Vzestup

[martinq]

Kdo z vás zná svůj cíl,

kdo plní cíl druhému,

kdo ví že, cesta je cíl.

[martinq]

Původní poselství pro rok 2012

Jedno z mnoha poselství, které lidstvo dostávalo od roku 1957, říká, že „změny, které proběhnou na planetě, budou tak radikální a kataklyzmatické, že by nebylo bezpečné na ní zůstávat. Nastanou další katastrofální záplavy a povodně, ničivá zemětřesení, mnoho majetku shoří a další bude devalvován.

To, o čem si mnoho lidí myslí, že bez toho nemůže žít, bude zničeno a oni dospějí k názoru, že to nebylo až tak důležité. Dojde ke změně ve vnímání hodnot.

Zemská osa se posune a celá planeta promění: sever se stane jihem a naopak, tam, kde byla souš, bude voda a na místech oceánů pevnina. Slunce bude vycházet na západě a zapadat na východě. Celá Země se bude otřásat a její povrch pukat. Planeta se promění v takovou, jakou byla při svém stvoření: původně totiž měla sloužit kráse, radosti a harmonii, v níž měli žít všechny bytosti tuto planetu obývající.

Ti, kteří si zvolí zůstat ve třetí dimenzi, budou muset projít procesem smrti. Někteří se pak dostanou na místo, kde se restrukturuje jejich duše a bude jim poskytnuta útěcha po přežilých strastech a utrpení. Další se vrátí do dimenzí nebo světů ve vesmíru/vesmírech, odkud přišli.

A ti, co si vybrali vzestup společně s planetou, budou přeneseni na místo, které pro tento účel bylo speciálně stvořeno (někdo hovoří o kosmických lodích). Toto místo neomylně poznají podle vibrací lásky. Tam si odpočinou a pochopí nové souvislosti a skutečnosti, zregenerují své fyzické tělo i psychický stav. Budou mít pocit, jako by se vrátili domů.

Pak nastane okamžik, kdy se budou muset rozhodnout, zda se vrátí zpět na Zemi, kde mezitím proběhne očista, a oni ji začnou znovu osídlovat, anebo zda zůstanou v páté dimenzi v životě hojnosti a štědrosti, kde to, co si budou přát, si okamžitě zmaterializují; případně se budou moci pohybovat mezi oběma světy.

Znamení k transformaci

Vesmír není statický, ani se nepohybuje v předem vyjetých kolejích. Podařilo se zaktivizovat dostatečné množství lidí, kteří svými meditacemi a modlitbami tento osud planety pozměnili. Ke změnám samozřejmě dochází, Země se pohybuje ve fotonovém pásu, kdy podle vědy dochází k mimořádnému nárůstu energií neznámé povahy, měnící životní podmínky na planetě. NASA zaregistrovala, že na slunci probíhají nezvyklé změny, ovlivňující počasí na Zemi.

Jsme svědky nejenom rozpadu starých struktur ve společnosti i v osobním životě, ale i přírodních katastrof (zemětřesení, zvětšujícího se množství výbuchů sopek, přílivových vln). Astronomové začali detekovat gamma paprsky a kosmické záření za světlem, berou do úvahy i (zatím) hypotetické částice pohybujících se nadsvětelnou rychlostí, jež nazvali tachyony. Rovněž se mění rychlost času, a to nejenom v lidském vnímání, nebo přecházíme na jednotný galaktický čas. V roce 1992 a 1995 byly dvakrát překalibrovány atomové hodiny.

To jsou všechno bezesporu znamení, aby se člověk probudil, přizpůsobil se změnám a transformoval se.
Naše Slunce nestojí na jednom místě, ale obíhá kolem ústředního Slunce Mléčné dráhy, které se jmenuje Alcyone a vyskytuje se v Plejádách na 30 stupních Býka. Za zimního slunovratu roku 2012 se Slunce dostane do bodu, kdy se jeho ekliptika ocitne v samotném středu naší galaxie. K tomu dochází jednou za cca 26 tisíc let (tzv. Platónský rok).

Je to tedy skutečně výjimečné období, nabízející nám volbu: buď ničení a devastaci, nebo obnovu a růst. Jedno je jisté: v nastoleném směru nelze dále pokračovat. Domnívám se, že k oddělení forem života tak, jak bylo popsáno výše, však nedojde. K definitivnímu skoku na novou úroveň dojde téměř nepozorovaně, z vnějšího úhlu pohledu všechno poběží jako dřív, změní se „jen“ vnímání lidstva a společenské struktury.

Jak by to tedy v roce 2012 mohlo být?

Vibrace na planetě se budou i nadále neustále zvyšovat, a ti, kdo nebudou tempu stačit, nebo se nebudou hodlat změnám přizpůsobit, začnou pomalu ztrácet sílu a budou odsud odvoláni na místa, kam patří. Na naší planetě zvítěží dobro a hojnost, chamtivost a lačnost nahradí soucit a pochopení, skrývání skutečných úmyslů a motivací bude odhaleno rozvojem telepatických schopností, stárnutí ve fyziologickém slova smyslu se podstatně zpomalí, místo samoty, opuštěnosti a oddělenosti bude panovat sounáležitost, součinnost a souznění. Poznáme, jaké to je vymanit se ze zaběhaných drážek karmy a koloběhu životů a stát se vládcem svého osudu.

Vzestup naposledy ve známé historii proběhl u starých Mayů. V jejich poselství můžeme najít body, které nám mohou usnadnit naši současnou cestu:

- ujasnit si, kdo skutečně jsem a jaký je můj vztah k Zemi;
- nejen meditovat, ale projevit se i činy;
- naučit se konzervovat potravu a energii (jinými slovy jíst a jednat vědomě);
- reaktivovat energii posvátných míst;
- naučit se vnímat a rozlišovat energie všeho živého i neživého.

Nastávající doba (tzv. Věk Vodnáře) je érou svobody a samostatnosti, současně však spojenectví stejně smýšlejících skupin. Jako v období Věku Ryb vládlo utrpení, obětování se a hmota, nyní to bude radost, spolupráce a energie.

Stojíme na prahu nového věku, v němž bude slučitelné to, co kvůli předsudkům bylo zavrhováno a v němž nám budou k dispozici věci a schopnosti, o nichž jsme se až dosud jen zřídka odvažovali snít. Je to doba, v níž dochází k obrovskému přerodu. Buďme vděční, že jsme byli mezi vyvolenými, jimž bylo povoleno sem právě v této době přijít, a snažme se nestěžovat si na obtíže, které této transformaci napomáhají.

Spilsbury Ariel a kolektiv
Mayské orákulum (kniha + 44 karet) Vydavatel: Pragma


Carl Johan Calleman - Mayský kalendář

Posvátný mayský kalendář - záhada, která nepřestává mást dnešní historiky, matematiky a astrofyziky - vydává další ze svých četných nerozluštěných tajemství, tentokrát jako metafyzická mapa vývoje lidského vědomí a pozoruhodně přesný kalkulátor evolučních tvůrčích cyklů, jejichž křivka vrcholí ve znepokojivě blízké datum: 28. října 2011.

[sano]

Ahoj Martin,
prečo si to tu písal?
Chceš podnietiť tých, ktorí sa dopracovali ku voľným energiám, aby odovzdali svoje poznatky druhým a tým dokázali, že sa rozhodli pre vzostup?
Nerozumiem prečo si to tu dával. Aký iný vzťah Mayských proroctiev, a tohto fóra si mal na mysli?
Ináč podľa počtu "prezradených" postupov na výrobu VE, resp. technológií šetriacich životné prostredie, je možné odhadovať, že sa niečo, aj vo vedomí nás pozemšťanov pohlo. Žeby to bol ten očakávaný začiatok lepšieho veku?

[martinq]

Mnoho znás chodí do kolečka v kruhu - had/drak, který si sám pojídá vlastní ocas. Dveře máme každý před sebou, málokdo je vidí a né každý kdo je uvidí má odvahu vejít.

Proroctví je známá věc, pro každého kdo hledá, dal jsem jej sem pro ty, kteří jsou blízko, ale ve své mysli, nekonečně daleko.

[sano]

S odstupom niekoľko tisíc rokov sa Mayské proroctvá zdajú zaujímavé a príťažlivé.
Je smutné, že mnohí sa opájajú na rôznych veboch ezoterikou, z čím vzdialenejšej krajiny pochádzajúcej, tým lepšou. Niekedy to vyzerá, akoby sme nemali v európskej kultúre pramene, ktoré poukazujú na riešenia súčasného stavu.
Každá kultúra dospieva po svojom. Každá kultúra si nachádza vlastné cesty ku svojmu prejaveniu sa a nachádza si aj vlastné cesty ku svojmu vzostupu. Svoje cesty má aj európska kultúra. Prečo nehľadať to čo je nám vlastné, blízke?
Som zvedavý, či uhádnete o čom píšem.

[martinq]

Žijeme velice náročné období. Chápeme již, že si vlastními myšlenkami vytváříme svůj svět, že nám ho nevytváří žádný neosobní necitlivý patriarcha nebo že jsme výsledkem nahodilých shluků molekul a kombinací genetických informací, jak nám bylo ještě donedávna tvrzeno. A také tím trpíme a podléháme pocitům viny - tohleto že jsme chtěli???

Žijeme velice náročné období, kdy jsme jednou nohou tam, v Ráji, na Nové Zemi, v 5D, a druhou stále pevně uvízlí ve 3D, v matrixu striktního řádu, ovládání, strachu, pocitů viny, nutných povinností.

Chápeme již, že žijeme to, k čemu jsme kdysi vědomky či nevědomky vyslali signál, že chceme zakusit, a současně již chceme, aby se nám materializovalo něco lepšího, snazšího, příjemnějšího...

Ztrácíme trpělivost a naději, podléháme myšlenkám, jestli to není nějaká davová psychóza, v níž se transformační příznaky šíří jako psychická infekce...
Rádi bychom dávali z celého srdce a nečekali žádnou odměnu ani ocenění a uznání, ale trápí nás, když si někdo přivlastňuje výsledky naší námahy a času...
Rádi bychom sdíleli a prožívali chvíle s lidmi stejné skupiny duchovní krve, ale musíme se stýkat s těmi, kdo nás srážejí, využívají naší laskavosti, snaží se nás doběhnout...
Rádi bychom dávali zadarmo, ale když něco potřebujeme sami, musíme bez řečí vytáhnout peněženku...
Rádi bychom byli otevření a průzrační, ale když se otevřeme, dostaneme přes ústa, naše slova jsou překroucena a my zůstáváme s pocitem, že jsme byli využití...
Protože jsme upřímní, druzí se od nás odtahují, neboť je jim nepříjemné zrcadlení jejich chyb, které bez obalu vytahujeme na světlo...
Protože vidíme pod povrch věcí, druzí na nás útočí při sebeobraně, neboť mají pocit, že je ohrožujeme, a mají strach, že to, co pracně a s vypětím sil ve svém nitru skrývají, na ně prozradíme...

Jednou nohou tam, druhou tady. Přinožit se nedá, nedá se ani přenést jednu nohu k té druhé, ať se již stáhnout zpět do bezpečně známého 3D prostoru, nebo skočit rovnou do 5D, neboť bychom byli za šílence a zavřeli by nás buď do blázince nebo do vězení...

Zoufale se ptáme, jak dlouho to ještě bude trvat? Kolik čištění ještě vydržíme? A nedojdou nám síly?

Temnota šílí, ví, že svádí jeden ze svých posledních bojů. Společenský řád i vládní struktury se hroutí, rodina přestává být základem státu, planeta se globálně otepluje, hospodářství rujnuje ekonomická krize, lidé podléhají zběsilému strachu, že přijdou o práci, že se nakazí vepřovou nebo drůbeží chřipkou, že jim deset let starou pračku a vysavač přijde zabavit exekutor, že jim děti šikanují na školách bezpáteřní vrstevníci, že nedokážou uživit ani sebe, ani děti...
A ztrácejí víru, že to bude lepší, přestávají věřit, že se vůbec ještě někdy rozední... Všechny naděje jim připadají jako falešné útěchy, takové to "ale nezlob a jdi hezky spinkat, vždyť přece víš, že žádní bubáci nejsou"...
Nepotřebují boha někde venku, který neosobně řídí jejich svět. Tuší, že si za všechno mohou sami, že si sami vytvářejí svůj svět, že jim je nevytváří ten necitlivý patriarcha, jak jim tvrdili. A tím trpí, podléhají pocitům viny, protože tohle přece nechtějí!!!
Ptají se, co dělají špatně, když si zhmotňují to, o co nestojí, co je trápí. Snaží se vysílat pozitivní vibrace, ale okolí jim vrací rány. Hladí a objímají, ale druzí se odtahují. Mají strach, že se nedokáží změnit.
A temnota si radostí mne ruce.

Dokážeme se udržet na vratké světelné lávce přemosťující ony dva světy, aniž bychom se utěšovali planými sliby a zaštiťovali své svědomí předstíranou ohleduplností, ale současně jsme byli věrní sami sobě?
Konečnou odpověď si musíme dát jenom sami - a jen na sebe na sebe se můžeme v této rozbouřené době spolehnout.


(c) Ivana Muková, 2009

http://www.ivanamukova.estranky.cz/

[Merlin]

http://www.baraka.cz/baraka/Marek/index.htm

[Comenius]

S odstupom niekoľko tisíc rokov sa Mayské proroctvá zdajú zaujímavé a príťažlivé.
Je smutné, že mnohí sa opájajú na rôznych veboch ezoterikou, z čím vzdialenejšej krajiny pochádzajúcej, tým lepšou. Niekedy to vyzerá, akoby sme nemali v európskej kultúre pramene, ktoré poukazujú na riešenia súčasného stavu.
Každá kultúra dospieva po svojom. Každá kultúra si nachádza vlastné cesty ku svojmu prejaveniu sa a nachádza si aj vlastné cesty ku svojmu vzostupu. Svoje cesty má aj európska kultúra. Prečo nehľadať to čo je nám vlastné, blízke?
Som zvedavý, či uhádnete o čom píšem.

Zdravím Sana,
myslím, že celkem přesně uhádnu o čem píšete, ale aby to, co píšete, byla pravda, mělo by zaznít, že každá kultura nachází své vlastní cesty ke svému vzestupu ale i pádu. Původní křesťanství je pro Evropskou kulturu určitě ještě i dnes velkým mysteriem a úplným klíčem ke svobodě a pravdě. Jeho Nový zákon, nově také k lásce, která má překonat ten starý, to jest zákon odplaty neboli karmy. Lidstvo se před dvěma tisíci let nasbíralo díky starému zákonu dostatek zkušeností a nachází ve stavu, kdy je připraveno nastoupit cestu zpět k původu. Končí éra Berana, nastupuje éra Ryb, což činí lidstvo citlivější k přijetí nové pravdy. Tak přichází Velký vyslanec aby předžil a ukázal lidstvu cestu zpět a nachází své žáky a následovníky. Říká, že jeho království není z tohoto světa, že je nám blíže než ruce a nohy a - následujte mne. Jenže uběhne pár století a ta původní živá nauka je oklešťována těmi různými koncily, co po sobě následovaly v průběhu dalších staletí, také proto, že ti co se na nich přeli, stratili spojení. Kde je totiž živá víra, existuje jen čisté vědění. Ale časné spojení s mocí činí z oficiálního křesťanství pouze spojení s vládcem tohoto světa. A tak se mohlo stát, že tomu " následute mne" již skoro nikdo nerozumí a miliony lidí přijalo dogma, že smrtí Ježíše Krista na kříži ( za nás ) je hotovo. Je opravdu smutné, kolik lidí čte Bibli, dovede z ní citovat a nedostnou se dál, než že ji chápou jako historickou zprávu a hledají v ní jen předlohu jakési křesťansdké morálky. Kdo z lidí, kteří si říkají křesťané ví , že Bible je psána pro 7 úrovní vědomí a že k pravdě může člověk pronikout jen na té úrovni, kterou sám v sobě uskutečnil? Ale aby nebylo vše špatně, vím, že mezi křesťany je mnoho těch, kteří vlastní živou víru, bylo by pro ně dobré vědět, že není hotovo, že je nutno naplnit ono "následujte mne". Je jedno, zda tak učiní na základě seminka Ježíšova, nebo vzácného klenotu v lotosovém květu, nebo to nazve jakkoliv jinak. Kdo vlastní živou víru, tj elementární spojení s původem, otvírá dveře k úplně jiné skutečnosti, království z jiného světa, k nové říši, k universu. Když jej v sobě nechá dostatečně rozvinut, získává přístup k pravdě, ať je z jakéhokoliv zdroje. Musí se toho ještě hodně stát aby člověk sám sobě mohl říci : Dokonáno jest.

[sano]

[martinq]

Program:

Žádný není…hi hi hi
Volná diskuze a zábava…opékání špekáčků a ve vhodnou chvíli představíme náš projekt.
Tato Akce je úvodní a budou následovat další. Budou se konat za účasti hudebních skupin a známých osobností. Bude následovat první povídání „ U kulatého Stolu“, kde se sejdou všichni Léčitelé, Lékaři, Terapeuti a všichni ti, kteří se nějakým způsobem zabývají uzdravováním Těla, Duše i Světa a mohou tak hledat společnou řeč, aby jejich úsilí bylo násobeno ve vzájemné spolupráci.

http://novazeme.ning.com/profiles/blogs ... nia-vincit

[Dvell]

Zdravím Sana,
myslím, že celkem přesně uhádnu o čem píšete, ale aby to, co píšete, byla pravda, mělo by zaznít, že každá kultura nachází své vlastní cesty ke svému vzestupu ale i pádu. Původní křesťanství je pro Evropskou kulturu určitě ještě i dnes velkým mysteriem a úplným klíčem ke svobodě a pravdě. Jeho Nový zákon, nově také k lásce, která má překonat ten starý, to jest zákon odplaty neboli karmy. Lidstvo se před dvěma tisíci let nasbíralo díky starému zákonu dostatek zkušeností a nachází ve stavu, kdy je připraveno nastoupit cestu zpět k původu. Končí éra Berana, nastupuje éra Ryb, což činí lidstvo citlivější k přijetí nové pravdy....

K tomu muzu dodat jen jedine:

"Blahoslaveni budis Orai" aneb "Zemrou ti kteri neprijmou viru počátku"



Dvell

[martinq]

Není marná bezpodmínečné lásky snaha jenom pokrytectví a zavírání oči před zlem? Není nakonec koncept té jakési člověku nedosažitelné „bezpodmínečné lásky“ dílem odvrácené strany?


Všimla jsem si, že spousta lidí zabývajících se duchovnem má bezpodmínečné lásky plnou pusu, leč skutek tak nějak utek... Snahy o jakousi abstraktní bezpodmínečnou lásku bývají v mnoha případech pouhou výmluvou, alibismem. Je to obyčejné pokrytectví a zavírání oči před zlem, třeba z pohodlnosti, případně z obav, aby si "nezaprasili karmu".

Ale copak bezpodmínečná láska může skutečně být „bezpodmínečnou“, když bezpodmínečnost sama je zároveň absolutní podmínkou? Mnozí se buzerují "bezpodmínkou" a zlobí se na sebe, že jim to nejde... Tolerance ano, ale ona bezpodmínečná láska vlastně popírá svobodnou vůli, osobní preference. A také brání osvojení si volby v dualitě a přijetí zodpovědnosti jejích následků, kterou jsme si sem přišli procvičovat. Není nakonec koncept té jakési člověku nedosažitelné „bezpodmínečné lásky“ dílem odvrácené strany?

Mnoho duchovních lidí se důvěrným vztahům raději vyhýbá, povyšuje celibát a samotu na něco vyššího, než v čem běžně žijí „lidská zvířátka“. Taky se snáz bezpodmínečně miluje pes, kočka apod. než partner, který nám mnohdy brutálně nastavuje zrcadlo. Možná také nenašli nikoho, koho by „mohli“ milovat „bezpodmínečně“. Napadá mě, že možná proto je tolik lidí na duchovní cestě bez partnera – nevědomky tak unikají před řešením náročných úkolů, s nimiž si nevědí rady.

Láska mezi dvěma lidmi je stav, kdy je nám s tím druhým dobře, a tak s ním chceme být. Pokud se vztah stane závislostí, pak je to zcela naopak: nepřítomnost partnera ho deptá a má pocit, že bez něj nežije, nikoli že je mu dobře, když s ním je.

Oblíbený je také koncept „karmických vztahů", což bývá zástěrka, aby se s něčím nemuselo nic dělat. Všechno jde smést se stolu s tím, že "to je karma, s tím se nedá nic dělat" – přičemž se tím myslí, že s tím v podstatě nic dělat nechce.

Mnozí také nemají jasno v tom, kde je hranice mezi láskou k bližnímu svému a láskou sama k sobě. Hlavně milovat!!! hlásají. A domnívají se, že je v pořádku nechat si ubližovat, hlavně že milují (za což se jim načítají bonusové bodíky v nebi :-), a to i za cenu, že jsou nevěrní tomu, co cítí, čímž vlastně sami sebe zrazují a ubližují si. „Miluj bližního svého jako sebe sama“ je třeba chápat i obráceně, tedy „Miluj sebe sama tak, jak miluješ svého bližního.“

Když s někým nesouhlasím, nebo se mi nelíbí, co dělá, neznamená to, že ho „nemiluji“. Nebo se do lásky je třeba nutit, protože „milovat“ je (duchovně) správné? Ne, je zapotřebí jen bezpodmínečná láska nejenom k druhým, ale i k sobě, protože ta nám pomáhá vymezit osobní hranice a nevydává nás těm bez skrupulí na pospas.

Žít bezpodmínečnou lásku jde pouze ve světě čistých bytostí, nezraněných, bez postraních úmyslů. Což v dnešním světě možné není. Jinak by z toho mohl také vyjít takový paskvil, jako že bychom s bezpodmínečnou láskou přihlíželi třeba znásilňování dítěte (a žehnali násilníkovi, že ho milujeme i přesto, že druhému ubližuje, a alibisticky sváděli vinu na to dítě, že má, co chtělo, protože si to karmicky zasloužilo), a tak podobně.

Ale bezpodmínečná Láska není slepá a bezmocná, ani zcela rezistentní vůči zlu a špatnostem. Nic jí nebrání v tom, aby jenom mlčky přihlížela a nezasáhla. V uvedeném příkladě by tím chránila a milovala bližního svého (dítě), i sebe sama – tím, že si vystavěla hranice a nehodlá trpět bezpráví a násilí.

Možná bezpodmínečná láska odděluje člověka od jeho činů, rozlišuje bytí od konání. Bezpodmínečná láska je láska k osobě, k její Božské esenci, nikoli k tomu, co dělá. Milovat druhého proto, že je tady se mnou, nikoli za to, co dělá nebo naopak nedělá, jak se chová a co ve mně vyvolává. Aby jeho láska nebyla menší ani větší jen proto, že druhý udělá to či neudělá ono – čili že nebude ničím podmíněná.

Bezpodmínečná láska znamená, že prostě miluju a neptám se proč. Ten, kdo opravdu miluje bezpodmínečně, je tím, kdo má pochopení, soucit, vřelost, otevřené srdce, rozumí a odpustí třeba i vrahovi dítěte.

Bez podmínek lze milovat pouze ve stavu klidu a míru, když je člověk v harmonii sám se sebou, neboť v tomto stavu neexistuje potřeba cokoliv hodnotit, a tím pádem je člověk naprosto vyrovnaný i s vrahem, neboť všichni jsme Jedním; a tam patří i ona odvrácená strana, kterou mnozí nechtějí vidět.

(c) Ivana Muková, 2009

[martinq]

Přicházíme domů ... znovu se spojujeme se Zemí
Karen Bishop - Křídla
3. června 2009

Vítejte!

V roce 2001 jsem byla účastnicí zanedbatelné autonehody, z níž jsem však vyšla s rozdrcenou nohou ... kromě mne neměl z této nehody žádný z dalších účastníků jakékoliv následky, pro mne byla tato nehoda “dopravním prostředkem“ k velké změně v mém nitru, a to takové, která mne navždy změnila.

Musela jsem podstoupit operaci a těsně předtím, než jsem byla odvezena na operační sál, mi mí průvodci řekli, že už nikdy nebudu stejná, že budu bydlet někde, kde to je velmi nové a odlišné a že dojde k dramatickému posunu ve vědomí, jež nyní budu ztělesňovat, že nadále již nebudu poznávat vyšší vědomí jen intelektuálním způsobem. Když jsem se probrala, zcela jistě jsem si připadala jako by ze mne - až na úplný základ duše - vůbec nic nezbylo. Byla jsem otřena do čista na jeden zátah. Jediné co zůstalo, byla ona “původní nevinnost“ a čistota mé duše a její záměr. A jak já jsem se cítila zranitelná. A přesně toto se nyní děje mnoha z nás v masivním měřítku.

Tento čas se nepodobá žádnému jinému. Pokud to dovolíme a poddáme se, můžeme zjistit, že jsme v prostorech jednoduchosti, velké milosti, neuvěřitelného míru a klidu, a v onom nekomplikovaném prostoru, kde zdánlivě nezáleží na ničem než přítomném okamžiku. Můžeme si připadat prázdní, nicméně klidní; zranitelní, ač důvěřující; nevinní, ale moudří, a velice, velice jednoduší, snad i bez jakýchkoliv přání, na něž bychom mohli ukázat prstem. Možná to cítíme tak, jak formuloval jeden z mých čtenářů, že “všechno je v absolutním chaosu“, že nic nevíme a že naše barometry byly odpojeny nebo se přinejmenším zbláznily.

Toto jsou přiměřené pocity provázející “čistou tabuli“. Mnoho z našeho starého ega odešlo, a právě to jsme si již velmi dlouho přáli. Takto tedy si můžeme být vědomi toho, že všechno je, jako vždy, v božím a dokonalém pořádku. Já jsem tento stav před těmi mnoha roky přežila a vyšla z něj jako naprosto nový člověk, a mnozí z vás projdou vskutku tímtéž. A právě tehdy jsem se hluboce napojila na svou pravdu a skutečný záměr své duše, protože toho jinak už moc nezbývalo, a znovu - mnoho z vás učiní nyní totéž.

Právě náš božský a původní cíl je tím, co nám od tohoto okamžiku umožní tím vším projít. Jde o naše napojení na Zdroj a na tento cíl, či ty nejvyšší aspekty naší duše, které nyní budou navigovat naše nové začátky a nové zážitky. Takto tedy musíme všechno ostatní nechat odejít. A přesně z tohoto důvodu nám trvá tak dlouho, než se spojíme se svými novými začátky. Musíme dokončit proces “pouštění“ dříve, než můžeme znovu začít, a navíc vždy čekáme, než se k nám připojí co možná nejvíce našich bratrů a sester. Naše tabule se musí doslova blyštět čistotou. S “termínem“ 21. června jako orientačním bodem je toto naše vodítko a modrotisk, jež jsme se rozhodli při procesu návratu domů stmelit ... až na to, že tentokrát “doma“ bude právě zde. To, že visíme někde uprostřed, je tedy pouhým příznakem, že toho musíme hodně propustit, než dorazíme do nějakého nového místa. A opět - pustit se musíme. Tím vzniká ono světelné vozítko, které potřebujeme pro zajištění příjezdu do zcela nových realit a zcela nových zkušeností.

Tím pádem nejsme schopni toho právě nyní moc manifestovat, ale vězte také, že - protože jsme vynořující se pozemští andělé - bude o nás vždy, opravdu vždy, postaráno. Tak, ač mnoho z nás ještě vlastně neví, co na tom novém území budeme dělat či tvořit, naše duše to zcela jistě vědí, a naše duše jsou vždy tím, kdo za nás kormidluje vodami a dostane nás na příští dokonalé místo, kde být máme.

V předchozích týdnech mnozí možná prošli chřipkou nebo nějakým onemocněním, kdy se zdálo být podivné či snad neobvyklé, že jsou vůbec nemocní. A přes všechny pokusy o zlepšení nezaznamenali žádný úspěch. Před několika týdny jsem měla celý týden ošklivou rýmu, kterou jsem chytla od vnoučat a kterou jsem nebyla schopna setřást tak snadno jako obvykle - a mnoho z vás hlásí to samé. Zcela jistě jsme byli “dole“. Ale byla to jen součást toho, že jsme stále ještě tam, kde jsme, zatímco jsme “přepojovali“ čili prováděli ohromné vnitřní změny, abychom byli v souladu s novými energiemi. Dostali jsme příležitost nalézt svůj střed a setrvat v něm.

Potřebovali jsme se na chvíli “oddělit“ od starého světa, a použili jsme jakýkoliv prostředek, o němž jsme si mysleli, že by mohl fungovat. Pokud se většina věcí zdá být nepřirozeně klidná, pokud naše telefony již celé týdny nezvoní, pokud již po nějakou dobu nedošlo k jakémukoliv posunu kupředu, pokud jsme přišli o více, než jsme kdy považovali za možné, a pokud se snad cítíme víc sami než kdy předtím, je to pouze tím, že stojíme před vraty. K tomuto bodu většina z nás dovedla pobyt v oku bouře k dokonalosti, neboť jsme doslova byli z mnohého “odklizeni“. A oko bouře je skutečně velice poklidným místem.

Z vašich mnoha dopisů se zdá, že mnozí z vás jsou s tímto smířeni. Na své nejhlubší a nejvyšší úrovni opravdu víme, že se nacházíme na nějakém velice kouzelném a božském místě. Vše je nyní řízeno na velmi vysokých úrovních, neboť hlubokosáhlé a mohutné energie uvnitř a navenek se posouvají na své právoplatné pozice. Spolu s tímto masivním přizpůsobením a přijetím zahajujeme své opětovné spojení se Zemí. V posledních týdnech jsme dostali nebývalou příležitost se se Zemí spojit.

Před několika týdny jsem podnikla krátký výlet na jihovýchod Colorada, kde jsem mnoho let žila. V té minutě, kdy jsem přejela hranici, jsem začala slzet, cítila jsem ohromné znovu-spojení a zažila neuvěřitelný pocit “domova“. A když jsem znovu přijela domů do Nového Mexica, na nebi se objevil velikánský anděl, přímo nad mým domem, a znovu mne spojil. Určitě nejsem sama, jelikož vím, že mnoho z vás má podobné, ač v některých detailech odlišné, zážitky, kdy sem nyní v plné míře přicházíte a spojujete se se Zemí tak jako nikdy předtím.

V současnosti ukotvujeme do Země své energie, a to způsoby, jimiž jsme to doposud udělat nemohli. Místa na Zemi, kde jsme před mnoha lety zanechali svá srdce, nás nyní volají, jako by říkala, že když jsme tam byli v dobách minulých, jednoduše to nebyl ten správný čas ... ale nyní je. Mnoho, ne-li všechno, ze starého temného dozoru Země nyní zmizelo. My jsme tedy novými správci. Země se tudíž připravuje na náš příchod. Otevírá svou náruč doširoka, aby nás přivítala, aby umožnila naši přítomnost a aby nám dala najevo, že všechno od nynějška bude vskutku jiné. Stará energie odporu již bude pryč a my budeme brzy schopni stvořit to, co jsme odedávna znali.

Mnozí z nás tedy budou přitahováni k vytváření nových modrotisků. Naše duše jsou nyní aktivovány, tak jak je tomu vždy v okamžiku, kdy přijdeme na novou úroveň, a nyní byly aktivovány za účelem zahájení navrhování a implementace nových modrotisků nového světa, naší velmi nové planety Země. Ano, konečně nadešel náš čas, a všechny ty roky příprav jsou konečně završeny. Toto je onen čas, na nějž jsme čekali.

Ke stvoření jakého modrotisku budete povoláni vy? Jaké kritérium budete plnit právě vy? O čem toho víte nejvíce? Jakého “průvodce“ nabídnete? Jaké cesty tu máte předvést?

Naše opravdové a původní záměry nás vždy volají, zvou nás, abychom se zapojili, a častokrát zdánlivě nejsou ani našimi vlastními nápady. Nejsme úplně vědomě u vesla, ale vždy jsou tam naše duše. Popohánějí nás, šeptem k nám promlouvají, přinášejí nám až před práh zvláštní a synchronické události, a zvou nás, abychom je následovali, ačkoliv možná přesně nevíme, kam. Dělat něco násilně a za každou cenu, to nikdy nefunguje, neboť v našem postupu nejčastěji nadělají největší spoušť právě naše ega. Nejde tedy vždy o to, co chceme “my“, ale k čemu nás naše duše vedou.

Dalším zjevným požadavkem je zaujmout pozici. Kolikrát jsem já toužila přestat se svou prací v souvislosti s poskytováním těchto poselství a těchto informací, protože hluboko ve svém nitru vím, že mi vždy vyhovoval jednoduchý život, že jsem se skvěle cítila v nenáročné pozici, a že být známá a slavná neodpovídá mé představě o životě a bytí. Tohle místo, kde jsem teď, nikdy nebylo mým nápadem, to mi věřte. Ale vím také, že jsem s touto prací souhlasila, že ji musím všemi způsoby naplnit, a že taktéž musím nést odpovědnost s ní spojenou. Mým dalším posláním je vyjít s pravdou ven a mluvit o věcech týkajících se modrotisku, věcech naprosto nových a odlišných, což je něco, co jsem si myslela, že nikdy neudělám a z čeho mám docela strach, ale udělat to musím. Od většiny z vás se ničím neliším. Zdá se, že buď to zkusíme a vydupeme si to a chceme se posunout kupředu nebo možná ztělesníme pravý opak a onomu volání odoláme.

Je tedy na čase, abychom byli tady, v tomto novém světě, na fyzické úrovni, a to buď ve svých nových realitách nebo na dimenzionální hranici, a abychom přikročili ke svému opravdovému a skutečnému poslání.

Jako vždy jsou podvolení se a důvěra klíči k příjemnějšímu prožívání této doby, stejně jako vědomí, že je všechno - jako vždy - v božském a dokonalém pořádku. A ano, jsme také vždy ochraňování a střeženi. Takže v této chvíli platí, že je vhodné být v přítomném okamžiku, věnovat čas péči o sebe sama, relaxovat, moci se nadechnout, udělat si pauzu a třeba i trochu cestovat, neboť se opět spojujeme s naší naprosto novou Zemí.

Myslela jsem si, že během této poklidné doby by mohlo být ideální se věnovat některým z otázek, které mi mnozí z vás poslali. Níže jsou uvedeny ty nejčastější, spolu s mými odpověďmi.

Spektrum autistických poruch

Mnoho z našich malých tuto “poruchu“ má - nyní k nim dochází již v rozměru epidemie. Proč? Existuje mnoho stupňů autismu, ale obecně řečeno - tuto poruchu způsobuje lidská existence ve dvou realitách či dimenzích. Naše nejnovější přírůstky v lidské podobě jsou více vyvinuté, a ty ještě novější jsou těmi nejvyvinutějšími, atd. Planeta zatím vibraci těchto nových maličkých neodpovídá. Vzhledem k tomu, že stav naší planety se zdá postupně zhoršovat, zatímco my expandujeme, co nejdále můžeme, a to až do toho nejextrémnějšího stupně nepříjemnosti, abychom dosáhli opaku, může to našim malým skutečně připadat jako příšerné místo. Takže utečou. A utečou do jiné dimenze nebo světa, jenž jednoznačně není tady.

A co se týká vlivu očkování na vznik poruchy: Pokud do vysoko vibrující bytosti zavedete nízkovibrační energie, způsobí to leda paseku a situaci to zhorší. Očkování tedy situaci ještě více rozjitří. Ale vězte též, že to není pravidlem. Má starší vnoučata byla očkována (5 a 9 let) a byla v pohodě. A jedno z našich dvojčat to též sneslo dobře. Má dcera nyní prozatím přestala očkovat naše druhé miminko. Mnoho doktorů má pocit, že bez očkování by se nemoci nekontrolovaně rozbujely a přinejmenším znovu objevily, a některé nemoci přesně to dělají. Takže jaká je prognóza?

Protože se tato planeta konečně začíná vyvíjet a měnit (přesně to činí v současné době), autistické poruchy přestanou existovat. Nejprve začnou slábnout, a pak uslyšíme, že jsme identifikovali příčinu nebo možná nalezli léčbu, či dokonce zažijeme případy, kdy se ti, kteří jimi trpěli, nějakým zvláštním způsobem vyléčí. Nicméně bude vlastně docházet k tomu, že jich nebude potřeba, neboť již více nebudou existovat energie, jež je stvořily. Tak tedy v blízké době konečně pominou a tito malí (a nejen ti malí) nebudou nadále v ohrožení a také se zotaví. Budou chtít být tady ... stejně jako my tu nyní skutečně chceme být, protože tato Země je konečně “domovem“.

Že by protinožci měli zkušenosti odlišné od těch popisovaných v příspěvcích Křídel?

Nadcházející červnový slunovrat značí nejdelší den na severní polokouli a nejkratší na polokouli jižní. Budeme to všichni prožívat stejně? Já říkám, že ano. Naši milovaní přátelé tam dole v Zemi Oz často píší, že jsou doby, kdy cítí přesný opak toho, co já ve svých příspěvcích popisuji. Obecně řečeno - celá planeta a vše na ní vzestupuje. Na nejvyšších úrovních procházíme týmiž stádii ve zhruba stejné době, plus minus pár dnů či týdnů, a též to záleží na tom, na které příčce žebříčku vzestupu se každý z nás nachází.

Jinými slovy, co se velkých posunů a změn týká, jsme všichni ve stejnou dobu na stejné straně. Každá příčka vzestupového žebříčku rozhoduje o tom, na jaké úrovni se naše zkušenost bude manifestovat. Například, pro někoho bude významný posun znamenat konec zaměstnání a konec možnosti udržet si zdroj pravidelného příjmu, zatímco u jiných k tomuto stádiu došlo před mnoha lety a tato změna se jim bude manifestovat jako konec jejich stávající “role“.

U menších zážitků a vzestupového růstu by to opravdu mohlo být jiné pro ty, kteří sídlí v odlišných hemisférách. Například zima přirozeně vede k touze se stáhnout dovnitř a léto vybízí k otevření. Ale tak, jak se stále více vyvíjíme, přestávají tyto rozdíly existovat. Já jsem minulý zimní slunovrat strávila velice aktivně, když jsem cestovala přes celou zemi, abych sem přivezla svou dceru a vnoučata, a pak jsem se otevírala některým novým energiím a zážitkům tam, kde žijí nyní ... jistě pravý opak “stažení dovniř“...

Tím se snažím říci, že na nižších příčkách žebříčku vzestupu jsme možná závislejší na geografické poloze svého bydliště na planetě, pokud se týká našich zkušeností, protože jsme více propojeni a v souladu s tím, co je bezprostředně před námi a kolem nás. Jenže čím více se vyvíjíme a toto přesahujeme, tím spíše budeme ve stejnou dobu synchronizováni, neboť pak existujeme na mnohem vyšších úrovních reality. Sečteno, podtrženo - všichni a každý z nás je přesně tam, kde být má, a zabírá přesně to místo, které jsme odsouhlasili držet ještě předtím, než jsme dorazili sem a přijali formu.

2012 ... konec světa?

Ne, začátek. Ke konci světa dochází právě nyní, a probíhá již nějakou dobu, takže r. 2012 bude všemi možnými způsoby počátkem nové reality pro celou planetu. Většina z vás, čtenářů, právě začíná tvořit tyto nové modrotisky, které budou nejprve použity na naší nové “druhé straně“, a pak budou na dimenzionální hranici předvedeny těm, kteří jsou připraveni. Vzhledem k tomu, že Barack Obama pokračuje v úkolu své duše a udržuje věci “pohromadě“, aby nedošlo ke katastrofické srážce, zatímco se ve starém světě odehrávají tolik potřebné změny, nakonec naplníme své poslání jako pozemští andělé tím, že - až budeme požádáni těmi energiemi, které budou připravené - předvedeme tomu starému světu tam systémy a způsoby existence, jež jsme stvořili zde.

2012 označí planetární vyrovnání, jež bude signalizovat “konec“, či spíše to, že na svých místech je konečně dostatečné množství toho nového, aby bylo zajištěno závěrečné propuštění toho starého.

Se spoustou lásky a vděčnosti,

Karen

http://www.emergingearthangels.com

Reprodukce celku nebo částí českého překladu je povolena pro jakékoliv médium, pokud je připojena tato poznámka - pro http://www.reiki-centrumpraha.cz přeložila Lucka K.

[sano]

Domnievam sa že vzostup sa už deje a ideme poriadnou rýchlosťou hore.
Kľúčom, pokiaľ ku tomu môže povedať niečo moja maličkosť, je poznanie seba samého. To sa v podstate deje. Množstvo techník, učiteľov, škôl prináša tomu, kto má oči otvorené šancu podrásť.
Samozrejmá je asistencia zhora, z úcty nechcem menovať, ktorá každému z nás pomáha si vybrať to jeho.
Doprevádzajú to zážitky, ktoré menia osobnosť fámulusa.
Všetko je v poriadku, všetko sa deje tak ako sa má diať.
Držím palce na ceste každému členovi fóra, a každému cestujúcemu.

[Comenius]

Na to, co se tady píše, jako odpověď jen pár vět.
Skutečnost je poněkud složitější a víceúrovňová. Nemohu se zbavit dojmu, že tady se opisují aspekty hmotného a jemnohmotného světa, což je jen jedna úroveň a to je jen základna pro vzestup. Zárovneň je to past pro ty, kdo s touto jemnohmotnou stránkou světa laborují. Zvlášť pro ty, co vidí všeliké ty anděly a různé duchovní bytosti by mělo zaznít varování. Stačí si přečíst třeba Gustava Meyrinka : Anděl západního okna , tam je ono nepravé laborování popsáno ve všech barvách. I když za tím vším může být i pravá touha po vzestupu a po naplnění pravého lidského cíle, pochopení přichází až na konci knihy. Schopnost rozlišovat duchy přchází totiž později a musí být až do konce tříbena, neboť protivník přichází se stále rafinovanější imitací. Vůbec bych si netroufla hodnotit příspěvky pana Martinqa, neboť co může být pro jednoho začátkem vzestupu, pro jiného tragickým uvíznutím. Doba zrychluje, staré cesty neplatí.
Líbil se mi příspěvek o univerzální lásce, ta skutečně nemá s lidskou běžnou láskou nic společného, je to spíše následek vzestupu, vnitřní stav téměř až na konci stezky a cesta k ní nevede ani skrz askezi, ani běžnou lidskou humanitu , mystickým blouzněním, napodobováním nebo hrou na ni.
Přeji všem hledajícím střízlivost v posuzování, rádce a mistra nosí na všech cestách každý sám s sebou.