Ve vlákně "Proč magnetické motory nefungují" probíhá diskuze, kterou bych raději přenesl sem. Kdyby to vlákno bylo Proč MM
nám nefungují, tak by odpověď byla snadná - protože na to jdeme "blbě".
Ale k věci:
poota píše:Akord píše:poota píše:Ta energie je do materiálu vložena nevratně, je spotřebována na přeměnu jeho vlastností a už ji nikdo nikdy zpátky nedostane!
Magnet není žádný akumulátor magnetizačního proudu
Vetší část energie je v magnetu uložena jako energie magnetisace, a tato na nás počká, než si ji vyzvedneme, nebo magnet odmagnetujeme, a dostaneme teplo, o čem svedčí i ekvivalentní strmá špička na grafu tepelné kapacity versus teplota v oblasti Curieho teploty.
Takže tu máme dva protichůdné názory, které se navzájem vylučují.
Tím má každý možnost si vybrat ten, který je jeho chápání bližší a na jeho základu postupovat při svém bádání.
poota píše:"ekvivalentní strmá špička na grafu tepelné kapacity versus teplota v oblasti Curieho teploty" mě příliš nepřesvědčuje, protože na grafech průběhu teplot se vyskytují různé podivnosti, s oblibou v místech, kde dochází ke změně vlastností, což je všeobecně známé třeba o změně skupenství. Určitě by se dalo to "uvolněné teplo" dost přesně spočítat a porovnat s výkonem, který byl použit pro zmagnetování - jsem pevně přesvědčen, že to neodpovídá ani vzdáleně. V mém názoru mě utvrzuje i docela prostý induktor, který opakovaně vytváří magnetické pole kolem jádra a opakovaně ho nechá zanikat. Jeho cívka se, pravda, sice zahřívá, ale úměrně svému odporu a protékajícímu proudu, takže teplo z demagnetizace tam jaksi schází - pochybuji silně, že by si ho nikdo nevšimnul, kdyby tam nějaké teplo navíc bylo.
Akord píše:Naopak to teplo je dobre povšimnuto. Nazývá se hysterezní ztráty, a znají ho všichni plechari od trafáku, nebo motoru.
Akord se snaží zoufale ubránit "ztracenou" pozici, ale jeho argumentace "hysterzními ztrátami" je úplně mimo.
Kdyby totiž teplo z těchto ztrát bylo "vrácenou magnetizační energií", pak by záviselo na stupni zmagnetování - a navíc by se projevovalo i u cívek se vzduchovým jádrem.
Jenomže hysterezní ztráty závisejí hlavně na magnetické "tvrdosti" materiálu, která se vyjadřuje plochou hysterezní smyčky. Magnetická tvrdost materiálu je vlastně velikost odporu, který klade materiál zmagnetování a odmagnetování. V elektrických obvodech je běžné, že "na odporu vzniká teplo", protože na něm dochází k úbytku energie. Předpokládám tedy, že i na odporu, který klade materiál magnetizaci, dochází k úbytku energie, který se projeví teplem. Pokud se hrubě nemýlím, pak k vývinu tepla hysterzními ztrátami dochází jak při magnetování, tak při odmagnetovávání. V tom případě ovšem nemůže jít ani náhodou o nějaké "vracení" energie, která se do materiálu naakumulovala při jeho zmagnetování.
Slavek Krepelka píše:Teď si ještě popřemýšlejte, jaký je rozdíl mezi elektromagnetem a jeho funkčností a co se děje při indukci třeba v jádru trafa, ale to už jsme zdánlivě mimo téma. Jde o ty změny a vlastně u trafa částečně nezměny a bránění se těmto změnám krystalické mřížky jádra. Celá vědecká tiráda o indukčnosti cívek je sice výborným a užitečným matematickým procesem, ale pokusnicky a prakticky jsem prokázal, že je to blábol. Pokud si to pak člověk převede na trafa se vzduchovýn jádrem, začne kroutit hlavou nad tím, co se vlastně děje v tom vzduchu a dá-li celé schema trafa do vakua, tedy trafo s vakuovým jádrem, může si domyslet, co vše musí ve vakuu být, aby k indukci mezi dvěma ~ cívkami takového trafa mohlo dojít. Taky by člověku konečně mohlo svitnout, jak je vlastně hmota strukturálně a dynamicky svázána se všemi poli a jejich složkami, které se ve "vakuu" vyskytují a mohlo by mu dojít, že ty složky musí nutně mít vzájemně propletenou a provázanou strukturu s mechanickými vlastnostmi, které se mění s jakoukoliv změnou v materii, třeba už natažením gumičky praku, nebo zvednutím závaží pendlovek. No, a hned jsme u torzních polí, nebo jak tomu chce kdo říkat. Jenže zde se vracíme zase i k tomu permanentnímu magnetu, který není jenom nějakým kouskem strukturálně pozměného, původně nemagnetického materiálu, ale který je součástí daleko většího schematu jsoucnosti a kterýžto materiál procesuje složky vakua jinak před magnetizací a jinak po magnetizaci. Tím se dostáváme k tomu, že magnetické pole permanentního magnetu, či čehokoliv, není vlastní materii, která se ve vakuu nachází, ale že ta materie, v našem případě permanentní magnet, jenom zprostředkovává dynamické procesy polí jaksi obsažených ve vakuu, či daleko lépe řečeno v prostoru, a že magnetické pole není vlastností permanentního magnetu, ale vlastností procesu a struktur polí vakua, které permanentní magnet mění. Zde se tedy dostáváme také k tomu, že energie permanentního magnetu je energií universální a že není třeba setrvávat v bludu, že tato energie nemůže být pomocí třeba těch permanentních magnetů nějak stále přeměňována na energii řekněme mechanickou.
Tenhle citát jsem sem dal raději vcelku - zkráceně to lze vyjádřit tak, že magnetizmus je všeprostupující pole, které pokud není ničím narušováno, je quazineutrální, to znamená že se nijak neprojevuje.
Jestliže v tomto poli vytvoříme objekt, který ve svém objemu změní tyto podmínky tak, že se magnetizmus nemůže vyrovnávat v tomto objektu, musí se vyrovnávat mimo něj, což se projeví jako magnetické pole.
Fyzici nám tvrdí, že každý magnet se skládá z elementárních magnetů, které mohou být uspořádané "jedním směrem" (=magnet), a nebo chaoticky (=před zmagnetováním nebo po demagnetizaci). K tomuto přesvědčení došli vytrvalým půlením magnetů, které si stále zachovávaly "oba póly".
Teorie quazineutrálního magnetického pole to vysvětluje podstatně jednodušeji - když třeba jen jediným atomem zabráníme "neutralizaci" dvou sousedních pólů přímo, pak se musí "neutralizovat" vnějškem, neboli oklikou, přičemž se "projeví" jako indikovatelné (lokální) magnetické pole o dvou pólech. Tedy to, co my považujeme za "magnety", jsou pouze objekty, narušující quazineutrální pole. To, co považujeme za "magnetická pole", jsou pouze lokální narušení quazineutrality, tedy místní anomálie společného pole.
Tady začíná být jasné, proč se fyzicům tahle teorie tak zoufale nezamlouvá. On totiž magnetizmus pro ně
musí být vázán na hmotu, protože jinak by byli nuceni přiznat, že může být "zmagnetováno" i vakuum, a to by byla již druhá pádná rána tvrzení, že vakuum "je nic". Tou první ránou, kterou se jim pořád ještě nepodařilo nějak kulantně "vykrýt", je existence tzv. posuvných proudů, které již ve vakuu byly experimentálně prokázány. Ty také zcela nekompromisně musí být vázané na hmotu. Tím dostává ovšem zatraceně na frak tvrzení, že vakuum je nehmotné nic.
Opět se tedy dostáváme k tomu, že:
"Všechno je jinak!"
Zdravím - poota
...... a patří sem také některé soli Baria ... tuším že titanát barnatý ( 
) ... 
) ...... (by Anri, reakce na ilemův podpis 
) ... 
m11 