají mimo hranice singlonu charakter pole, avšak v singlonu jsou „hmotové“ a to čím blíž ke svému středu, tím více (až nejvíce). Předpokládám, že pro ně není žádný problém kmitat do stran nebo radiálně, ba i šejdrem, případně opisovat větší či menší kroužky. Rychlost jejich kmitů by měla určovat vnitřní čas singlonu a předpokládám, že při větší excitaci vnějšího pole se současnou deformací jeho vnitřní globule se rychlost kmitů při tomtéž vybuzení bude snižovat, čili že se zpomalí i vnitřní (vlastní) čas singlonu.
Pootíku, víš co řekl císař Rudolf II. jednomu ze svých alchymistů? „ My mu nerozumíme, ale my mu věříme.“ Nezbývá mi než tento výrok aplikovat na Tvoje závažné exposé. Svým „excentrickým globulím“ jsi dal vlastnosti jistě záviděníhodné (zejména pro hezčí polovinu lidstva ). Jen s tím vnitřním časem se asi neshodnem: u meňja sídlí „hodiny“ částice v jeho hm. poli, čili mimo vlastní vakant. Protože se zvyšováním hmotnosti jeho pole se snižuje jeho vnější reaktivita (asi takhle: čím vypasenější, tím pomaleji mu to tiká; co si budem povídat: jako u lidí) . Vycházím z toho, že s růstem excitace (hmotnosti) společného gravitačního pole v něm klesá korespondenční rychlost (tedy ta nejvyšší přenosová), takže v gravipoli hodiny pomaleji tikají. To je naměřený fakt. A nezavinil to Einstein. V gravipoli mají, podle kvartonovky, všechny vakanty, relativně k tomu společnému poli, sníženou hmotnost vůči excitační úrovni prostředí gravitačního pole. (Jen proto tam atomy vyzařují fotony s menší hmotnost, čiže s menší frekvencí) .Nejinak je to i ve světě elem. částic. Takový kosmický mion, který přilétá k zemi až se 40 krát větší, získanou (nadklidovou) hmotností, vykazuje 40 krát pomalejší tikání a proto se i „rozpadá“ (u menjá se transformírujet) až 40 krát pomaleji a doletí proto až 40 krát dále, než se rozpadne..Jemu totiž ty vnitřní hodiny „sypou“ pořád ty 2 mikrosekundy během nichž se má transformovat, i když všude ve vesmíru uběhlo asi 80 mikrosec. A kdeže má tu hmotnost? Ne po kapsách, ale ve svém širokorozprostřeném asymetrickém hmotovém poli. Ale o tom už byla kdysi řeč.

Pod excitací si nepředstavuji jenom „natahování“ silového pole směrem od singlonu se současným deformováním globule o vnější stěnu singlonu, ale také zatlačování pole směrem do singlonu s natlačováním jeho globule na globuli středovou. Pokud taková „tlaková“ excitace nesměřuje přímo do středu singlonu, bude pouze více či méně přesouvat globuli dotyčného pole na jinou radiálu a odklánět směr jeho působení jiným směrem. Ať tak či onak, veškeré volné síly se snaží nějakým způsobem docílit svého vyrovnání – rovnováhy nebo saturace.

Pootíku, vidím,že s glubulema sis opravdu pohrál, ale že by singlon měl, patrně tuhou, vnější stěnu o kterou se ty globule deformují to je trochu silný kafe. Ale uznávám, fantazie Ti nechybí! Je vidět, že duchem jsi ještě hodně mladý.

//Sokrateus: vakant částice se na okamžik z vnitřní strany 1. slupky spojí s nejvíce excitovaným kvartonem, tedy jakoby s ním zmizí ve vakuu a vzápětí se na druhé straně toho kvartonu (kvintonu) objeví nový vakant.//
Tady se musím přiznat, že tenhle výrok je nepřesný, dalo by se říci i zcestný. Totiž on ten vakant je sice pohlcen tím nejvíce excitovaným kvartonem 1. slupky, ale tím nemizí jeho excitační potenciál; pouze přešel na ten vytvořený kvinton! Čili: na okamžiček se místo singlvakantu (n) v tom místě objevil jiný typ vakantu, tzv. kvintonvakant, (npp’nn‘), který má všechny vnější hmotové atributy toho singlvakantu; kdyby to tak zůstalo vytvořil by kolem sebe stejné hm. pole jako ten singlvakant. Čili přesnější verze: singlvakant + excit. kvarton → kvintonvakant →kvarton + singlvakant. Zápis: (n) + (pp’nn‘) → (npp’nn‘) → (pp’nn‘) + (n). Tohle nám doufám, „naše“ výtečná kreslířka Gabča krásně znázorní, (uvedla se velmi dobře)
Tady bych rád uvedl, aby to bylo všem jasné, že protoel (p) má kladný elektrický náboj a antiprotoel (p‘) má záporný el. náboj. Oba protoely grupy N jsou bez náboje.

Současně tím ovšem uvolní z původního kvartonu singlon stejného typu, který zbavil jeho vazeb, neboli prostě a sprostě mu je „právem silnějšího“ sebral. V tomto modelu zůstávají singlony na svých místech, a k jejich „průchodu“ přes kvarton dochází tak, že se vlastně přesouvá kvarton proti směru pohybu procházejícího singlonu, takže se přesouvají jenom pole a excitace. Pochopitelně se stejným způsobem přesouvají i duony, ale to by se mi vysvětlovalo skoro tak obtížně, jako by se to dalo chápat. Nevím jak komu, ale mě to připadá docela pěkně vykutálené, a celkem ani ne zas až tak moc složité.

K tomu detailnímu mechanismu „zachycení“ vakantu kvartonem je těžké bez nových experimentálních údajů cokoliv říci více. Ten kvarton není nějaký útvar v pevné „skořápce“. Je to „sdružení“ protoelů v určitém objemu. Při jeho základní excitaci vakantem se pochopitelně k vakantu vysouvá jeho antipod, v tomto případě antiprotoel (n‘). Při zvětšené excitaci kvartonu (vnějším působením jiných elem. částic) se vakant nadstandardně stýká právě s tímto antiprotoelem (n‘) v tom excitovaném kvartonu až dojde k jeho přidružení k objemu toho kvartonu a tím k vytvoření kvintonvakantu. K jakým prostorovým přesunům při tom dochází bych jen spekuloval. Pravděpodně to bude jak říkáš: vakant a kvarton si vymění místo. ale je to jen spekulace. Ovšem kvartonová „mříž“ je kvazinehybná tj. elastická; vyrovnává malé změny poloh.
Při přechodu duonů přes kvarton je to jiné jen v tom, že místo kvintonu vzniká přechodný sexton. Jeho rychlý rozpad zpět na kvarton a duon je v principu stejný.




Děkuji kamarádům pootovi a Jendovi za přání všeho hezkého a dokonce i toho nejlepšího. Myslím, že to budu stále častěji potřebovat; to víte, doba je zlá.
A tak si za odměnu přečtěte něco od KHB

Hřmi, Perune, na můj svátek
místo kanonády,
škoda prachu, dost ho padne
v bitvách u armády.
Hřmi, Perune, na můj svátek
pak si přijdi se mnou vypít,
šálek čekulády
- - - - - - - - - - - - - -

"Raději pásat husy ve vsi, ,
po bahnách se ploužit ,
než u toho Vladimíra
zde za boha sloužit.
Tak to chodí na tom světě
každou chvíli jinák
dneska ctí tě za svatého
zejtra budeš sviňák

Jo,jo, jak už jsem předeslal: doba je zlá a našim volnomyšlenkářským múzám moc nepřeje. Chozéé

Iv píše:Tak na Vás tady náhodou koukám a oči mně jdou šejdrem. Pro Sokratea: http://www.hypothesis-of-universe.com/i ... p?nav=home
Jen jsem sem nahlíd.

Díky ze připomínku, Iv. S tím ing. Navrátilem jsem se občas "porafal" (ovšemže přátelsky) v diskusi na Neviditelném psovi. Měl jsem kdysi staženy fragmenty jeho Belzebuba. Poznal jsem i jeho dost pohnutý život štvance a i když jeho hypotézu(všechno je "uděláno" z veličin l a t) neuznávám jako korektní, myslím, že si nezaslouží svůj nezáviděný úděl. Br, nechtěl bych takhle dopadnout. Ze všech stran haněn, posmíván a urážen, to je smutný příběh "osamělého běžce". Žije jen vidinou, že jednou musí prorazit a na dobře míněné snahy o korekci jeho představ odpovídá podrážděně až zuřivě. Takový je asi osud všech nás "nepřizpůsobivých". Sokrateus

Jendo, nejdříve Ti poděkuji za přáníčko a hned potom Tě sprdnu na 3 doby. Já jsem přece nepsal nic o vaření kvartonů. Jen jsem Ti připomněl, že „zahuštěním“ kvartonového prostředí diamantem se zvýší excitace kvartonové mříže, (dík, že jsi vzal tu mříž na milost) o nějakou 1 triliyarditinu. To je opravdu jak ten legendární prd do Kerska (Gabča snad mi promine). Tam kde dochází k největší excitaci hm. pole je každý vakant nukleonu samojediný, jako úbočí štíhlé hory, ale už ve vzdálenosti sousedního vakantu je to jeho hmotové pole zanedbatelně slabé. Jiná je situace s hustotou nábojového pole. To ale „nerozpaluje“ kvartony; jen natáčí.

Prošel jsem všechny Tebou shromážděné moje výroky o genezi magnetického pole mezi deskami nabíjeného a vybíjeného kondenzátoru a jak pravil kdysi Pontský Pilát: nic zlého na nich nenalézám.
Pouze musím poopravit Tvůj závěrečný „výcuc“.): To nejpodivuhodnější je, že hlavní důkaz, proměnný magnetický posuv ve vakuu je dán vytvářením elektrostatického pole. Já bych to pozměnil takto: To nejpodivuhodnější je, že hlavní důkaz, proměnné magnetické pole ve vakuu, je vytvářeno měnící se polarizací, neboli polarizačním (depolarizačním) pohybem nabitých protoelů uvnitř kvartonů mezi deskami. Takhle je to, podle mne zcela přesně. Elektrostatické pole je jiný, starobilý výraz pro polarizované pole kvartonů. Když byl pojem elektrostatické pole formován, neměli fyzicové ani tuchy (snad kromě Faradaye) o nějakých kvartonech, nebo obecně vázaných el. nábojích ve vakuu.

// No a teď, čistě teoretický příklad, vložím-li do prostoručistého bezvakantového vákua přednabitý vakantový kondenzátor objeví se výše uvedený posuv. Ten se projeví vždy v kterémkoliv místa v prostoru Všehomíra i když budou přítomny další vakanty pokus bude jimi nějak ovlivněn Zcela nepochybně byl takto ovlivněn jakýkoliv takový pokus provedený na nebi i na zemi. Ať je to jakkoliv, vždy jde o elektrostatický jev!.//
Jsem trochu na rozpacích:Ta 1. věta je s otazníkem, nebo bez? Čili ptáš-li se, nebo konstatuješ? Ano, při vložení nabitého kondíku se v tom prostoru nakrátko objeví mag. pole. Přítomnost dalších vakantů nebude mít na popsaný jev vliv; jak na zemi, tak na nebi. A opět musím oponovat: nejde o elektrostatický jev, ale o polarizační jev. Elektrostatické pole tvoří polarizované kvartony! Dobrou noc Jendo. Soky

PS: Pánové, Gabča, zřejmě záměrně, aby vyzkoušela naši pozornost, něco ve svém textu záměrně pozměnila; spíš vynechala. A teď se chechtá jak jsme jí to spolkli. Neuděláme jí tu radost, že byste na to nepřišli, že ne? Do toho, pánové! Nedáme se zahanbit "slabým, něžným" pohlavím.

sokrateus píše:

Iv píše:Tak na Vás tady náhodou koukám a oči mně jdou šejdrem. Pro Sokratea: http://www.hypothesis-of-universe.com/i ... p?nav=home
Jen jsem sem nahlíd.

Díky ze připomínku, Iv. S tím ing. Navrátilem jsem se občas "porafal" (ovšemže přátelsky) v diskusi na Neviditelném psovi. Měl jsem kdysi staženy fragmenty jeho Belzebuba. Poznal jsem i jeho dost pohnutý život štvance a i když jeho hypotézu(všechno je "uděláno" z veličin l a t) neuznávám jako korektní, myslím, že si nezaslouží svůj nezáviděný úděl. Br, nechtěl bych takhle dopadnout. Ze všech stran haněn, posmíván a urážen, to je smutný příběh "osamělého běžce". Žije jen vidinou, že jednou musí prorazit a na dobře míněné snahy o korekci jeho představ odpovídá podrážděně až zuřivě. Takový je asi osud všech nás "nepřizpůsobivých". Sokrateus

Vím(proto jsem ten odkaz dal), ikdyž pod jiným nickem a navíc je tam ještě jedna postavička "Srnka",ikdyž on je trochu "svérázný", ale já těmto lidem fandím, nesou správnej luft, ikdyž trochu slušnosti by mu neškodilo. Trochu se přikláním spíše k názoru pěny a nebo propojených vesmírů jako "voština",geometrie přírody tomu dost napovídá, nechci polemizovat, mám jiné věci, snad časem. Pozdravujte Jeseníky, moc rád jsem tam jezdil-Branná,ještě na hradě straší?- nádherná příroda, závidím.

sokrateus píše: PS: Pánové, Gabča, zřejmě záměrně, aby vyzkoušela naši pozornost, něco ve svém textu záměrně pozměnila; spíš vynechala. A teď se chechtá jak jsme jí to spolkli. Neuděláme jí tu radost, že byste na to nepřišli, že ne? Do toho, pánové! Nedáme se zahanbit "slabým, něžným" pohlavím.

Nebylo to záměrně, normálně sem to jen špatně opsala.. , taková blbost (rozpad protonu). Ty jseš ale diplomat...
No ale díky tomu už vím víc o neutrinech... snad, teda tak "chytrá" jsem si ještě nikdy nepřipadala (ještě aby mi to k něčemu bylo , .. možná k pokecu doma, mýho chlapa zajímají podobný věci).
Takže jinak bych ty neutrina úplně přeskočila, jako jednu z blešek. Přeposílám, co jsem obdržela od sokrateuse, o těch rozpadech, já si nemůžu pomoct, ale ta kvartonovka je úžasná... i pro laiky (takové malé povzbuzení pro Sokratea)

Fyzikové zjistili, že: neutron se rozdadá na tři další částice, přičemž jedna z těch nových částic, když se rozpadne, tak zase na tři, tak se to množí, ale pozor z nichž jedna kupodivu je zase ten původní neutron, ze kterého to všechno vzniklo.... to zavání zázrakem.
Ale zato my, díky kvartonovce víme, že když je srážka dvou protonů či neutronů dost energetická (asi rychlá), tak se v místě srážky nacházející kvarton do té vší sražené hmoty zamotá, a proto srážkou získáme jakoby víc, než se tam vložilo.

Neutrino, tak tajemně popisováno, jako malohmotné až nehmotné, procházející vším bez zádrhelu. A přišlo se na ně jen tím, že při rozpadu nevycházel součet energií částic po srážce, s energií v jádru...
A tady s kvartony se nám nabízí vysvětlení: neutrina (p,p´) nebo (n,n´), kterážto nejen matematickým rozdílem těch všech interagujících kuliček vychází jako zbytek..., ale zároveň souhlasí jejich podoba s pozorováními - jsou malohmotné, a teď víme jak to dokázaly - jejich hmota se neguje... proton s antiprotonem.... takže jsou nehmotné, vším projdou, či spíš problikají.
Ale není to zase úplná anihilace hmoty s antihmotou, protože na to je potřeba ještě aby se srazily tyhle dva druhy neutrin spolu... pak už to bude úplný kvarton, tedy naše známé "nic.

Prosím, nekomentujte mě, je to totiž hrozně jednoduchý.... já mám teď třetí vánoce, jak se mi to zdá dobrý.
Sokratee, myslím, že tyhle věci by se měly kreslit než popisovat slovy, je to jednoduchý, ale když si člověk prohlídne text, tak to vypadá děsně složitě.
No , začíná hezký den, půjdeme se provětrat. Gabča

sokrateus píše:S tím ing. Navrátilem jsem se občas "porafal" (ovšemže přátelsky) v diskusi na Neviditelném psovi. Měl jsem kdysi staženy fragmenty jeho Belzebuba. Poznal jsem i jeho dost pohnutý život štvance a i když jeho hypotézu(všechno je "uděláno" z veličin l a t) neuznávám jako korektní, myslím, že si nezaslouží svůj nezáviděný úděl. Br, nechtěl bych takhle dopadnout. Ze všech stran haněn, posmíván a urážen, to je smutný příběh "osamělého běžce".

Žije jen vidinou, že jednou musí prorazit a na dobře míněné snahy o korekci jeho představ odpovídá podrážděně až zuřivě. Takový je asi osud všech nás "nepřizpůsobivých". Sokrateus

Obávám se, že poslední oddelená část je docela infekční.

Mne jste označil za natvrdlého, pritom:
1. Vyhnul jste se mé otázce k definici času, lze dohledat.
2. Nevhodne jste reagoval na mou pripomínku, že všechna telesa mají stejnou hmotnost bez ohledu na místo, kde se nacházejí(1kg cukru koupený v Tescu je stále 1kg jak na Zemi, tak i po exportu na Mesíc), je to tak obecne definováno, a vy jste to bezduvodne poprel. Není možná diskuse, když si pod hmotností predstavujete zcela neco jiného, než jiní, a nic jste k tomu blíže neuvedl.

Jenom bych rád poznamenal, že všechna hromada noveobjevených částic nemusí vubec souviset se základními stavebními kameny hmoty, ale muže jít o pouhou syntézu nových částic v daných experimentálních podmínkách. Zatím není 100pro jasné, které experimenty fungují jako syntéza, a které jako rozklad.
Význam pojmu jako vakance apod. lze dohledat v naukách o materiálech, fyzikách tuhých látek a podobne.

Zdravím Tě Akorde,
tak už se nechte, někdy se něco plácne, a druhý to pochopí hůř, než to bylo míněno. Navíc, sokrateus to přiznává, že je vlastně stejný, i já přiznávám že jsem bývala háklivá na to svoje, a nechci předvídat, ale až třeba jednou představíš svou teorii, taky budeš háklivý. A navíc o nic nejde, tak se prostě zeptej podruhý, ale v klidu, já se ptám taky několikrát.

No, ale velký dík za ten pojem vakance...
(wiki: )
Krystalová porucha
V krystalu může různými způsoby dojít k rozmanitým poruchám krystalové mřížky, neboli odchylkám od ideální krystalové mřížky. V místě poruchy (až na výjimky) dochází k termodynamické nerovnováze. Aby tato nerovnováha přešla do rovnovážného stavu, který je energetický méně náročný, dochází v okolí poruchy k deformaci krystalové mřížky (např. atomy se posunují směrem k neobsazenému místu v mřížce).
Vakance
Neobsazený uzel mřížky, který vzniká přechodem částice z tohoto uzlu např. do intersticiální polohy. Vakance mohou nést náboj nebo jsou elektroneutrální. Může docházet k tzv. difúzi vakance neboli k jejímu přemisťování v mřížce a to až na povrch. Migrace a vznik vakancí, a jiných bodových defektů mřížky, úzce souvisí s pravděpodobností udanou Boltzmannovou statistikou a tím i s teplotou.

Vypadá to analogicky... akorát ta excitace kvartonu asi nebude jen tím, že tam je někde uvolněné prostorové místo

Ty rozpady anebo syntézy.... já taky nevím, , já se na to ptám ... třeba ještě něco zajímavýho vypadne. Samozřejmě, ještě ideálnější by bylo, kdybychom věděli, i z čeho jsou ty samotný protoely dělaný.... ale i takhle to "zatím" stačí.
Hezký den Gabča

Iv píše: Vím(proto jsem ten odkaz dal), ikdyž pod jiným nickem a navíc je tam ještě jedna postavička "Srnka",ikdyž on je trochu "svérázný", ale já těmto lidem fandím, nesou správnej luft, ikdyž trochu slušnosti by mu neškodilo. Trochu se přikláním spíše k názoru pěny a nebo propojených vesmírů jako "voština",geometrie přírody tomu dost napovídá, nechci polemizovat, mám jiné věci, snad časem. Pozdravujte Jeseníky, moc rád jsem tam jezdil-Branná,ještě na hradě straší?- nádherná příroda, závidím.

Jestli se nemýlím, tak ten “Srnka“, který údajně také p. Navrátilovi v minulosti „pil krev“ měl nick Zephyr a nyní má na LN svůj blog pod civilním jménem Milan Petřík. Vyznává novodobou "pěnovou" formu éteru. Je pozoruhodné jak dost lidí, navzdory empirii, která majorizuje diskretní formy materie ve vesmíru, tíhnou k iluzorní a nekonkretní představě jakési primární nepřetržité pěny. Snad to není relikt starohelénské báje o zrodu Afrodity z mořské pěny?
Jeseníky pozdravuji rád a často, ale překvapuje mne Váš minulý čas (moc rád jsem tam jezdil). Je to pro vás už moc daleko? Branná je takové 'orlí hnízdo' na návětrné straně Jeseníků, která nám „čistí“ západní větry zamořené z českých průmyslových oblastí. Jestli tam ještě straší na hradě nevím, můj raison d'etre končí na Ramzové. Zdraví Sokrateus

Gabča píše: Sokratee, myslím, že tyhle věci by se měly kreslit než popisovat slovy, je to jednoduchý, ale když si člověk prohlídne text, tak to vypadá děsně složitě.
Gabča

Mělo by to jít obé, ruku v ruce. Jenže chce to šikovnýho kreslíře Já se s tím smolím v programu malování a co tam nejde dělat (nebo to neumím) kreslím v tužce a potom to obtahuji černou fixou všelijak křivítkama, skenuji a teprve potom to dostanu do počítače. A výsledek nevalný! Bohužel, nebo bohudík, jaro se blíží a zahrada zavolá; čili budu mít ještě méně času, na svý ‚ptákoviny‘ než dosud. Mám sice zcela konkretní představu o kresleném rozfázování interakcí a rozpadů. Jen ten kreslíř mě chybí. 'Nejsou lidi'! Sok

Je pozoruhodné jak dost lidí, navzdory empirii, která majorizuje diskretní formy materie ve vesmíru, tíhnou k iluzorní a nekonkretní představě jakési primární nepřetržité pěny.

Nazdar Sokrateusi.

Je zajimave, ze tak malo lidi si uvedomuje, ze kdyz je to nepretrzite, tedy bez kouskovatosti, neda se to pocitat. Ona ta matika to bez kousku neumi, protoze je na kouscich zalozena.

Coz si nevykladej v tom smyslu, ze bych kdy skocil na lep nejake penove teorii aeteru. Neskocil. Podle mne je to stejne nesmyslna predstava jako ten starsi "rybnik' aeteru.

S laskavym pozdravem Slavek.

Zdravím Tě Slávku, v daleké nám cizině(?). Máš pravdu, že matematika je založena na přetržitosti a jenom to potvrzuje moje přesvědčení, že nepřetržité je rigidní, neschopné vývoje, dynamiky. A takový vesmír určitě není. Proto mne zajímá Tvůj názor na materiální podstatu přetržitého vesmíru. Soky.

.... //vyčnívají nad povrch každého singlonu nevykompenzované části silových polí//,
Pootíku, když já jsem se chtěl, fňuk, fňuk, s kvartounama zbavit právě těch nemateriálních, matematických sil. Co s tím budem dělat? Kvartonový model vakua je založen na přímých kontaktních interakcích. Žádné na dálku působící síly: gravitační, elektrické, magnetické, čarodějné Very Happy....
To je zajímavá pepy Sokrateuse odpověď, protože další základní kámen KH se opírá o posuvný proud ve vakuu a s ním spojeným magnetizmem, elstat. nábojem a střídavém napětí na elektrodách. Už slyším odpověď, to je záležitost vyššího patra a to kvartonovka neřeší. Josef s tím můžeš udělat jediné, vzít vše vyjmenované jako materiální reálné vlastností hmoty a upravit kvartonovku. Myslím, že jsi ve své hypotéze toho z klasické fyziky vymazal až příliš mnoho. Docela bych řekl, že jsi to přepískl.
Vymyslel jsi sadu protoelů pro vakant protonu, neutronu a elektronu. Zlikvidoval jsi v prvních dvou oficielně sídlící částice. Ty jsi fyzik, asi k tomu máš praxí a experimenty podložené důvody. Jenže, když se Tě zeptám na to jak mohou atomy, když jejich vakanti sídlí v patře kvartonovky, tak geometricky přesně být rozmístěny v prostoru molekuly a vytvářet kdekoliv v prostoru vesmíru její i svou naprosto přesnou geometrii, mlčíš. Nechtěj po nikom, aby vymýšlel pro HK nějaká jiná řešení. Zkus něco jiného, pokus se sám svou hypotézu falzifikovat a něco s tím udělat. Takový seznam nedostatečností nebo pochybností. Není náhodou, mimo to, že nás oba baví boj, že můj a Pootův pocit je k Tvé kvartonovce velmi podobný. Aspoň já to tak chápu. U mně jde o pocit laika a u Pooty, Dronta v nejlepších letech, pocit dobře maskovaného znalce.
Vážně, snad někdy v čase pochopíš, že nelze vytvořit jednopodlažní hypotézu a o patře níže prohlásit nevím a o patře výše říci, že se jí to netýká.
Abys se solidní mírou pravdivosti své hypotézy uspěl nestačí prohlásit, že kvartonovka se týká jen poschodí vakua a všech dalších vyšších pater fyziky, chemie, optiky atd. se netýká. To se musí prokázat. Zatím se mi nepodařilo pochopit, pokud plus mínusy nejsou el. náboji a jsou jen jako, kde se ve světě ta elektřina bere. První letošní bouřka byla jen asi o 300 blescích. Když kvartonovka elektřinu nezná, a asi ne, dle citátu nahoře, tak pak to co mi v souvislostí s ní trčí v hlavě není jen obyčejný klín, ale dobře zaklínovaná černá díra.
Je velkou výhodou Drontů, že jim klínovat není co, my PD natom tak skvěle ještě nejsme.
Takže až vystřízlivíš tak něco napiš. JSCH -

//KH se opírá o posuvný proud ve vakuu a s ním spojeným magnetizmem, elstat. nábojem a střídavém napětí na elektrodách. Už slyším odpověď, to je záležitost vyššího patra a to kvartonovka neřeší. Josef s tím můžeš udělat jediné, vzít vše vyjmenované jako materiální reálné vlastností hmoty a upravit kvartonovku.// Kvartonovku 'upravuji' kontinuálně, takříkajíc, za pochodu.
Ale Jendo, stěžuješ si na špatném hrobě : a nebo ledabyle čteš. Vše co jsi vyjmenoval v kvartonovce je obsaženo a bylo to zmíněno i ve statích, které visí na webu. El. náboj přece mají protoely P grupy, Že při jejich vzájemném pohybu dochází v jejich okolí k magnetickým jevům, jsem také deklaroval, dokonce to používám jako klíčový důkaz existence „něčím“ vázaných nábojů ve vakuu. Něco jiného je, že zatím neznám materiální podstatu těchto magnetických jevů, protože ta tkví ve specifice subkvartonového prostředí v němž se protoely pohybují. Stejně jako kvartonový model odhaluje podstatu dynamiky našeho patra vesmíru, čili pohybu elem. částic. Celá nadstavba tohoto fundamentu fyziky vakua, tj. optika, mechanika, chemie, termodynamika, hydrodynamika, aerodynamika atd, atd., tím není dotčena! Kvartonový model obnažuje podstatu a příčinnost pohybu elem. částic, nikoliv následky těchto pohybů. Ty jsou známy! Asi takhle:řešíš-li emisní spektrum atomového obalu, nepotřebuješ znát detailní pohyby nukleonů v jeho jádře. To nejlépe dosvědčuje současný stav tohoto oboru; spektrální fyzika atomových obalu je dávno dokončena, aniž by byl znám přesný model chování nukleonů v jejich jádrech. Není to k tomu potřebné! Jendo, v některé uveřejněné stati je i tohle zdůrazněno! Není tím, z pohledu matematika, dotčen ani současný Einsteinův matematicky přesný model gravitace, protože zatímco Einstein „zaplnil“ prostor matematickými tenzory, já jej zaplňuji reálnými materiálními objekty. V kvartonovém modelu gravitace se virtuálně neohýbá prostor, ale mění se, kauzálně, fyzikální stav těch reálných materiálních objektů, kvartonů. Až bude vytvořen matematický model kvartonovky, tak bude matematicky totožný s GTR.

// když se Tě zeptám na to jak mohou atomy, když jejich vakanti sídlí v patře kvartonovky, tak geometricky přesně být rozmístěny v prostoru molekuly a vytvářet kdekoliv v prostoru vesmíru její i svou naprosto přesnou geometrii, mlčíš.//
Jendo, nemlčím! Už jednou jsem se Ti snažil vysvětlit, že geometrická přesnost poloh atomů v molekule je jen makroskopicky zdánlivá. Uvědom si, že rozměry molekuly jsou asi o 8 řádů větší než rozměry kvartonů. Při dostatečně velikém zvětšení bys zaregistroval vzájemné mikropohyby, které jsou bez, zatím nedosažitelném zvětšení nepozorovatelné a budí dojem rigidnosti. Asi tak, jako bys pozoroval molekuly plynu v uzavřeném prostoru. Nebudeš-li vědět nic o obrovských rychlostech pohybu molekul plynu (řádově km/sec) budeš je považovat za nepohyblivé. To zvětšení, které Ti poskytují současné snímky molekul je pořád ještě nedostatečné pro detekci mikropohybu samotných atomů v těch molekulách, o pohybu elektronů v atomech ani nemluvě.
// Vážně, snad někdy v čase pochopíš, že nelze vytvořit jednopodlažní hypotézu a o patře níže prohlásit nevím a o patře výše říci, že se jí to netýká.//
Nic takového netvrdím a zopakuji Ti to ještě jednou: Kvartonový model vakua modeluje situaci materiálních objektů v suterénu, tj. fyzikální patro které je o jedno níž než je naše antropické „patro“ v němž se realizuje pohyb „našich“ elem. částic. O existenci ještě nižšího „patra“, tzv. subkvartonovém, v němž probíhá pohyb protoelů jsem dialekticky přesvědčen a tuším, že v něm se realizují magnetické jevy spojené s pohybem protoelů s nábojem, ale funkční model tohoto subkvartonového „patra“ Jendo, zatím neznám. Patrně v něm lze nalézt podstatu el. nábojů protoelů. Podivné je, že Ti vůbec nechybí neexistence nějakého „dolního patra“ u současné fyziky elem. částic.
//Takový seznam nedostatečností nebo pochybností. Není náhodou.// Doufám, že jsem několik Tvých „nedostatečností“ a pochybností právě eliminoval. Nezbývá Ti, Jendo, než ‚hodit na led 2. lajnu‘ pochybností. Určitě je máš na střídačce v záloze. Za chvíli sem pověsím schéma "rozpadů" a transformací elem. částic podle kvartonového modelu. Přesvědčíš se názorně jak je tento model pro jejich interpretaci užiečný a přesvědčivý. Zdraví Tě Chozéé

sokrateus píše: Zdravím Tě Slávku, v daleké nám cizině(?). Máš pravdu, že matematika je založena na přetržitosti a jenom to potvrzuje moje přesvědčení, že nepřetržité je rigidní, neschopné vývoje, dynamiky. A takový vesmír určitě není. Proto mne zajímá Tvůj názor na materiální podstatu přetržitého vesmíru. Soky.

Nazdar Sokrateusi.

Maly problemecek.

Jsou fraktaly pretrzite, nebo nepretrzite? Ona totiz ta pretrzitost je nepretrzita. To se tyka vseho. Cas merime na ruzne jednotky, ale je pritom nepretrzity. Prostor, tedy prostor geometricky podle Euklida [nez to Albert pomotal s tim co je v tomto prostoru obsazeno], lze zase rozkouskovat na centimetry, nicmene je nepretrzity. Velikost toho co bych nazval snad spise materialem nez hmotou, urcuje do jiste miry sily, ktere na to pusobi, z tech, ktere jsme schopni dnes rozeznat. Ale to neznamena, ze jaderna castice je nejmensi castice ktera je v podstate solidni. Jevi se solidni nam, protoze patri do nasi skatulky. Jenom se jevi solidni nam.

Aether je v podstate take krupice, ale neni staticky jako krupice v pytli. On se totiz pohybuje stejne, jako se pohybuji rekneme asteroidove pasy slunecni soustavou a tvori struktury. Stejne jako aether vyplnuje prostor mezi asteroidovymi pasy, nebo lepe receno do znacne miry vyplnuje, neco, co je jeste zase daleko mensi nez aether, vyplnuje prostor mezi krupici aetheru. Stejne tak na druhou stranu, galaxie vyplnuji prostor jenom castecne a co je mezi tim v podobe at uz kameni, ci planetoidu atd je jeste stale vyplnene aetherem, ale take se v tom flakaji "kulova" sekupeni hvezd a buh vi co jeste. Pak nahle narazis na Velkou Zed, tedy galakticke seskupeni nekde hrozne daleko, ktere se jevi jako nepretrzita draha galaxii, rekneme "string" vlakno. To jsou ty fraktaly.

Takze i kdyz zde je pretrzitost, ma ta pretrzitost svou nepretrzitost ve vzajemnych vztazich, kterymi cely ten herberk drzi pohromade. Neco jako ja drzim Jardu, Jarda drzi Marenu, ale Marena nedrzi mne. Takze i kdyz nedrzim Marenu primo ani ja, drzim ji neprimo diky Jardovi.

My jsme v pozici toho Jardy nekde mezi tim malym aetherem a tou Velkou Zdi. Aether jenom spise tusime, i kdyz je na nem nase pozice a existence naprosto zavisla, protoze se stara o existenci gravitaci, magnetizmus staticke pole a hmoty, tedy skutecnosti, ze to vse co citime, pouzivame a vnimame je utkane z aetherovych toku. Stejne tak je zavisla existence toho, cehoz je soucast Velka Zed, na existenci te nasi hmotne granule, galaxii, Velkych Zdi, slunci atd. na stupinkcich posloupnosti vesmirne struktury.

Samozrejme ze sily, kterymi ruzne tyto posloupnosti zavisi na sobe jsou nektere prime a nektere neprime. Timto se tedy vratim k rozdilu mezi hmotou a materialem. Ponechame-li hmote jeji definice ve fyzice, hlavne pak tedy setrvacnost a vzajemnou neprostupnost, tyto vlastnosti plati pro nasi fraktalni jednotku. Vzajemna neprostupnost granuli aetheru je pak zase platna pro fraktalni jednotku, mozna lepsi receno uroven, aetheru. Budu-li ja aetherem, pak Jarda bude hmotou a Marena bude Velkou Zdi.

To je zradlo, co?

Nekde jsem tady narazil na [Iv] Ivanovo schematko toku aetheru. Tak nejak, i kdyz nekompletne . Jenze ten tok se zase sklada z granuli a tyto granule samozrejme uz nepracuji na nasi gravitaci, ale gravitaci nalezejici se na zase jseste nizzim stupni fraktalni organizace vesmiru.

Tady to zatim utnu.

S pozdravem z daleke ciziny, Slavek.

Slávku, nad odpovědí se musím trochu déle zamyslet; tady nejsem moc doma, abych Ti odpověděl jen tak 'zpatra'. Takže měj chvilku strpení, ale určitě se budu snažit co to dá. Pozdrav do Kanady Sokrateus